Institucionální záležitosti v březnu 2013

05.04.2013
Euroskop

Březnové dění v eurozóně: Půjčky Řecku; Irsko a Portugalsko získají více času na splácení dluhu, EP podpořil další zpřísnění Paktu stability a růstu, Zástupci Rady a EP se shodli na vzniku jednotného mechanismu dohledu nad bankami, Březnové dění v eurozóně: Kyperská krize

Březnové dění v eurozóně: Půjčky Řecku; Irsko a Portugalsko získají více času na splácení dluhu

Eurogroup statement on Greece, 4 March 2013

Březnové dění v eurozóně se vedle vyhrocené situace na Kypru, které je věnován samostatný příspěvek, dotýkalo Řecka, Portugalska a Irska. V případě Řecka vydala euroskupina 4. 3. 2013 zprávu, která se týká dosahování dílčích cílů, jež byly stanoveny „memorandem o porozumění“ mezi Řeckem a trojicí věřitelů (EK, ECB a MMF) a jsou podmínkou půjček, které Řecko dostává v rámci svého záchranného programu. V případě Portugalska a Irska potom ministři financí na zasedání Rady 5. 3. 2013 podali návrh na prodloužení splatnosti úvěrů pro tyto země.

Pozadí

Jako část druhého záchranného programu čítajícího 109 mld. € mělo Řecko dostat 3 samostatné půjčky v lednu, únoru a březnu 2013, které jsou vázány na určité pokroky (dílčí cíle) v jeho reformách a finančním konsolidačním programu, monitorované každý měsíc trojicí věřitelů. Dvě půjčky už byly poslány, k možnosti poskytnout další půjčku se vyjadřovala březnová zpráva euroskupiny.

V případě Portugalska a Irska se jednalo o prodloužení splatnosti úvěrů, které jsou těmto zemím poskytovány věřiteli.

Irsko se dostalo do potíží v roce 2010 po krachu Anglo-Irish bank a Bank of Ireland, což způsobilo v tomto roce až 30% rozpočtový deficit. Dluh veřejných financí dosahoval až 120 % HDP. Jako člen eurozóny Irsko obdrželo půjčku ve výši 67,5 mld. €. Ekonomická situace na ostrově se přitom od té doby zlepšuje, růst HDP za rok 2013 je odhadován na 1,1 %, v roce 2014 se podle optimistických předpovědí počítá s meziročním růstem až 2,2 %.

Portugalsko dostalo půjčku 78 mld. € v roce 2011 od EU a MMF, podmíněnou 3letým programem úspor a reforem.

Na rozdíl od Irska ale zůstává stále v recesi, za rok 2013 očekává propad růstu HDP až o 2,3 %.

Klíčové body

V případě Řecka zpráva euroskupiny z 4. 3. 2013 konstatovala, že dílčí cíle stanovené „memorandem o porozumění“, které bylo uzavřeno mezi Řeckem a trojicí věřitelů (EK, ECB a MMF), byly v únoru 2013 dosaženy.

Řecko aktualizovalo svou střednědobou fiskální strategii tak, že zavedlo 3leté výdajové stropy pro výdaje některých ministerstev a také v sektoru zdravotnictví. Současně připravilo cíle, které se v tomto směru týkají velkých státních podniků.

Zpráva tedy konstatovala, že Řecko může obdržet další část půjčky ve výši 2,8 mld. € z EFSF v rámci svého druhého ozdravného hospodářského programu. Současně ale zpráva euroskupiny zdůraznila, že další půjčka ve výši 2,8 mld. € je podmíněna dodržováním reformního programu ze strany Řecka a plnou implementací cílů, které byly dohodnuty pro březen 2013. Během prvních dvou březnových týdnů (do 14. 3. 2013) tak v Aténách opět probíhal monitoring zástupců trojice věřitelů a byla připravována další zpráva o situaci v zemi.

Reformy v Řecku jsou zaměřeny hlavně na snižování početních stavů zaměstnanců ve veřejném sektoru. Dalšími prioritami jsou urychlení privatizace a rekapitalizace velkých bank. Snižování počtu zaměstnanců ve veřejném sektoru má pokračovat i v dalších letech; za rok 2013 by to mělo být snížení o cca 25 tis. a do roku 2015 celkem o 150 tis. zaměstnanců.

V případě dalších 2 problémových zemí eurozóny, Portugalska a Irska, podali ministři financí na zasedání Rady návrh týkající se prodloužení splatnosti úvěrů. K technickému řešení, jak bude splácení dluhů upraveno, vyzvali přitom trojici věřitelů, tedy EK, ECB a MMF.

K prodloužení splatnosti určitých úvěrů z EFSF a EFSM by mělo dojít „za odměnu“ v souvislosti se vzorným plněním reformních ozdravných programů obou zemí, což je i v tomto případě podmínka poskytnutí půjčky.

V případě Portugalska trojice věřitelů na přelomu února a března 2013 monitorovala průběh reforem. Došla k závěru, že byla zajištěna stabilita finančního sektoru (byla dokončena rekapitalizace bank, došlo ke zlepšení financování bank a jejich likvidity, k posílení bankovního dohledu). Strukturální reformy v Portugalsku podle zprávy probíhají směrem k odstranění překážek růstu a snížení nezaměstnanosti (byl přijat zákon o snížení odstupného, Portugalsko se snaží o snižování administrativní zátěže, což by mělo snížit provozní náklady firem, připravují se reformy ve zdanění právnických osob, včetně zjednodušení daňového systému i sazeb, nebo další reformy v oblasti občanského soudního řízení). Reformní program ovšem probíhá v obtížných ekonomických podmínkách, jak již bylo zmíněno.

Nižší vyhlídky hospodářského růstu vyžadují rozpočtové úpravy, proto se EK se rozhodla dát Portugalsku 1 rok navíc k redukci jeho deficitu, což má také v úmyslu navrhnout Radě ke schválení. Nižší růst a vyšší nezaměstnanost snižují vládní příjmy a zvyšují výdaje na sociální transfery. V roce 2013 rozpočtový deficit dosáhl hodnoty 5,5 % namísto očekávaných 4,5 % HDP, v roce 2014 by mělo dojít ke snížení na 4 %, nebude to ale předpokládaných 2,5 %. Deficitu menšího než 3 % HDP, tedy splnění jednoho ze stabilizačních kritérií, by mělo Portugalsko dosáhnout až v roce 2015. Dluh veřejných financí je v Portugalsku také vysoký, nyní dosahuje 124 % HDP. Navzdory ekonomickým problémům byl ale v souvislosti s pokračujícím ozdravným programem Portugalsku změněn rating dlouhodobé solventnosti z hodnocení „negativní“ na „stabilní“ (podle agentury Standard&Poors).

Předpokládaný další vývoj

V případě Řecka zůstává po dokončení posledního monitoringu dle vyjádření věřitelů ještě několik otázek nevyřešených, dle vyjádření EK by to ale nemuselo ohrozit další část půjčky ve výši 2,8 mld. € z EFSF. „Trojka“ se vrátí do Řecka zpět v dubnu 2013.

V případě Portugalska a Irska se taktéž v dubnu 2013 rozhodne, které úvěry a na jak dlouho budou těmto zemím prodlouženy.

Irský ministr financí chce žádat v průměru o 15leté prodloužení, což je však nepravděpodobné, zdroje z EU hovoří o prodloužení na max. 5 let v průměru.

Podle prohlášení komisaře pro hospodářské a měnové záležitosti Olliho Rehna by ozdravné programy a mezinárodní finanční pomoci mohly být ukončeny na podzim roku 2013 pro Irsko, pro Portugalsko potom na jaře roku 2014.

Odkazy

EP podpořil další zpřísnění Paktu stability a růstu

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o posílení hospodářského a rozpočtového dohledu nad členskými státy, ve kterých dochází k závažným obtížím, pokud jde o jejich finanční stabilitu v eurozóně, nebo jsou těmito obtížemi ohroženy (KOM(2011)819)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných ustanoveních týkajících se sledování a posuzování návrhů rozpočtových plánů a zajišťování nápravy nadměrného schodku členských států v eurozóně (KOM(2011)821)

Plénum EP 12. 3. 2013 podpořilo (poměrem 528:81:71 a 526:86:66) kompromisní verzi tzv. dvojbalíku, tedy další zpřísnění Paktu stability a růstu. Zprávu okamžitě přivítal jak komisař Olli Rehn, tak předseda Komise José Manuel Barroso.

Pozadí

Komise předložila 2 návrhy nařízení na zpřísnění hospodářského a rozpočtového dohledu v eurozóně v listopadu 2011 (více v příspěvku „Komise chce přísný dohled nad národními rozpočty i eurobondy“, Institucionální záležitosti v listopadu 2011). Oba texty založila na čl. 136 Smlouvy o fungování EU a na tzv. šestibalíku, tj. textech, které počínaje prosincem 2011 zpřísnily Pakt stability a růstu poprvé (více v příspěvku „EP a Rada dosáhly kompromisu stran rozpočtových pravidel v eurozóně“, Institucionální záležitosti v září 2011).

Komise navrhla posílit koordinaci a dohled nad rozpočtovými procesy všech členských států eurozóny, zvláště těch (1) s nadměrnými schodky, (2) s vážným rizikem finanční nestability a/nebo (3) těch, které se účastní programu finanční pomoci (např. Řecko, Irsko, Portugalsko). Země eurozóny by měly mj. obligatorně (do 15. 10.) předkládat podrobné návrhy svých rozpočtů. Komisi by pak mohla požadovat, aby tyto návrhy byly (ve lhůtě 3 týdnů) přepracovány ještě před schválením národními parlamenty (do dubna by měly země eurozóny předkládat své 3leté rozpočtové výhledy, v ideálním případě by měla být povolená výše deficitů/míra zadlužení zakotvena v ústavách členských států eurozóny; více zde a zde).

Návrhy rozpočtů by podle Komise měly být založeny na odhadech vývoje ekonomiky od nezávislých („depolitizovaných“) subjektů. Celý tento proces – včetně případných jednostranných inspekcí Komise a/nebo ECB přímo v členských státech čerpajících finanční pomoc – by měl probíhat veřejně a za hlasování kvalifikovanou většinou (tvořenou členy eurozóny). Nařízení by mělo definovat také přísnější požadavky na podávání zpráv (co 6 měsíců) zeměmi eurozóny, které se účastní postupu při nadměrném schodku. Pokud se země účastní na žádost 2/3 členů eurozóny programu finanční pomoci, přísný dohled by se měl uplatňovat do doby, než dotčený stát splatí min. 25 % poskytnuté půjčky.

Rada tzv. dvojbalík rámcově podpořila v únoru 2012 (více v příspěvku „Rada podpořila další zpřísnění Paktu stability a růstu“, Institucionální záležitosti v únoru 2012), výbor ECON jej schválil relativně těsnou většinou (zprávu Jean-Paula Gauzèse poměrem 25:4:13 a zprávu Elisy Ferreiry poměrem 18:12:14) v květnu 2012 (více v příspěvku „ECON těsně podpořil další zpřísnění Paktu stability a růstu“, Institucionální záležitosti v květnu 2012). Plénum totéž učinilo (obdobným způsobem) v červnu 2012. Zprávu Jean-Paula Gauzèse přijalo poměrem 471:97:78 a zprávu Elisy Ferreiry poměrem 501:138:36 (více v příspěvku „EP podpořil další zpřísnění Paktu stability a růstu“, Institucionální záležitosti v červnu 2012). Obě instituce dospěly ke kompromisu v únoru 2013 (více v příspěvku „Zástupci Rady a EP se dohodli na dalším zpřísnění Paktu stability a růstu“, Institucionální záležitosti v únoru 2013).

Klíčové a sporné body

EP od počátku údajně tendoval k „posílení demokratických mechanismů“, resp. k určitému oslabení „automatických“ pravomocí Komise ve prospěch EP a Rady, reálně to ovšem nebyla vždy pravda. Na druhou stranu platí, že Komise by se měla řídit tzv. akty v přenesené pravomoci, nad jejichž přijímáním by měl mít dohled EP i Rada a jejichž platnost by byla omezena lhůtou nejvýše 3 let.

Kvůli zajištění růstu v rámci eurozóny by měly její členské státy Komisi podrobně informovat o svých výdajích na posílení zaměstnanosti, přičemž se (po „keynesiánsku“) počítá i s potenciálním rozvolněním požadavku na snižování deficitů veřejných financí (např. s ohledem na investice do vzdělávání nebo do zdravotnictví) či s relevantním zapojením sociálních partnerů a občanské společnosti.

EP (zejm. pak socialisté, liberálové a zelení) dlouhodobě požadoval, aby došlo k zavedení tzv. eurobondů (dluhopisů zcela nebo zčásti garantovaných EU; více v příspěvku „Komise chce přísný dohled nad národními rozpočty i eurobondy“, Institucionální záležitosti v listopadu 2011) a/nebo aby vznikl Evropský fond pro zpětný odkup pohledávek (European Debt Redemption Fund) sdružující všechny dluhy členských států eurozóny, které přesahují 60% limit jejich zadlužení (ve vztahu k HDP).

Součástí kompromisu je závazek Komise, že sestaví expertní skupinu, která „prohloubí analýzu možných přínosů, rizik, požadavků a překážek částečné náhrady národní emise dluhopisů prostřednictvím společného vydávání dluhopisů ve formě fondu pro zpětný odkup pohledávek a eurobondů“. Expertní skupina by měla své závěry prezentovat do března 2014 a Komise by se pak měla rozhodnout, zda předloží příslušné legislativní návrhy.

Předpokládaný další vývoj

Nová legislativa by se měla uplatnit nejspíše od dubna 2013 (pokud ji do té doby stvrdí i Rada), aby ji bylo možné aplikovat již na negociace o národních rozpočtech pro rok 2014.

Odkazy

Zástupci Rady a EP se shodli na vzniku jednotného mechanismu dohledu nad bankami

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě. Plán ustavení bankovní unie (KOM(2012)510)

Návrh nařízení Rady, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (KOM(2012)511)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), pokud jde o jeho vztah k nařízení Rady (EU) č. …/…, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (KOM(2012)512)

Zástupci Rady (irského předsednictví) a EP se 19. 3. 2013 dohodli na vzniku vznik jednotného mechanismu dohledu (single supervisory mechanism, SSM), a tedy – v delším časovém horizontu – také bankovní unie. Komise to ústy komisaře Michela Barniera okamžitě přivítala.

Pozadí

Komise předložila 2 návrhy týkající se SSM v září 2012 a doplnila je komplexním plánem na ustavení bankovní unie (v podobě sdělení; více v příspěvku „Komise předložila další konkrétní návrhy na vznik bankovní unie“, Vnitřní trh v září 2012). Výbor ECON o návrzích jednal v listopadu 2012 a přijal k nim zprávy Marianne Thyssen a Svena Giegolda (více v příspěvku „ECON hlasoval o jednotném mechanismu dohledu a potenciálním vzniku bankovní unie“, Institucionální záležitosti v listopadu 2012). Rada svou pozici – rozhodně ne ve všech parametrech odpovídající pozici ECON – přijala v prosinci 2012 (více v příspěvku „Rada podpořila vznik jednotného mechanismu dohledu, první krok ke vzniku bankovní unie, Institucionální záležitosti v prosinci 2012).

Na vzniku bankovní unie se v základních parametrech shodly hlavy států a vlád na summitu v červnu 2012 a podpořil jej i MMF (více v příspěvku „Měsíc ve znamení summitu Evropské rady“, Institucionální záležitosti v červnu 2012). Kromě toho Komise již několik týdnů předtím předložila rozsáhlý, více než 170stránkový návrh mající do budoucna zajistit, aby členské státy nemusely z veřejných prostředků saturovat banky, jež se v průběhu finanční krize dostaly do potíží kvůli nedostatku likvidity (více v příspěvku „Komise chce, aby vznikla ,bankovní unie‘“, Vnitřní trh v červnu 2012).

Bankovní unie by obecně měla být složena z níže uvedených komponent.

Komponenty bankovní unie (v podobě klíčových návrhů Komise)

Jednotné kapitálové požadavky na banky

(více v příspěvku „ECON a Rada jednali o nových pravidlech kapitálové přiměřenosti bank, Vnitřní trh v květnu 2012)

  • Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky (KOM(2011)452)
  • Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky a o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu (KOM(2011)453)

Jednotný mechanismus dohledu nad bankami

  • Návrh nařízení Rady, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (KOM(2012)511)
  • Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), pokud jde o jeho vztah k nařízení Rady (EU) č. …/…, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (KOM(2012)512)

Společný systém pojištění bankovních vkladů

(více v příspěvku „EP: Za 15 let budou bankovní vklady garantovány až do výše 100 tis. €“, Vnitřní trh v únoru 2012)

  • Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady …/…/EU o systémech pojištění vkladů [přepracované znění] (KOM(2010)368)

Společný rámec pro řešení problémů bank v krizi

(více v příspěvku „Komise chce, aby vznikla ,bankovní unie‘“, Vnitřní trh v červnu 2012)

  • Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení problémů úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 77/91/EHS a 82/891/ES, směrnice 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES a 2011/35/ES a nařízení (EU) č. 1093/2010 (KOM(2012)280)

Klíčové a sporné body

Jedním z nejproblematičtějších bodů negociací bylo načasování legislativního procesu, resp. požadavek Komise, aby SSM začal fungovat už 1. 1. 2013. Evropská rada proto již v říjnu 2012 – navzdory hlasům z EP – konstatovala, že do konce roku 2012 by mělo dojít pouze k dohodě o SSM, mechanismus samotný by měl začít fungovat až v průběhu roku 2013. Nakonec by měl SSM začít fungovat nejdříve 1. 3. 2014.

SSM by měl být tvořen ECB a národními dohledovými orgány (zpravidla centrálními bankami), přičemž ECB by měla (v souladu s požadavky Německa) vykonávat standardní přímý dohled (a intervence) jen nad nejdůležitějšími bankami eurozóny (těmi, jejichž pád by mohl představovat systémové riziko, což by měly být banky s aktivy převyšujícími 30 mld. € a/nebo ty, které tvoří výrazný, 20% podíl na národním bankovním trhu – vyjádřený jako podíl HDP dané země; celkem by jich mělo být 130–150, podle některých zdrojů až 300), popř. nad bankami požívajícími veřejné podpory – to vše s možností popsaný modus operandi ze strany ECB kdykoli jednostranně modifikovat (sic!). Národní centrální banky by si i nadále měly zachovat pravomoc konat (především) v otázkách typu ochrany spotřebitele, praní špinavých peněz, platebních systémů či správy dceřiných společností (a údajně i poboček) bank ze třetích zemí, což v průběhu negociací patřilo mj. i mezi požadavky ČR.

Obecně platí, že dohledová a měnová role ECB by měly být – na žádost EP – zcela odděleny. Pokud by mezi nimi nastal rozpor, „panel“ všech států participujících na SSM (tj. členů i nečlenů eurozóny) by jej měl řešit hlasováním prostou většinou. EP by nadto měl mít pravomoc vyslovovat (ne)souhlas se jmenováním předsedy a místopředsedy „sboru dohlížitelů“ SSM (dohledového orgánu ECB), což by měla být jedna z hlavních položek meziinstitucionální dohody, kterou by měla ECB s EP (bezprecedentně) uzavřít.

Nečlenové eurozóny by měli mít možnost se k SSM připojit (což je v souladu s pozicí EP, který se dlouhodobě staví za maximálně „inkluzivní“ systém; o připojení k SSM zatím neuvažuje ČR, Švédsko a Velká Británie). Pokud „sbor dohlížitelů“ SSM (se zastoupením členů i nečlenů eurozóny) přijme prostou většinou rozhodnutí a Rada guvernérů ECB jej nezpochybní, mělo by být toto rozhodnutí považováno za přijaté. V opačném případě by Rada guvernérů nekonala sama, ale požádala by právě „sbor dohlížitelů“ o nové rozhodnutí.

Nečlenský stát eurozóny by měl moci SSM v případě problémů opustit, musel by ale svůj krok odůvodnit, navíc by neměl být oprávněn se do SSM vrátit po dobu následujících 3 let (akceptace tohoto ustanovení byla problematická zejm. pro EP).

Co se týče sporného hlasování v EBA (zajišťující, aby postupy dohledu byly v celé EU jednotné, mj. i formou pravidelných zátěžových testů bank) zástupci Rady i EP se postavili za hlasování tzv. dvojí většinou, která by neměla zvýhodňovat členy eurozóny (neboť EBA sdružuje všechny členské státy EU).

Pokud se 5 nebo více členských států nebude účastnit dohledu ECB (tj. nebude součástí eurozóny), všechna rozhodnutí EBA by měla být přijímána prostou většinou členů eurozóny a zároveň prostou většinou nečlenů eurozóny. Pokud se dohledu ECB nebudou účastnit 4 státy a méně, měl by být celý systém – na žádost Rady – modifikován.

Pozice ČR

Reprezentace ČR dala již dříve mnohokrát najevo, že bude vůči bankovní unii (a především SSM) obezřetná, a to i přesto, že se má obligatorně týkat jen zemí eurozóny.

ČR se obávala a obává zejm. o pravomoci ČNB, a proto několikrát pohrozila vetováním návrhů majících vést ke vzniku SSM (resp. KOM(2012)511, v jehož případě Rada rozhoduje jednomyslně a EP je pouze konzultován).

Výsledkem je příslib „záruk“ ve věci podmínek potenciálních změn „dcer“ (zahraničních) mateřských bank (sídlících v českém případě prakticky výhradně v eurozóně) na pobočky. Příslušná centrální banka by navíc neměla „matku“, na niž dohlíží, vyzývat k tomu, aby změnila svou „dceru“ na pobočku, čímž by v českém případě oslabila postavení ČNB (nehledě na skutečnost, že na pobočky se nevztahuje český fond pojištění vkladů, nýbrž fond té země, v níž sídlí mateřská banka).

Předseda vlády Petr Nečas na summitu Evropské rady v prosinci 2012 prohlásil, že ČR nemá důvod se k SSM připojit (tedy pokud ČR nebude součástí eurozóny), neboť nikdo neví, jak bude výsledná bankovní unie přesně vypadat (neboť o ostatních návrzích se zatím jedná). Obdobnou „vyčkávací“ pozici podle něj zastává např. Polsko, Švédsko či Maďarsko.

Předpokládaný další vývoj

V následujícím období by měla kompromisní znění návrhů formálně přijmout Rada a plénum EP (patrně v květnu 2013). Předtím by mělo ze strany EP a ECB dojít k dojednání zmíněné meziinstitucionální dohody týkající se (demokratické) odpovědnosti ECB vůči EP při provádění bankovního dohledu.

Co se týče dalších komponent bankovní unie, dlouho byla problematická především jednání o otázce jednotných kapitálových požadavků na banky. Negociace byly zejm. kvůli bonusům bankéřům (resp. kvůli požadavku ECON, aby nepřesahovaly jejich fixní mzdy) již od května 2012 de facto u ledu, k posunu došlo až v únoru 2013 (více v příspěvku „EP a Rada se konečně shodli na nových pravidlech kapitálové přiměřenosti bank (a omezení bonusů pro bankéře), Vnitřní trh v únoru 2013).

Nadto summit Evropské rady, který se uskutečnil v prosinci 2012, vyzval Komisi, aby výše zmíněný návrh týkající se společného rámce pro řešení problémů bank v krizi během roku 2013 doplnila analogickým návrhem pro státy participující na SSM. Ten by měl být schválen do konce stávajícího volebního období EP, tedy do června 2014, měl by „zajistit spravedlivou rovnováhu mezi domovskou a hostitelskou zemí“ a měl by „zajistit finanční stabilitu (…) a současně v případě bankovní krize chránit daňové poplatníky (…) Jednotný mechanismus pro řešení problémů bank by měl být založen na příspěvcích samotného finančního sektoru a jeho součástí by měly být vhodné a účinné mechanismy jištění (backstop). Toto jištění by mělo být ve střednědobém horizontu fiskálně neutrální, a to tím, že zajistí, aby prostředky poskytnuté v rámci veřejné pomoci byly získány zpět formou odvodů, jež by byly finančnímu odvětví následně uloženy.“

Bezprostředně po summitu se objevily komentáře, že schválit popsaný mechanismus do voleb do EP je velmi ambiciózní, navíc údajně dojde k další petrifikaci rozdílů mezi ekonomicky relativně zdravým „severem“ (např. Německo, Nizozemsko) a problematičtějším „jihem“ (zejm. Francie, Španělsko, Itálie) eurozóny a EU.

Odkazy

Březnové dění v eurozóně: Kyperská krize

Eurogroup Statement on Cyprus, 25 March 2013

25. 3. 2013 byla na poslední chvíli (hodinu před deadlinem, který stanovila ECB), zajištěna dohoda s mezinárodními věřiteli, která má zajistit pomoc Kypru ve výši 10 mld. €. Kypr se tak sice vyhnul finančnímu kolapsu, musí však sám získat 6 mld. €, čehož by mělo být dosaženo zdaněním vkladů v bankách.

Pozadí

Kypr předložil žádost o finanční pomoc od eurozóny a MMF už v červnu 2012 (více v příspěvku „Měsíc ve znamení summitu Evropské rady“, Institucionální záležitosti v červnu 2012). Struktura kyperské ekonomiky je specifická, tvoří ji poměrně rozsáhlý finanční sektor, který významně zasáhly negativní jevy spojené s turbulencemi na trzích se státními dluhopisy. Vše ještě zvýrazňovala makroekonomická nerovnováha, se kterou se potýkalo celé kyperské hospodářství.

V roce 2011 dosahoval rozpočtový deficit na Kypru 6,3 % HDP a celkové zadlužení veřejných financí překračovalo 71 % HDP, v obou případech tedy Kypr jako člen eurozóny neplnil klíčová makroekonomická kritéria Paktu stability a růstu.

Kyperská vláda neschopná zajistit za těchto okolností udržitelnost veřejných financí se obrátila na eurozónu se žádostí o finanční pomoc, jejímž cílem mělo být zajištění stability měnové unie. Tato pomoc byla na druhé straně podmíněna ozdravným programem, který stanovuje opatření, jež musí země, která pomoc dostává, přijmout za účelem řešení svých finančních, fiskálních a strukturálních problémů. Přípravné práce byly zahájeny na podzim 2012. Banka Laiki přitom byla v problémech už od roku 2006.

Příčinou bylo i poskytování obrovských úvěrů problematickému Řecku. Dnes mají Bank of Cyprus a Laiki dluhy především kvůli nesplaceným pohledávkám a vláda, která se také potýká s makroekonomickými potížemi, za ně nechce ručit. Postižené banky přitom držely až 68 mld. € depozit, 38 mld. € bylo na účtech, na nichž vklad činil více než 100 tis €. Tyto účty však patřily jen cca 1 mil. lidí.

Řešení vyhrocené kyperské situace v březnu 2013 předcházela noc jednání mezi prezidentem Kypru, zástupci EU, ECB a MMF. Kypr původně požadoval částku 17 mld. €.

První pokus o dohodu ztroskotal: kyperský parlament odmítl zdanění všech vkladů (malých i velkých střadatelů). Kyperský ministr financí poté navštívil Moskvu s cílem získat pomoc Ruska, jehož občané a firmy mají miliardy eur uložené v místních bankách, tento pokus však skončil neúspěchem. Vláda nakonec schválila vytvoření fondu solidarity, který by měl zahrnout církevní i státní majetek. Právě jím by se mělo ručit za dluhopisy země.

Situace na samotném Kypru přitom byla v březnových týdnech značně vyhrocená, vše provázely protesty občanů. V jednu chvíli Bank of Cyprus uložila denní limit 100 € na výběry z bankomatů, aby odvrátila run na banku, kyperské banky byly zavřené po dobu téměř 2 týdnů.

Klíčové body

Cílem ozdravného programu má být vytvoření základů pro obnovu stability veřejných financí na Kypru a zajištění životaschopnosti tamějšího finančního sektoru. Restrukturalizační program je přitom zaměřen na 2 největší kyperské banky, Bank of Cyprus a Laiki. Celý kyperský finanční sektor má také projít redukcí. Do roku 2018 má dojít k redukci jeho velikosti tak, aby přibližně odpovídala průměru EU z hlediska podílu na tvorbě HDP.

Konkrétní cíle programu dohodnuté s trojicí věřitelů a schválené euroskupinou zahrnují rozdělení banky Laiki na „dobrou“ či zdravou část (cca 40 % vkladů) a „špatnou“, nezdravou banku. Do dobré banky by měly být převedeny vklady do 100 tis. eur, špatná banka má zahrnovat ty nad 100 tis. Dobrá banka se má připojit k Bank of Cyprus, zatímco špatná Laiki postupně zanikne; vypořádání se s jejími ztrátami potrvá asi 7 let. Část vkladů špatné banky bude zdaněna a použita na restrukturalizaci kyperského bankovního sektoru a vyřešení dluhů banky Laiki, z dohody přitom nebylo jasné, jakým procentem budou tyto vklady zdaněny (hovoří se o desítkách procent, mezi 40 a 80 %). Do budoucna se přitom nevylučuje ani zdanění Bank of Cyprus.

Pro střadatele na Kypru je podstatné, že se zdanění nedotkne vkladů do 100 tis eur, ty jsou ostatně v EU povinně pojištěny. Dotkne se ovšem nepojištěných vkladů nad tuto částku. Z hlediska vnějších vztahů EU je zajímavou skutečností, že zdanění se významně dotkne ruských střadatelů (jak již bylo zmíněno, mají v kyperských bankách vklady v hodnotě cca 30 mld. €).

Předpokládaný další vývoj

Po téměř 2 týdnech kyperské banky znovu otevřely 28. 3. 2013, i po otevření však stále platilo omezení pro výběry i převody.

Na Kypru bylo možné z bank vybrat max. 300 €, v zahraničí potom 5 000 €. Maximální hodnota přeshraniční finanční transakce činila 1 000 €, na cesty potom bylo možné brát s sebou hotovost v hodnotě max. 3 000 €. Dovozci také budou muset prokazovat, že platí za importované zboží při převodu peněz do zahraničí, aby nedošlo k masivnímu odlivu kapitálu po opětovném otevření bank, což by jejich situaci ještě více ztížilo.

Zmíněná omezení byla nejprve stanovena na 7 dní, počítalo se ale s jejich prodlužováním, a to i na dobu několik měsíců. Kyperská burza byla zavřena až do 1. 4. 2013. Omezení pohybu kapitálu přitom znesnadňuje podmínky obchodníkům při placení jejich dodavatelům a de facto brzdí celou kyperskou ekonomiku.

Kypr podle předpovědí ekonomů čeká recese, mluví se až o 20% propadu růstu HDP v roce 2013, již s ohledem na to, že bankovní sektor je klíčovým odvětvím ekonomiky. Problematické se jeví také samotné zdanění vkladů, které podle kritiků dává špatný signál investorům, a to nejen na Kypru samotném.

ECB již poslala Kypru 5 mld. € pomoci v hotovosti, na situaci reagovali i státní činitelé (prezident a ministři kyperské vlády) snížením vlastních platů o pětinu až čtvrtinu.

Na začátku dubna 2013 by Kypr, EK, ECB a MMF měli dokončit práci na memorandu o porozumění, které bude zahrnovat opatření v oblasti strukturálních reforem, fiskální konsolidace a privatizace.

Kypr se zavázal ke zvýšení daně z kapitálových výnosů a sazby daně z příjmů právnických osob. Dále se zavázal k provedení nezávislého hodnocení implementace legislativy týkající se praní špinavých peněz v rámci svých finančních institucí.

Státy eurozóny musí též zahájit vnitrostátní postup nutný ke schválení pomoci v rámci ESM. Cílem je schválit pomoc do 3. týdne dubna 2013, o příspěvku MMF se má potom rozhodnout do konce dubna 2013.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality