20.10.2005
Jako Popelky se mohou cítit poslanci Evropského parlamentu z nových členských zemí unie. Jejich kolegové ze starých států je totiž k nejdůležitější legislativě pustí jen zřídka.
Jako Popelky se mohou cítit poslanci Evropského parlamentu z nových členských zemí unie. Jejich kolegové ze starých států je totiž k nejdůležitější legislativě pustí jen zřídka.
Za bezmála rok a půl fungování současného parlamentu jím prošlo 80 návrhů, o nichž poslanci rozhodují spolu s Radou ministrů metodou tak zvaného spolurozhodování. Ta jim umožňuje legislativní proces zcela zablokovat. Ze 162 zastupitelů z Litvy, Lotyšska, Estonska, Polska, Maďarska, České republiky, Slovenska, Slovinska, Malty a Kypru se stalo jen sedm zpravodajem takového návrhu. Vyplývá to ze statistiky, kterou zveřejnil European Voice.
Z Česka se mezi „šťastnými“ neobjevil ani jeden poslanec. Jde snad o diskriminaci zástupců z nových zemí?
„Tak bych to nevnímal. Je to dáno kombinací vícero faktorů. Například novým prostředím, s nímž se zde postupně seznamujeme. Svou roli mohou hrát i obavy nových poslanců, že je to na ně příliš,“ tvrdí Ivo Strejček z Evropské lidové strany a Evropských demokratů.
Zaznívají však také hlasy, že kolegové ze starších zemí prostě nováčky k tak závažným legislativním návrhům nepustí. „To nechci posuzovat, ale když se podíváte na návrhy, kterými se zabývali poslanci z nových zemí, nepatří mezi ně zrovna návrh rozpočtu komise,“ připustil Strejček.
Návrhy poslanců z nových zemí se zabývaly například potravinovými aditivy, kompenzacemi pro cestující vlakem, satelitním projektem Galileo či direktivou o ochraně pracovníků proti slunečnímu záření. Snad nejdůležitějším tématem se zabýval lotyšský poslanec Valdis Dombrovskis, který byl zpravodajem návrhu rozpočtu pro jiné instituce než komisi. Ta však pohltí 90 procent „evropských peněz“. Ostatně Lotyši jsou spolu s Maďary z nových zemí nejúspěšnější. Kromě Dombrovskise se zákonem, který podléhá spolurozhodování, zabýval také Robert Zíle. Po jednom takovémto návrhu mají za sebou slovinský, kyperský a polský zástupce.
Představitelé evropských stran však mají jiné vysvětlení, proč převažují „staří poslanci“. Podle nich jde o to, že mnozí opětovně zvolení poslanci již mají zkušenosti s určitými oblastmi, a proto je efektivní jim tato témata přidělit jako zpravodajům.
„Sedm návrhů není mnoho, ale ani málo, když si vezmete, že nově zvolení poslanci si musí nejdříve zvyknout na místní a nikoli snadný systém,“ tvrdí Klaus Baier z parlamentního sekretariátu pro návrhy podléhající systému spolupráce. Souhlasí s ním i mnozí parlamentní nováčci.
Ne tak středopravicový polský poslanec Jacek Saryusz-Wolski: „Je to zklamání. Nováčci nejsou tak zapojeni, jak by se dalo čekat po takové době.“
