08.11.2005
Průměrná mzda je podle španělských odborů 1600 eur, což je v absolutních číslech o třetinu méně, než je průměr Evropské unie.
Sedmadvacetiletá Carolina Alguacilová z Barcelony má vysokoškolské vzdělání, umí jazyky, má práci. Přesto je nespokojená a vymyslela termín „mileurista“, který charakterizuje její generaci: historicky dosud nejlépe vzdělaní Španělé a Španělky mají problém najít odpovídající uplatnění a musí se nejčastěji spokojit s příjmem do tisíce eur měsíčně (mil euro, proto mileuristé). Při cenách bydlení nebo potravin ve Španělsku to stačí na přežívání, nikoli například na provoz auta nebo na hypotéku.
Španělská vláda nedávno s velkou pompou oznámila, že v zemi je nyní nejnižší míra nezaměstnanosti od roku 1979: 8,42 procenta, což je poprvé méně, než kolik činí průměr Evropské unie. „Všechno jde dobře,“ usmíval se vicepremiér a ministr hospodářství Pedro Solbes, když oznamoval, že letos španělské hospodářství poroste i přes vysoké ceny ropy o 3,3 procenta.
Mladí vzdělaní Španělé však příliš důvodů k optimismu nemají. „Všichni přátelé, které mám, v Madridu i v Barceloně, tak žijí. Musíme si společně pronajímat byty, nemůžeme ani pomyslet na založení rodin,“ řekla Carolina listu El País. Průměrná mzda je podle španělských odborů 1600 eur, což je v absolutních číslech o třetinu méně, než je průměr Evropské unie.
Španělsko bylo v osmdesátých a devadesátých letech proslulé svojí vysokou mírou nezaměstnanosti, která dosahovala až čtyřiadvaceti procent. Toto číslo se nyní snížilo podle vládního Institutu pro mládež ve velké míře díky nárůstu časově omezených pracovních smluv a rozvoji turistiky.
Zároveň díky stabilní demokracii a vstupu do EU vyrostla generace mladých Španělů, která ovládá alespoň jeden cizí jazyk, má vysokoškolský diplom i řadu dalších kursů, a přesto nemůže najít práci odpovídající jejich vzdělání. Podle zprávy EU Eurydice pracuje v oboru, který vystudovali, jen čtyřicet procent Španělů. Dívek s vysokoškolským diplomem bez práce je třikrát víc než chlapců.
„Když jsem do Španělska přijela, tak mě samotnou překvapilo, jak mají malé platy na to, jak vysoké jsou tu ceny třeba pronájmů bytů nebo potravin,“ řekla HN vysokoškolsky vzdělaná Češka, která odešla do Španělska za přítelem před rokem a půl a má také problémy sehnat práci, proto nechce zveřejnit své jméno. Většina jejích přátel má platy kolem tisíc eur hrubého a žije v různých pronájmech s dalšími lidmi nebo u rodičů.
Podle Caroliny Alguacilové mnoho mladých lidí začíná propadat určité deziluzi, protože ať se snaží sebevíc, lepší platy nemohou získat, nemohou zakládat rodiny. „Žít jako za studií je sice zábava, večírky, a tak, ale už to začíná unavovat, hlavně ty po třicítce,“ shoduje se Carolina se svými dvěma spolubydlícími. Třetina jejich příjmů padne za bydlení, další třetina za jídlo, ze zbytku se příliš ušetřit nedá. Teplé jídlo v restauraci o polední pauze je výjimkou.
Mnoho mladých se po zkušenosti takového „nezávislého“ života vrací do rodných domů a o fenoménu třicátníků a čtyřicátníků, svobodných a žijících pod jednou střechou s rodiči, se stále častěji píší a natáčejí reportáže ve španělských médiích.
Podle sociologů může tato nová situace mladé generace i za to, že Španělsko patří se svými 1,1 dítěte na ženu k zemím s nejnižší porodností na světě.
Nepracující Španělé
