05.12.2005
Pokud s reformami Česko začne skutečně hned, je vstup do eurozóny v roce 2010 reálný. Budeme-li s jejich spuštěním otálet, vzdálíme se přijetí eura.
V současné době viditelně zesílila diskuse na téma zavedení společné evropské měny euro v České republice. Ihned po vstupu naší země a devíti dalších nováčků do EU v květnu 2004 došlo k poměrně razantnímu rozčlenění pelotonu těchto zemí na několik skupin. To navíc v mezičase vykázalo další změny.
Představitelé Maďarska i Polska v letech 2003 a 2004 téměř „velkoústě“ prohlašovali, že do eurozóny vstoupí při nejbližší možné příležitosti po jejich vstupu do unie. Měli tím tehdy na mysli období těsně po vstupu, aby poměrně záhy zjistili, že jejich ekonomiky k tomu nejsou ani elementárně připraveny.
Krátce poté již podstatně realističtěji vytvořila čelo pelotonu trojice nováčků ve složení Slovinsko, Estonsko a Litva. Svoji připravenost tyto země deklarovaly vstupem do kursového stabilizačního systému ERM II. již několik týdnů po samotném vstupu. S nevýrazným odstupem se poté vytvořila druhá skupina pelotonu vstoupivší do ERM II. (Lotyšsko, Malta a Kypr). Tato šestice zemí je na dobré cestě, aby v průběhu této dekády završila svůj vstup do eurozóny.
Visegrádská čtyřka
Projevuje se zde přístup, který bylo a je možné registrovat kupříkladu u zemí jako Dánsko, Velká Británie či Švédsko. V prvních dvou případech ještě bylo možné se dobrovolně vyčlenit z procesu měnové integrace v Evropě, kdy příčinou jisté averze vůči eurozóně nejsou až tak příčiny ryze ekonomické jako spíše politické či národnostní.
Je však pravda, že jestliže aktuální sada makroekonomických indikátorů vyhlíží pro českou ekonomickou realitu pozitivně a jejich výhled povzbudivě, země stagnuje až zaostává v porovnání se všemi zde zmiňovanými státy. Tempo a rozhodnost klíčových ekonomických reforem mohou v delším časovém horizontu tento pozitivní makroekonomický obraz radikálně korigovat k horšímu.
Je Česko připraveno?
Relevantní jsou tedy otázky: jsou výzvy zdravotní, fiskální a sociální reformy alespoň ve svých počátečních fázích s prvními viditelnými výsledky splnitelné do roku 2010?
Lze si tudíž představit, že mezi podmínkami hladkého „vplutí“ do eurozóny budou klíčovější roli sehrávat podmínky spíše nepsané, ale exekutivou EU nám důrazně sdělované. Například: domníváte se, že omezený pokrok v provádění penzijní a zdravotní reformy nepovede ke zvolnění fiskální disciplíny, k obtížnému udržování schodkového a dluhového kritéria? Odpovídá tomuto scénáři i navrhovaná výše přepočítacího koeficientu pro převod od koruny k euru? Neměla by být kursová výše z českého pohledu podstatně slabší? Lze se domnívat, že podobné otázky zazní a tázající budou chtít slyšet zřetelnou odpověď.
Pokud s reformami Česko začne skutečně hned či v následujících měsících, tento úkol zřejmě splnitelný je. Budeme-li s jejich spuštěním otálet, vzdálíme se přijetí eura.
Maastrichtská kritéria
Kritérium kursové stability nelze v současné době hodnotit, neboť nejsme součástí ERM II. Nicméně i na základě dlouhodobého kursového vývoje lze odvodit, že toto by neměla být překážka. Zbývají nám dvě kritéria fiskální. To dluhové zatím rovněž spolehlivě plníme. A míra zhoršení fiskální disciplíny by musela být skutečně výrazná, abychom během následujících čtyř let dospěli do úrovně jeho neplnění. Zbývá nám tedy ošidné kritérium rozpočtového schodku, jehož spolehlivé plnění na konci této dekády pak přímo souvisí s razancí reforem, jež nás čekají.
Vedle konvergenčních kritérií budeme hodnoceni i z míry nezávislosti České národní banky, což by nemělo představovat problém.
Druhá sada úkolů, která nás v této souvislosti čeká, má povahu legislativní a implementační. Nejde o ekonomickou výkonnost, jde o připravenost institucí, o jejich schopnost přizpůsobit se novým podmínkám a efektivně v nich fungovat. Jde o osvojení a zavedení evropské legislativy, která upravuje tuto přechodovou fázi od národní měny k evropské. Úkoly v této sféře například zahrnují schopnost stáhnout hotovost v české koruně a pokud možno pružně vpustit do oběhu hotovost v eurech. Přepočítat veškerá peněžní vyjádření v českých korunách na euro podle stanoveného receptu. Zajistit hladkost platebních systémů v nových podmínkách apod.
Třetí balík úkolů, který zatím není tak silně akceptován, se týká připravenosti reálného ekonomického sektoru a do značné míry se inspiruje teoretickým konceptem optimální měnové oblasti. Tento balík není v dokumentech EU zcela pregnantně a explicitně formulován, ale bude součástí vyjednávání a přizpůsobovacích procesů. Jeho obsahem je například připravenost trhu práce na podmínky měnové unie, konkrétně pak schopnost řešit v těchto podmínkách problém strukturální nezaměstnanosti, mobility pracovní síly, flexibility mzdových podmínek apod.
Někdy je za součást reálného sektoru považována i efektivnost finančních toků v rámci ekonomiky. Zkrátka do maastrichtských kritérií se veškeré skutečné ekonomické požadavky na hladké zapojení do eurozóny nevejdou a připravenost reálného sektoru bezesporu patří mezi ně. V rámci celé škály koordinovaných politik EU a jejích nástrojů na toto téma zajisté přijde řada. Osobně se domnívám, že i výzvy v této oblasti jsou do roku 2010 splnitelné. Jen již není možné ztrácet ani jediný den; neboť vysvětlit naši křehkost v této věci úředníkům Evropské komise či Evropské centrální banky by mohlo být obtížné; a to přesto, že kvalitní reálný sektor by každá země měla požadovat především pro sebe.
Autor je manažerem EU Office České spořitelny
