08.02.2006
Tradičně svobodomyslní Dánové ještě nestihli vstřebat překvapení, které jim kulturní střet s muslimy přinesl.
Tradičně svobodomyslní Dánové ještě nestihli vstřebat překvapení, které jim kulturní střet s muslimy přinesl. Dlouhá léta si zvykli naslouchat chvále ze zahraniční – za masívní pomoc chudým zemím, příspěvek mírovým silám či za znalostní ekonomiku s kvalitním sociálním systémem.
Teď je vše jinak. Sledují, jak červenobílá státní vlajka, dosud spíše vděčná ozdoba narozeninových dortů, vstřebává nenávist muslimských davů. Přesto zůstávají klidní.
„Když vidím záběry v televizi, všechno vypadá dramatičtěji než ve skutečnosti,“ uvedla v telefonickém rozhovoru Kateřina Deniová, která odešla z Prahy do Kodaně před patnácti lety. Vdala se za Dána severoafrického původu, muslimskou komunitu zná dobře. „Poznala jsem, že Dánové jsou velice klidní lidé, “ vypráví. „I v této vypjaté situaci si každý uvědomil, že násilí režírují jen skupiny militantů.“
Pokud lidé cítí starosti, mají dvojí důvod. Obávají se o svobodu slova. Nechtějí, aby se někdo podvědomě uchýlil k autocenzuře. Současně se podivují, že muslimové protestují v takovém počtu – když karikatury ani nezahlédli.
Druhý druh obav souvisí s obchodním bojkotem. Lidé si připouštějí, že aféra bude stát tisíce pracovních míst. Nešetří proto ani výtkami na adresu premiéra. Měl lépe komunikovat se zahraničím, říkají. „Mohl se sejít s velvyslanci islámských zemí dříve, být méně ve vleku událostí,“ cituje Kateřina Deniová široce sdílený názor.
Dánové diskutují o nebezpečí, které hrozí politice. Scéna se polarizuje, zpevnily se pozice extrémních stran. Jiní řeší praktické věci. Chystají se na prázdniny, mnozí měli objednané zájezdy do Tuniska či Egypta. „Teď shánějí náhradní dovolenou,“ říká Deniová.
