28.12.2006
Němci mají dodnes schované marky v květináčích, v kožiších a nebo v kanapích.
Pět let po zavedení eura mezi Němci koluje stále asi 14 miliard dříve zbožňovaných marek. Podle průzkumů si až tři čtvrtiny lidí aspoň občas převádí euroceny na marky. Němci přijali novou měnu s výhradami, i když je řada věcí pro spotřebitele jednodušší: při dovolené odpadá výměna a v on-line obchodu lze snadno srovnat ceny.
Při převodech peněz do zahraničí to ale stále nefunguje tak, jak by mělo. Očekávání zákazníků bank se podle spotřebitelských organizací nenaplnila. Němci tak v zahraničí stále ještě platí 4,50 eura (130 korun) za to, že si chtějí třeba z bankomatu v Itálii vybrat hotovost, říká Bernd Krieger z Evropského spotřebitelského centra v Kielu.
Mnozí jsou přitom na častých převodech peněz závislí. Třeba studenti, kteří jsou dočasně v zahraničí, nebo důchodci, kteří si koupili domek ve Španělsku a přesídlili tam. Těm všem Krieger radí, aby se už při volbě banky ptali na podmínky převodů. Podle regulí EU totiž nesmějí být v eurozóně převody dražší než uvnitř členských zemí.
Mezi Němci jsou dodnes spousty marek. Někteří to považují za důkaz, že se stále nesmířili s novým platidlem. Centrální banka do letošního října registrovala, že v oběhu je 14 miliard marek – asi 182 milionů bankovek a více než 24 miliard mincí. Banka je podle stanovených pravidel dál vyměňuje. V Hamburku si každý den přijde staré peníze v průměru vyměnit 116 lidí. Dodnes se v tisku objevují případy, že hlavně staří lidé mají stále doma svazky marek schované v květináčích, v kožiších nebo v kanapích.
Průzkum časopisu Funk Uhr zjistil, že ceny na marky si více či méně často ještě přepočítává 77 procent dotazovaných. Pro 23 procent, hlavně mladších Němců už marka nehraje žádnou roli. Průzkum Svobodné univerzity v Berlíně dospěl k podobnému výsledku: Na marky si převádí aspoň občas 75 procent kupujících. Němci to mají poměrně jednoduché, protože přepočet činí dvě marky ku jednomu euru.
Obavy Němců z eura se hned počátkem roku 2002 změnily v debaty o „teuru“. Slovo „teuer“ znamená v němčině drahý, draho, draze a zvuková podoba s názvem nové měny signalizovala, že mnozí mají pocit, že euro přineslo zdražení. Dodnes lze potkávat lidi, jak si stěžují, že to, co předtím stávalo dvě marky, stojí místo jednoho rovněž dvě eura.
Spotřebitelské organizace tehdy vyzývaly kupující ke stávkám. „Teuro“ se také tehdy stalo německým slovem roku.
Mnozí měli pocit, že podražila kina, kadeřníci či restaurace, ale i potraviny. Mnozí ale také mlčí o tom, že po pěti letech jsou levnější televize, počítače nebo vysavače. „Míra zdražování je v dlouhodobém srovnání velmi nízká,“ říká Günther Elbel ze statistického úřadu. Mezi četnými experty je zavedení eura nesporným úspěchem. „Naprosto zdařilé,“ hodnotí první europětiletku například profesor finanční politiky na berlínské Svobodné univerzitě Helge Berger.
Autor: lkh-iHNed, čtk
