Marie Bydžovská, Euroskop, 5. října 2008
V Černínském paláci se minulý týden konala mezinárodní expertní konference na vysoce aktuální téma: Vztahy střední Evropy k Ruské federaci a budoucnost strategického partnerství EU-Rusko. Euroskop využil této příležitosti k rozhovoru s polským politologem Marcinem Zaborowskym. Ptali jsme se ho především na postoj Polska ke Gruzínské krizi a k evropsko-ruským vztahům. Marcin Zaborowski je vědecký pracovník Institutu pro bezpečnostní studia Evropské unie (ISS-EU), který sídlí v Paříži. Je odborníkem na otázky transatlantických vztahů, na rozšiřování EU, na Východní Asii a americkou zahraniční politiku.
Euroskop: Ve svém příspěvku na konferenci jste mluvil o tom, že Polsko má ve vztahu k Rusku specifické postavení. Mohl byste krátce říct, jak se to projevilo v gruzínské krizi?
Během Gruzínské krize nemělo Polsko vzhledem ke svým historickým zkušenostem a historické přítomnosti v oblasti jinou možnost, než se aktivně zapojit. Polsko jasně podpořilo prezidenta Michaila Saakašviliho. Na začátku krize sice v Polsku proběhla diskuse, zda prezident Saakašvili neprovedl něco, co neměl, ale vláda a prezident podpořili gruzínského prezidenta téměř bez výhrad. Jak asi víte, polský prezident zorganizoval cestu do Tbilisi, na kterou přizval i prezidenty tří pobaltských států. Při příjezdu polský prezident prohlásil: „Jsme tu, abychom se pustili do boje.“ To vše se událo uprostřed probíhající krize. Polsko tak ukázalo, že zaujímá jasnou pozici.
Jaký je polský postoj k možnému budoucímu členství Ukrajiny v EU?
To je jednoduché. Polsko vždycky podporovalo rozšíření EU o Ukrajinu a v mnoha ohledech vneslo otázku rozšíření o Ukrajinu do evropské debaty. Snažilo se například tuto problematiku připojit do debaty o Turecku. Polsko je zajisté země, podporující rozšiřování EU. Současně je však třeba si uvědomit, že Ukrajina sama musí najít svou cestu do unie. Východní partnerství nezmiňuje jako svůj cíl budoucí členství v EU. Kdyby jej zmiňovalo, byla by tato myšlenka pohřbena. Polsko nicméně ve Východním partnerství vidí cestu, která v budoucnosti může přijetí Ukrajiny do EU usnadnit. Polsko také podporovalo Ukrajinu na technické úrovni, když poskytlo své know-how. Protože má vlastní zkušenosti s integrací do EU, pomáhalo ukrajinské byrokracii vypořádat se s bruselským systémem.
Jak byly v Polsku nahlíženy výsledky mimořádného summitu ke vztahům s Ruskem, který svolal francouzský prezident Sarkozy na 1. září do Bruselu? Byl tento summit považován za úspěšný nebo byla reakce Evropské unie posuzována spíš jako projev appeasementu?
Summit byl v Polsku považován za úspěch, mimořádný summit věnovaný vztahům s Ruskem byl polský nápad. Nejdříve byla tato myšlenka odmítnuta, až později ji francouzské předsednictví přijalo. Rozhodnutí odložit rozhovory o Dohodě o partnerství a spolupráci s Ruskem také vyslalo signál a představovalo jasné rozhodnutí.
Upřednostnilo by Polsko uvalení sankcí proti Rusku?
O sankcích se nikdy doopravdy nepřemýšlelo. Jsme s Ruskem hospodářsky vzájemně závislí. Přichází zima a budeme potřebovat ruskou energii.
Když vypukla gruzínská krize, byla v českých médiích připomínána invaze vojsk Varšavské smlouvy do ČSR v roce 1968. Jak byla situace interpretovaná polským tiskem? Byly také připomínány některé historické události?
Rok 1968 byl samozřejmě připomínán, stejně jako ruská invaze do Budapešti v roce 1956. Ale co je zajímavé: komentář Condoleezzy Riceové, která řekla, že toto není rok 1968. „V roce 1968 se Rusové nesnažili o integraci do globálního ekonomického systému, ale nyní je to jinak. Rusko chce být součástí globálního ekonomického systému a chce mít prospěch z integrace do globální ekonomiky. Přesto se v nedávné době Rusko chovalo jako velmoc ze Studené války.“ Condoleezza Riceová dál řekla: „Rusko chce obě možnosti a to nebude fungovat.“ Podle mého názoru má pravdu. Okolnosti jsou velmi odlišné od roku 1968, avšak ruské chování rok 1968 připomíná.¨
Jako červená niť se táhla v příspěvcích jednotlivých řečníků na konferenci otázka energetické bezpečnosti a závislosti Evropy na energetických zdrojích z Ruska. Jaká je podle Vašeho názoru nejlepší cesta, jak snížit evropskou závislost na ruských energetických zdrojích?
Jak bylo již ostatními účastníky konference řečeno, snížit závislost na ruské energii je velmi obtížné. Protože pokud nebudeme nakupovat energetické zdroje z Ruska, odkud je budeme získávat? Alternativou se zdá být Irán, ale evropský vztah k Iránu je hluboce problematický. Je nutné si uvědomit, že je důležité diverzifikovat zdroje, ale naše možnosti jsou omezené. Nicméně závislost je oboustranná. Jsme závislí na ruské energii, ale Rusové jsou závislí na Západu, který jejich energii nakupuje.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop, 5. října 2008