Marie Bydžovská, Tereza Vávrová, Euroskop, 27. října 2008
Na Pražském energetickém fóru minulý týden vystoupil i Gerhard Sabathil – ředitel odboru Strategie, koordinace a analýzy při Evropské komisi, který se dříve podílel na diplomatických misích Evropské komise v Norsku, na Islandu i v České republice. Během konference poskytl Euroskopu krátký rozhovor. První otázka zněla: EU není schopna najít jednotný postoj k Rusku v otázkách energetické politiky – jak velký problém to podle Vás je, jak jej hodnotíte?
Skutečnost, že nezastáváme společný evropský postoj v této otázce je velkým tématem, které se týká nejen vztahů s Ruskem, ale i vnitřního trhu. V EU nemáme jediný dokument či dohodu, která by definovala společnou energetickou politiku. Akcentuje ji pouze Lisabonská smlouva a i už proto bychom ji měli přijmout. Pro Českou republiku to je další důvod, proč by měla smlouvu ratifikovat.
Myslíte si, že je možné společnou energetickou politiku vytvořit brzy? Případně v jakém časovém horizontu?
Možná začínáme jednat příliš pozdě, ale doufám, že současný vývoj obchodních vztahů a aktuální situace, která nás upozorňuje na možná energetická rizika, nás donutí začít debatovat o energetických vztazích právě teď a přijmout společnou energetickou politiku co nejrychleji.
Jak vnímáte bilaterální projekty jednotlivých členských zemí EU? Například plynovody Nord Stream a South Stream? Nemyslíte si, že jistým způsobem znemožňují společnou evropskou energetickou politiku?
Je tu ještě třetí projekt – Nabucco. A co bych měl podtrhnout, potřebujeme je všechny. Všechny tři. Problém není v první řadě v diskusi mezi členskými státy a zeměmi s energetickými surovinami, ale týká se množství surovin. Potřebujeme společně všechna tato partnerství, protože naše spotřeba stoupá. Dnes spotřebujeme 90 bilionů kubických metrů ročně, za 20 let to může být 290 bilionů. A proto je třeba celkově zvýšit množství energie, které bude pocházet navíc také z alternativních zdrojů. Proto by se členské státy měly dohodnout na jednotném postoji, měli by se sejít zástupci všech členských států a dojednat vše společně.
Občas zaslechneme, že EU nemůže vůči Rusku používat žádné sankce, protože by se to podepsalo na dodávkách energetických surovin. Myslíte si, že by Rusko skutečně v takovém případě mohlo zastavit dodávky ropy a plynu do Evropy?
Nemyslím si, že by oba postupy byly nezbytné. Politického konsensu je třeba dosáhnout ve všech oblastech, nejen v energetice. Měli bychom do dialogu s Ruskem zahrnout i ekonomická témata, otázky klimatu, sousedství a vzájemného obchodu. Tedy potřebujeme spolu mluvit – EU a Rusko. Důležitým testem bude summit, který se koná v listopadu. Sankce jsou nejkrajnějším opatřením vůči jakýmkoliv zemím. Rusko by mělo být partnerem nejen kvůli energetice, ale z globálních důvodů. Protože Rusko nás potřebuje a my ho rovněž potřebujeme jako partnera. Na tomto kontinentu s ním máme mnoho společného a vzájemný vztah může být obohacující, a to nejen v oblasti hospodářství a energetiky.
Existují kromě Ruska i další spolehlivé partnerské země, které by mohly dostatečně zásobovat EU ropou a plynem?
Už máme takové partnery: druhým největším dodavatelem je Norsko, třetím Alžírsko a Saudská Arábie. Ale opakuji, že celá diskuse se točí kolem spotřeby a množství. Potřebujeme diverzifikaci zdrojů a – ano – musíme oslovit i jiné potenciální partnery jako například Kyrgyzstán, Kazachstán, Turkmenistán, jednoduše producenty plynu ze Střední Asie. Dále Ázerbájdžán, Izrael… Musíme pokračovat i s dodávkami z Ruska, a pokud zde dosáhneme dohody, tím lépe.
Může jaderná energie přispět k energetické bezpečnosti Evropy?
Zcela jistě ano, v zemích, které si ji vyberou. Jak víte, energetická základna členských zemí je rozmanitá. Pro státy, které tradičně jadernou energii bezpečně využívají, je to důležitý zdroj. Ale jsou tu i země, které jadernou energii opouštějí, opustily nebo ji nikdy nepoužívaly. Obě cesty by měly být respektovány ze strany Evropské komise.
Autor: Marie Bydžovská, Tereza Vávrová, Euroskop