Rudolf Kučera, ČRo6, 18. listopadu 2008
Návštěva prezidenta Václava Klause v Irské republice vzbudila ohlas jak v Irsku, tak u nás. Šlo především o velký banket pro zhruba 80 lidí, tedy žádnou soukromou večeři, jenž uspořádal na počest českého prezidenta Declan Ganley, americký obchodník se zbraněmi, jenž má několik let irské občanství. Oba dva také společně vystoupili na tiskové konferenci a český prezident vyslovil veřejné uznání pro Ganleyho aktivity. Vzhledem k tomu, že na banketu byli mimo jiné přítomni také další poslanci Evropského parlamentu, o nichž si za chvíli něco povíme, nelze hodnotit tuto událost jinak než jako dlouho plánovanou demonstrativní politickou akci, která vrhla díky účasti hlavy českého státu nový pohled na budoucí české předsednictví v EU.
Pan Declan Ganley není žádný opoziční politik, jak uvádí prezident Klaus, je to obchodník se zbraněmi, jenž nikdy nezískal v demokratických volbách žádný mandát. Jeho proti Evropské unii zaměřený institut Libertas je nevládním sdružením, tedy typem sdružení, jejichž politické ambice Václav Klaus vždy právem systematicky kritizoval. Tento rok se o panu Ganleyovi hodně mluvilo v Evropském parlamentu. Mnozí poslanci EP, na čele s jeho předsedou profesorem Pötteringem, kritizovali skutečnost, že pan Ganley v Irsku masivně financoval kampaň proti přijetí Lisabonské smlouvy pomocí peněz z jeho neprůhledných amerických obchodů se zbraněmi. Někteří poslanci pak dokonce vyslovili podezření, že to jsou také určité části americké tajné služby CIA, které financují Ganleyho kampaně proti Lisabonské smlouvě. Mluvilo se o tom, že vlastně Lisabonská smlouva, která by měla poskytnout sjednocené Evropě tolik potřebnou institucionální bázi pro společné jednání, například v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky, není patrně v zájmu Spojených států, respektive její současné administrativy. K tomu bych chtěl dodat, že není ani v zájmu Ruska, jeho mocenských ambicí a v tomto smyslu jde při rozhodování o Lisabonské smlouvě skutečně o osudové chvíle Evropy a její budoucnost. Předseda parlamentu Pöttering pak ohlásil, že pošle prezidentovi Bushovi protest proti takovému vměšování do vnitřních poměrů v Unii. V této souvislosti by bylo srozumitelné, kdyby nový americký prezident Obama přijel nejprve do Evropského parlamentu a až poté do České republiky. Evropský parlament je hlavní demokraticky zvolenou celoevropskou institucí, která by měla mít přednost před jakoukoli národní zemí Unie. Navíc si těžko představit jinou instituci a jiné místo, kde by měl prezident Obama promluvit o svém postoji k Evropské unii. Na pražském Hradě ne, ostatně tam nebude vlát vlajka Evropské unie ani v době našeho předsednictví Unie.
Setkání prezidenta Klause s panem Ganleym a několika poslanci Evropského parlamentu v jednom dublinském hotelu nepovede zcela určitě k nějaké hlubší reflexi politik v Evropské unii, ale může mít jeden nečekaný důsledek. Vyjděme z toho, že hostitel na banketu ohlásil svůj úmysl příští volby do Evropského parlamentu v červnu 2009 přeměnit v jakési referendum o Lisabonské smlouvě přesto, že byla už ratifikována velkou většinou členských států Unie. A také, že pro tento účel nasadí veškeré své finanční možnosti. Pro realizaci tohoto plánu bude ovšem potřebovat nějaké politické síly v Unii. Proto nebylo jistě náhodné, že se na banketu objevil Jens-Peter Bonde, dánský politik a člen Evropského parlamentu, předseda nejmenší frakce v Evropském parlamentu s názvem Nezávislost a demokracie, která sdružuje 22 poslanců z devíti členských zemí. Z Čech je například jejím členem poslanec Vladimír Železný. Tato frakce sdružuje skupinu kritiků Evropské unie, požadující větší nezávislost národních států na Unii. Nejpočetnější skupinu tvoří 10 poslanců za britskou Nezávislou stranu Spojeného království, jejímž hlavním cílem je vystoupení Velké Británie z Evropské unie, která ovšem není ani zastoupena v britském parlamentu. Dále byl na banketu poslanec Evropského parlamentu Hans-Peter Martin, původně rakouský socialista, jenž po mnoha finančních soudních sporech uvnitř Evropského parlamentu skončil jako zcela nezávislý a nezařazený poslanec. Na banketu byl také přítomen francouzský poslanec Evropského parlamentu Philippe de Villiers, jenž dlouhodobě požaduje větší nezávislost Francie na Unii a dva irští poslanci z výše uvedené frakce.
Při zvážení těchto okolností dublinského setkání je namístě domněnka, že šlo o docela normální stranicko-politické setkání odpůrců Evropské unie a zvláště Lisabonské smlouvy, kteří se pod manažerským vedením obchodníka Ganleye chystají na založení nějakého širšího politického uskupení pro nadcházející volby do Evropského parlamentu. Mají volební téma, odmítnutí Lisabonské smlouvy, budou mít peníze od nějakých skupin ze Spojených států a možná také svého politického vůdce, českého prezidenta Václava Klause. To, že pro tento účel byla využita jeho státní návštěva v Irské republice, kvůli níž odložil český Ústavní soud projednání Lisabonské smlouvy a tím byla patrně znemožněna její ratifikace v českém parlamentu, kterou ovšem v Unii slíbil premiér Topolánek, je pro ně vedlejší záležitostí. Věrohodnost České republiky tím nepochybně utrpěla. Zcela zbytečně.
Autor: Rudolf Kučera