Tomáš Němeček, Hospodářské noviny, 27. listopadu 2008
Odpůrci Lisabonské smlouvy prohráli u Ústavního soudu na plné čáře. A mohli snad čekat něco jiného? Soud už dávno, ve dvou nálezech z roku 2006 (»cukerní kvóty II« a »eurozatykač«) řekl, jak se bude stavět k Evropské unii. I když… jeden bod Lisabonské smlouvy se i soudcům zdál »na hraně«. Jde o článek 216, podle nějž některé smlouvy sjednané Evropskou unií (třeba o obchodu s Čínou) mohou zavazovat i přehlasované členské státy. Soudcům vadí vágnost článku. Ale pohřbít na tom Lisabon jim přišlo přemrštěné.
To jsme vyřešili dávno…
Když Senát a prezident vznesli otázku, zda zůstane Česko po Lisabonu ještě »suverénním státem«, mohli si ušetřit práci. Ústavní soud už ve dvou nálezech řekl, že o část své svrchovanosti Česká republika přišla samotným vstupem do EU.
Ale zároveň soud nepřipouští plíživou přeměnu unie ve federaci. Neuznává »absolutní přednost« evropského práva před českou Ústavou, jak to bojovně formulovala místopředsedkyně soudu Eliška Wagnerová v případu cukerních kvót z března téhož roku. Stejně jako obdobné soudy v Německu, Itálii, Irsku či Dánsku si vyhrazuje poslední slovo. (Zato nejvyšší soud Estonska loni uznal bezpodmínečnou přednost evropského práva.)
…a pořád budeme na stráži
Český soud si na své nepodřízenosti tak zakládá, že ani neposlal tzv. předběžnou otázku Evropskému soudnímu dvoru v Lucemburku. Tedy prosbu o závazné vyřešení rozporu mezi evropským a domácím právem; čeští ústavní soudci je řešili sami. A trvají na tom, že pokud by vývoj v EU ohrožoval »podstatu svrchovanosti« nebo »podstatné náležitosti demokratického právního státu« (třeba dělbu moci nebo soutěž politických stran), Ústavní soud stáhne pravomoci zpět na české orgány.
Právě o to se odpůrci Lisabonu pokusili opřít. Námitky Senátu shrnul soud do šesti skupin; prezidentovy příspěvky už podle soudců nic mimořádného nedodávaly.
Je to pořád stejná Evropa
Za prvé, nemění se Evropská unie po Lisabonu ve federaci? Ne, EU nadále nestojí nad státy, odpověděl Ústavní soud.
Za druhé, neumožňuje přenášet příliš mnoho kompetencí do Bruselu? Ne, státy zůstávají »pány smluv«, musejí vždy s přenosem souhlasit.
Za třetí, co tzv. přechodové klauzule čili »passerelle«, umožňující další a další otázky rozhodovat už nikoli jednomyslně, ale kvalifikovanou většinou států? Jde jen o změnu hlasování a národní parlamenty mohou taková rozhodnutí blokovat. Zde Ústavní soud doporučil parlamentu, ať určí, za jakých podmínek smí vláda na změnu hlasování přistoupit.
Za čtvrté, co závaznost smluv sjednávaných Evropskou unií i pro přehlasované státy? Soud uznal, že článek je vágně vymezený, ale k odmítnutí smlouvy nestačí. Za páté, nepřinese Listina základních práv EU pro nás spíš zhoršení? Ne, zavazuje unijní orgány a není s naší listinou v zjevném rozporu. Za šesté, neumožní Lisabon příliš tlačit na členské státy? Ne, jeho hodnoty nejsou v rozporu s českou ústavou.
»Lisabonská smlouva nic nemění na základní koncepci evropské integrace,« uzavřel soud. Je to pořád to společenství, do nějž kdysi podal přihlášku premiér Václav Klaus.
Autor: Tomáš Němeček