15.03.2009
čtk
V bezpečnostní oblasti Češi sázejí na Evropskou unii, ačkoliv ta pro ně na tomto poli reálně dělá daleko méně než Severoatlantická aliance. Deset let po vstupu do NATO a po pěti letech od počátku členství v Evropské unii je podle průzkumů pro většinu obyvatel ČR prioritou posilování bezpečnostních vazeb s evropskými zeměmi. Politici ale realisticky označují za hlavní pilíř české bezpečnosti právě Severoatlantickou alianci.
Vstup do Evropské unie primárně úroveň naší bezpečnosti neovlivnil, protože v té době už jsme byli pět let v NATO, řekla ČTK ministryně obrany Vlasta Parkanová. Pro červnové volby do Evropského parlamentu ale nebude bezpečnostní téma zřejmě tím rozhodujícím.
Evropská unie si své bezpečnostní zájmy stále definuje. Diskuse o nezdvojování velitelských struktur, koordinaci rozvoje schopností, společných evropských jednotkách, spolupráci se zeměmi, které jsou v NATO, ale chybí v EU, a o podobných tématech ještě po nějakou dobu neutichnou. Evropa se nyní může vojensky angažovat tam, kde o to nemá zájem NATO jako celek.
Od roku 2007 mohou být operačně nasazeny takzvané bojové skupiny EU, mezinárodní jednotky pro případ potřeby, podřízené Evropské radě. Na druhou polovinu letošního roku je připravována česko-slovenská bojová skupina. Unie také svou vlajkou zaštiťuje několik misí, právě dnes například OSN předává svou odpovědnost za klid v Čadu a Středoafrické republice. Významnou operací je protipirátská námořní akce u somálského pobřeží a nasazení mírových jednotek v Bosně a Hercegovině.
Emancipace západoevropských členů NATO zesílila v posledních letech poté, co Spojené státy za prezidenta George Bushe v několika případech jednaly jednostranně bez ohledu na výhrady spojenců z Evropy. Češi propásli dobrou příležitost mlčet, poznamenal v roce 2003 na adresu středoevropských zemí podporujících americké angažmá v Iráku tehdejší francouzský prezident Jacques Chirac.
Z širšího pohledu si ale EU svou odpovědnost za bezpečí občanů členských zemí uvědomuje. Je to vidět i z přístupu současného českého předsednictví, které si energetickou bezpečnost vytklo jako jednu ze svých priorit. Komplikované vztahy unie s Ruskem, které je pro mnoho členů EU hlavním dodavatelem energetických surovin, budou zřejmě zahraniční a bezpečnostní politice unie dominovat ještě delší dobu. I v této oblasti je zřejmý rozdíl v názorech staré EU, která v podstatě nemá s Ruskem velký problém, a například Německo s Moskvou čile obchoduje, a opatrnější postkomunistické části unie.
Autor: Euroskop