Zbyněk Petráček, Lidové noviny, 15. května 2009
Jak narušit vztah s Rakouskem? Sporem o Klause
Ze všech našich sousedů máme nejproblémovější vztahy s Rakouskem. Asi je to tím, že Češi a Rakušané jsou si vzájemně zrcadlem. To klišé dává k lepšímu i Karel Schwarzenberg, Čech, který v Rakousku strávil většinu života. Všimli jste si ale, jak se českorakouské vztahy v posledních letech zlepšily?
Těžko, to není téma pro titulní strany. Musí je ukázat až emoční problém, jaký představují rakouské vyznamenání pro Václava Klause a Lisabonská smlouva.
Do Prahy přijíždí rakouský prezident Heinz Fischer, jenž tu dostane Řád bílého lva. Tudíž i prezident Klaus získá nejvyšší rakouské vyznamenání, tak už to chodí. A jestli nevíte, proč by se měly hlavy Rakouska a Česka navzájem ocenit, přeneste se v duchu o deset let nazpět.
Česko dokončuje Temelín bez ohledu na protesty Rakouska. Po tamních volbách je ve vládě strana populisty Haidera, a když státy EU vyhlásí proti Vídni diplomatické sankce, Praha, ač nemusí, se k nim horlivě připojí. Haider vyhlásí plebiscit spojující české členství v EU s odstavením Temelína. A premiér Miloš Zeman nazve Rakušany idioty.
I ten, kdo opovrhuje slovem pokrok, musí uznat, že to už je dávno minulostí. Proč tedy rakouským médiím vadí vyznamenání pro Klause? Proto, že Klaus podráží ratifikaci Lisabonské smlouvy, píše Der Standard.
Poprvé to má důsledky pro celou EU, bude-li v nějakém státě Lisabonská smlouva blokována pochybnými praktikami, tvrdí list, aniž by připomněl, že se čeká i na podpisy hlav Polska a Německa. Demokratická rozhodnutí, která jsou podložena názorem většiny, se mají respektovat, píší Salzburger Nachrichten, aniž by dodaly, že v tomto případě by bylo slušné respektovat autentické NE většiny Irů.
Lisabon slouží jako nástroj k jitření sporů. Jistě, Klaus má opravdu více nepřátel než přátel, ale je naší věcí, bude-li obviněn třeba z velezrady. Evropské myšlence by to posloužilo lépe než mediální úvahy, že vyznamenání by se dalo v Bruselu vykládat jako rakouská komplicita na blokování smlouvy.
Autor: Zbyněk Petráček
