Světlana Chovancová pochází ze Znojma. Vystudovala Agronomickou fakultu Mendelovy univerzity v Brně, odkud pochází její láska k půdě, zemědělství a krajině. Díky studijním i pracovním stážím v Krakově, Vídni a Bangkoku načerpala zkušenosti s pobytem v zahraničí a posledních šest let pracovala v Bruselu jako národní expertka vyslaná na Generální ředitelství Evropské komise pro životní prostředí. V Belgii se kromě práce pro EU věnovala také vedení neformálního spolku českých vyslaných národních expertů a reprezentovala jejich zájmy v CLENAD International.
Světlano, jak se cítíš čerstvě po návratu do Česka?
Jsem stále ve fázi přesunu. Nejde mi to tak rychle, jak jsem plánovala, a rozhodně ne tak jednoduše, jako když jsem se do Bruselu stěhovala. Moje osobní situace se tu trochu změnila, a tak už nebalím jen jeden kufr a kuchyňský mixér jako před lety. Teď musím přestěhovat celou rodinu, včetně dětí a mého „nečeského“ manžela.
Každopádně zpátky domů jsem se v posledních měsících těšila čím dál víc a je to jeden z důvodů, proč se do Česka vlastně vracím. Bylo mi smutno. Uvidíme, co nás čeká, mě nové začátky obecně baví a těším se na příležitost, až budu moci české státní správě vrátit to, co jsem se v Bruselu naučila.
Jaké byly tvoje hlavní pracovní úkoly během tvého vyslání v Bruselu?
Po celou dobu jsem pracovala v Evropské komisi, na Generálním ředitelství pro životní prostředí (DG ENV), konkrétně na oddělení Land Use & Management, které se zaměřuje na ochranu půd, půdních ekosystémů a krajinného managementu.
Oblastí práce a úkolů bylo opravdu hodně, ale od začátku jsem se podílela na přípravě strategických dokumentů EU a legislativních návrhů. Vyjednávání textů, ať už evropských strategií, nebo legislativ, zahrnovalo především široké spektrum odborných konzultací s klíčovými zainteresovanými stranami, včetně bilaterálních jednání s členskými státy, zástupci soukromého sektoru a vědeckými institucemi.
Postupně jsem si vybudovala pozici kontaktní osoby v rámci interních konzultací s institucionálními partnery, aby návrhy komisních opatření byly v souladu například s politikami dalších generálních ředitelství, jako jsou DG CLIMA, AGRI, JRC, SANTE či RTD. Součástí mé agendy byla také oblast výzkumu, stanovování priorit financování a dohled nad implementací projektů financovaných EU.
Jinými slovy: nabitá, náročná politická agenda, která vyžadovala spoustu komplikovaných vyjednávání. Nejen interně v rámci komise a dalších EU institucí, ale Brusel má i jedno specifikum – je plný asociací, které prosazují určité zájmy, a to ne třeba vždy v souladu s ochranou životního prostředí. A já pracovala v tom snad nejcitlivějším sektoru – hospodaření s půdou.
V Evropě je totiž půda pod obrovským tlakem, každý chce kousek, a protože je základem pro většinu našich aktivit, konkurence je obrovská.
Čím tě tahle zkušenost nejvíc obohatila?
Rozhodně je to diametrálně odlišný koncept hodnocení lidí pracujících ve státní správě. Kousek takového uznání, které by podpořilo sebevědomí českého úředníka, bych přála všem zaměstnancům státní správy u nás.
Jak vlastně k tvému vyslání došlo – proč jsi o něj usilovala?
To je dobrá otázka, řekla bych, že tak jako všechno v životě – asi to byl osud.
Poprvé jsem se se strukturami EU a jejich legislativními procesy pořádně seznámila až na univerzitě v roce 2010. Principy fungování EU a jejích institucí mi přišly složité a Brusel jako místo, kde sedí nějaké „vyšší“ autority, co o nás a o všem rozhodují. Upřímně, přišlo mi to trochu neuchopitelné.
Pracovně mě to v roce 2014 zaválo na Ministerstvo životního prostředí, kde jsem začínala jako programová koordinátorka finančních mechanismů. Zanedlouho jsem začala pracovat v kanceláři pana ministra, kterému jsem na pracovních cestách zapáleně vyprávěla o důležitosti ochrany půd a nutnosti udržitelného přístupu k nim.
Jednoho dne přišla na ministerstvo výzva ke stážím NEPT (National Experts in Professional Training). To je krátkodobá příležitost, jen na 3 až 5 měsíců, pro státní zaměstnance, kteří mají zájem nasbírat praktické zkušenosti v institucích. Po téhle příležitosti jsem okamžitě sáhla – a výběrové kolečko začalo.
Moji kandidaturu do národního výběrového kola podpořil jak úřad, protože problematika ochrany půd byla tehdy prioritním tématem, tak pan ministr – možná už chtěl mít v autě klid.
Na evropské straně jsem oslovila oddělení na DG ENV, kde se ochrana půd v EU řešila. Pozvali mě na expertní skupinu členských států. Prezentovat. Musím říct, že to byla zkouška ohněm. V Bruselu jsem byla poprvé a zkušenost s vystoupením před delegacemi členských států jsem neměla. Chtěla jsem tam, tak trochu typicky česky, potichu sedět a sledovat dění.
Za pár dní mi ale vedoucí oddělení volala, že mě na stáž rádi vezmou a že zadali požadavek ke zpracování na DG HR. Pak už jen pár měsíců papírování a čekal mě můj první pracovní den v Evropské komisi.
Stáž NEPT tedy byla jen taková ochutnávka, ale pak tě ministerstvo vyslalo do DG ENV jako národní expertku…
Pět měsíců stáže opravdu uteklo jako voda. Ale práce pro Evropu a možnost být českou spojkou v EK mě neskutečně naplňovala. Komise o mě s blížícím se koncem stáže NEPT projevila zájem, ale já si to bez té pupeční šňůry s ministerstvem nedovedla představit.
Proto jsem moc vděčná kolegům na národní straně, že se podařilo navázat na stáž NEPT dlouhodobým vysláním, během jehož trvání mě pořád podporovali. Přitom to vždycky nebylo jednoduché: změny v metodice, služební zákon, do toho můj osobní život, a ano, i ten se v průběhu vyslání může stát – dvě mateřské dovolené, rodičovské povinnosti a tak dále.
Vyslaná jsem sice byla jen já, ale vyslání jako takové je jeden velký týmový projekt. Chtěla bych tímto tedy vyzdvihnout práci svých kolegů ze sekce mezinárodních vztahů, personální, ekonomické i příslušného věcného odboru, Stálého zastoupení ČR při EU v Bruselu a dalších. Bez jejich podpory, odbornosti a dobré vůle by moje vyslání možné nebylo. Díky!
Jak celá tahle zkušenost ovlivnila tvůj pohled na evropskou spolupráci?
Nesmírně. V první řadě zjištění, že v bruselských nedobytných hradbách sedí normální lidi – velice chytří a pracovití, ale lidi jako já, kteří se časem stali mými přáteli a drahými kolegy, na které se můžu kdykoliv obrátit. To je přece nejen pro mě, ale pro Česko velmi cenná zkušenost. Přála bych ji každému.
Proto pokud případní, ještě nerozhodnutí zájemci o vyslání dočetli až sem, běžte do toho. Ze všech směrů vám ta zkušenost něco dá, i kdyby jen to, že si osvojíte systém fungování evropských institucí a že poznáte, že členské země mají možnost se kdykoliv a na několika úrovních zapojit do fungování EU a jejích rozhodovacích procesů.
Měli bychom se odklonit od rétoriky: „Bože, co to v tom Bruselu zase vymysleli?“ Rozhodně bychom neměli vinit bruselské úředníky z toho, že je něco v EU tak, jak je. Je zásadní vědět a chápat, že my u toho kulatého jednacího stolu sedíme také. Každý den.
Plánuješ využít získané kontakty nebo zkušenosti v další práci?
Jestli mám v plánu bruselské „pralinky“ nabízet na národní úrovni? Stoprocentně!
Máš nějaký konkrétní zážitek nebo úspěch z Bruselu, na který nejraději vzpomínáš?
Pracovních zážitků je opravdu spousta. Zní to jako fráze, ale pro mě byl opravdu každý den jedna velká cesta a příležitost. Od prvních, velmi náročných a neveřejných meetingů, kde jsem samostatně obhajovala zájmy DG ENV vůči ostatním DG, až po veřejná vystoupení před stovkou odborníků a veřejností.
Ten největší zážitek mi ale připravili čeští kolegové až v samotném finále. Jako poděkování za iniciativu, kterou jsem pro neformální setkávání našich národních expertů dělala, mi koupili dárek. Ale ne jen tak ledajaký – respektovali můj životní přístup i to, že nejsem velký fanoušek nákupu hmotných darů. A představte si: zasadili mi strom! Přišlo mi to nesmírně pozorné a empatické – přitom jsou to kolegové, kteří se věnují těm „tvrdým“ tématům jako finance, obrana, energetika, hospodářská soutěž a podobně.
Těším se na ně. Těším se, až se zase v Praze všichni potkáme a spojíme síly pro práci v zájmu České republiky.
Co bys na závěr doporučila lidem, kteří zvažují kariéru v institucích EU? Jaké kroky by měli podniknout, aby zvýšili své šance?
Zajímejte se o agendu EU ve vašem oboru, jezděte na expertní skupiny, evropské semináře i EU Info Days. Jsou to nejen bohaté zdroje informací, ale nikdy nevíte, koho potkáte a jestli to náhodou nejste vy, koho do týmu hledají.
Nenechte se zastrašit skvělými řečníky z Holandska, bravurní angličtinou Němců a obsáhlými vystoupeními zástupců z Francie. Vyrazte a mluvte. Buďte sví, buďte hrdí a hlavně neseďte v koutě a potichu. Češi jsou ceněni za konstruktivní přístup, selský rozum a smysl pro humor. Máme Evropě co nabídnout.
A že třeba nemáte nejlepší angličtinu? Věřte mi, nikdo jiný kromě vás to neřeší.
