Jak dlouho pracujete v evropských institucích?
V Evropském parlamentu pracuji od podzimu 2020, takže už to bude pět let.
Jak jste se k práci v Evropském parlamentu dostal?
Dříve jsem působil v Oblastní galerii Liberec a dostal jsem nabídku pracovat v Evropském parlamentu na Sbírce současného umění. Tu nabídku jsem samozřejmě využil.
Jan Randáček
vede Sbírku současného umění Evropského parlamentu. V Bruselu se stará o propojení evropských institucí a vizuální kultury napříč členskými státy.
Jan Randáček
vede Sbírku současného umění Evropského parlamentu. V Bruselu se stará o propojení evropských institucí a vizuální kultury napříč členskými státy.
Překvapilo Vás při nástupu něco na této pozici?
Způsob práce v Evropském parlamentu je trochu jiný než v oblastní galerii, která je klasickým muzeem umění. Parlament je svým způsobem úřad, takže i fungování je odlišné.
Kde si čistíte hlavu od práce?
Nemám vyloženě jedno oblíbené místo, ale hodně sportuji – chodím běhat a jezdím na kole.
Máte nějaké doporučení pro umělce a umělkyně, kteří by chtěli jednou pracovat na evropské scéně?
Dal bych obecné doporučení – myslím si, že zkušenost s prací v zahraničí je k nezaplacení a každý by ji měl zkusit. Když je člověk mladší, je to samozřejmě jednodušší a určitě by neměl váhat.
„Mám pocit, že nám v Česku někdy chybí širší perspektiva – jako by nás ty hory kolem naší země trochu uzavíraly i mentálně. Práce v zahraničí může ten rozhled zásadně rozšířit."
Co Vás na práci v zahraničí baví nejvíc?
Právě ta zkušenost. V Česku jsme zvyklí pracovat určitým způsobem a čerpáme zkušenosti hlavně od kolegů, kteří působili také v Česku. Myslím, že nám často chybí širší rozhled a inspirace ze zahraničí.
Proč by se podle Vás Češi měli ucházet o práci v evropských institucích?
Hlavně kvůli těm chybějícím zahraničním zkušenostem. Získáváme je většinou doma, ale mám pocit, že nám v Česku někdy chybí širší perspektiva – jako by nás ty hory kolem naší země trochu uzavíraly i mentálně. Práce v zahraničí může ten rozhled zásadně rozšířit.
