Jak dlouho působíte v evropských institucích? A jak jste se k nim dostala?
Na Stálé zastoupení ČR při EU jsem nastoupila v dubnu 2018, tedy před sedmi lety. Pracovala jsem tam jako kontaktní bod pro Čechy – jak ty pracující zde v Bruselu, tak i v Česku – a pomáhala jsem naplňovat Strategii podpory Čechů v EU, kterou naše země přijala v červnu 2015. Jelikož ta práce pořád není hotová a Čechů je tu stále velmi málo vzhledem k velikosti a důležitosti naší země, byla jsem vyslána na Generální ředitelství pro lidské zdroje a bezpečnost, kde nyní působím jako národní expertka. Díky tomu mohu nahlédnout pod pokličku personální politiky EU a pomáhat připravovat naše kandidáty.
„Mělo by nás tu být přibližně 3,1 %, přitom nás tu je lehce přes polovinu tohoto čísla. To znamená, že musíme opravdu přidat. Nejde o to, že bychom nebyli dost dobří – problém je, že se nás hlásí stále velmi málo."
Zmínila jste, že je tu Čechů málo. Kolik by nás tu mělo ideálně být?
Existuje určitý identifikační koeficient – není právně závazný, ale orientační. Mělo by nás tu být přibližně 3,1 %, přitom nás tu je lehce přes polovinu tohoto čísla. To znamená, že musíme opravdu přidat. Nejde o to, že bychom nebyli dost dobří – problém je, že se nás hlásí stále velmi málo.
Proč by se Češi měli hlásit do evropských institucí?
Evropské instituce bychom neměli vnímat jen jako zákonodárce, ale také jako atraktivního zaměstnavatele. Práce je tu rozmanitá, smysluplná a máme možnost ovlivnit, jak bude vypadat náš společný život v Evropě.
Linda Messias
pracuje v Evropské komisi na Generálním ředitelství pro lidské zdroje. Jako vyslaná národní expertka se věnuje personální politice EU a podpoře Čechů v evropských institucích.
Linda Messias
pracuje v Evropské komisi na Generálním ředitelství pro lidské zdroje. Jako vyslaná národní expertka se věnuje personální politice EU a podpoře Čechů v evropských institucích.
Kde si v Bruselu čistíte hlavu?
Mám spoustu oblíbených míst, ale jsem v tom poměrně nenáročná. Od roku 2018 tu žiji s rodinou, což do značné míry určuje, jak trávím volný čas. Poprvé jsem však v Bruselu byla už v roce 1998, kdy jsem zde jako dobrovolnice pracovala deset měsíců v dětském domově. Takže můj vztah k tomuto městu sahá mnohem dál – pro mě to nikdy nebyla jen „nudná úřednická metropole“.
Co Vás na Bruselu baví nejvíc?
Práce a lidé. Potkala jsem tu osobnosti, které bych v Česku možná nikdy nepotkala – a to platí i o Češích. Inspirativní, zábavní a skvělí lidé.
Funguje dobře i český kolektiv v Bruselu?
Ano – dokonce bych řekla, že vůbec neplatí stereotyp, že si Češi v zahraničí nepomáhají. Je to přesně naopak. V Bruselu máme českou „bublinu“ v rámci té bruselské, a stačí jen přijít a objevit ji.
