V nejnovější epizodě podcastu Tvoříme Evropu přivítáme Světlanu Chovancovou, bývalou národní expertku na Generálním ředitelství Evropské komise pro životní prostředí (DG ENV).
Světlana Chovancová získala díky studijním i pracovním stážím v Krakově, Vídni, Bangkoku a Bruselu spoustu zahraničních zkušeností. Co by poradila zájemcům, kteří přemýšlí o práci v zahraničí? Co ji překvapilo na fungování EU? A jak těžké, je skloubit mateřství s prací v Evropské komisi?
Pro lepší orientaci přidáváme časovky témat:
0:28 Rada pro všechny zájemce o práci (stáž) v zahraničí
2:07 Co Světlaně dala první zahraniční zkušenost
2:57 Jak různé národnosti přistupují k práci
5:55 Co Češi přináší do evropských institucí?
7:20 Začátky v Bruselu
8:44 Co věděla Světlana o EU před nástupem do Evropské komise?
9:24 Je to diktát z Bruselu?
10:24 Hlavní úkol Světlany v EK
13:05 Tvorba legislativy ochrany půdy
15:33 Osobní ohlédnutí za 6 lety v Bruselu
17:11 Pracovní vs. rodinný život (mateřská v Bruselu)
20:54 Jak se změnil pohled Světlany na EU?
23:23 Jakou jednu věc by měl o EU vědět naprosto každý Čech?
Přečtěte si ukázku rozhovoru
Bylo těžké sladit dohromady práci v Evropské komisi a rodinu?
Za mě to bylo nesmírně náročné. Než si zvyknete na tu roli matky, že už nejste sama za sebe, ale že vás existenčně potřebuje druhá osoba … toto si musíte zpracovat v prostředí, které není váš domov, nemáte tam tu rodinu. Takže klíčová je role partnera, který je v tom s vámi. Ta mateřská je tam (v Belgii) opravdu krátká. Je vyžadováno, abyste se vrátili velmi brzy zpátky. Je to doopravdy jen několik týdnů a hodně to uteče. Je těžké to zprocesovat na osobní úrovni. My tady v ČR jsme zvyklí, že ty matky jsou déle doma. V Bruselu se vlastně nerozhodujete, tam máte nachystanou infrastrukturu na to, aby se matky vracely velmi brzo zpět do práce.
Jaké jste měla povědomí o Evropské unii, když jste poprvé nastupovala do Bruselu?
Upřímně, ne moc velké. Dokud jsem nedostala tu praktickou, reálnou zkušenost s fungováním evropských institucí, tak jsem měla hodně zkreslenou představu o tom, jak fungují. Nejvíce mě šokovalo, že tady v Čechách se Brusel interpretuje jako něco, na co nemáme vliv. Takhle to vůbec není. Naopak, členské státy jsou aktivně i pasivně vyzývány k tomu, aby se spolupodílely na legislativě, implementacích atd.
