Filip Tuček, Euroskop, 26.6.2012
Letos v červnu vyšly dvě studie, které významně přispěly do rozvířené diskuse o smyslu britského členství v Evropské unii. Autorem první z nich Kontinent nebo oceán, aneb má Británie evropskou budoucnost? vytvořil pro think-tank Centre for European Reform (CER) David Rennie, zástupce editora prestižního týdeníku The Economist.
Euroskeptická britská společnost
Myšlenka úplného vystoupení z EU se v Británii stala každodenní součástí diskuse na všech společenských úrovních. Podle Rennieho je dnes vztah mezi Británií a EU méně stabilní, než tomu bývalo dříve. Pokud neproběhne zásadní změna, politická scéna i veřejnost budou vůči EU naladěni čím dál negativněji, pokračuje v analýze.
Průzkum veřejného mínění agentury Populus z prosince 2011 tuto tezi potvrzuje. Až 46 % Britů v něm podpořilo vystoupení země z Evropské unie. Mezi Angličany je toto číslo dokonce ještě vyšší – 58 %. Toto názorové rozložení reflektovaly také poslední volby do Evropského parlamentu v roce 2009. V nich skončila na druhém místě 16,5 % hlasy Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP), jejímž hlavním programovým bodem je ukončit britské členství v EU. V parlamentních volbách o rok později UKIP získala pouze 3,2 % a nemá tak ani jednoho zástupce v dolní komoře.
Studie konstatuje, že v britské společnosti převládá vůči EU spíše nezájem, než nenávist. Pouze troje britské noviny mají své stálé zpravodaje přímo v Bruselu. Denní přehled o unijním dění je omezen na komentáře a poznámky editorů, poznamenává Rennie.
Rennie ve své studii píše, že rozšíření o deset nových členských států v roce 2004 znamenalo pro Velkou Británii vítězství. Posílilo britskou vizi Evropy, jako trhu jednotlivých národních států. Prohloubení rozdílů mezi členy, které rozšíření přineslo, navíc zamezilo možné federalizaci společenství. Nově přistoupivší státy zároveň přinesly nové trhy a zvýšily konkurenci v tomto tržním prostředí, doplňuje analýza. Na druhé straně, před rozšířením představovala imigrace pro Brity nezajímavý problém. Po roce 2004 a zejména po vypršení výjimek z volného pohybu a usazování osob, je téma přistěhovalectví jedním z prioritních.
Ještě výše v pomyslném žebříčku témat však stojí mezi Brity nepopulární Evropský soud pro lidská práva. „Evropští soudci ze zemí, které ještě před pár lety sotva znali slovo demokracie, nebudou učit lidským právům Británii, matku parlamentu a místo vzniku Magna Charta, vypočítává postoj euroskeptiků ve své studii David Rennie. Brity také popuzuje množství směrnic a obchodních regulací, které denně proudí z Bruselu, popisuje KOC a pokračuje, Britští voliči si stále častěji myslí, že byli oklamáni, když podporovali vstup do ekonomického klubu, které je dnes stále užší unií.
Nemá to jednoduché. Vládne v koalici s proevropskými Liberálnimi demokraty. Jeho vlastní Konzervativní strana je však stále více euroskeptická. Celkem 81 jejích poslanců dokonce tvořilo většinu ze 111, kteří neúspěšně hlasovali pro vypsání referenda o setrvání Velké Británie v EU. (foto: čtk)
Ještě konzervativnější strana
Tyto postoje musí podle Renieho reflektovat i britský premiér Cameron, který vede Konzervativní stranu v době, kdy je naladěna nejvíce euroskepticky v historii. V říjnu loňského roku dokonce část nespokojených poslanců strany vyvolala hlasování o vyhlášení referenda, v němž by britští občané hlasovali o vystoupení země z EU. Přestože sám Cameron byl proti, ze 111 poslanců hlasujících pro referendum, jich bylo 81 z jeho vlastní strany.
Podle Rennieho zprávy se v rámci konzervativní strany vydělily dvě hlavní myšlenkové skupiny. Menší z nich, zastává radikálnější postoje. Je přesvědčena, že přístup na jednotný trh Evropské unie Británii nestojí za obtíže, plynoucí z povinnosti plnohodnotného členství v Unii a za peníze, které každoročně země platí do evropského rozpočtu. Příznivci tohoto přístupu by Británii raději viděli jako „velké Švýcarsko, čerpající ekonomické výhody společného trhu, ale s minimálními právními závazky.
Větší část Toryů touží využít krize eurozóny k vyjednání nových podmínek britského členství, nižších nákladů a omezenější právní regulace. V létě 2011 v parlamentu vznikla neformální platforma Fresh Start. Ta se prezentuje jako výzkumný projekt. Na jeho pravidelné schůzky jsou zváni všichni poslanci Konzervativců. Cílem zakladatelů platformy je tlačit na hlubší reformu podoby britského členství v Evropské Unii. Všichni tři zakladatelé skupiny zastávají velmi euroskeptické názory. Nikdo z nich neodmítl referendum o setrvání Británie v EU, dva z nich dokonce byli mezi 81 rebelujícími poslanci, kteří hlasování o referendu iniciovali (Andrea Leadsom a Chris Heaton-Harris. Třetím zakladatelem je George Eustice – pozn. red.).
V březnu 2011 Fresh Start publikoval tzv. Zelenou knihu, shrnující ideje projektu. Podporuje setrvání Británie v Unii, ale zpochybňuje důležitost jednotného trhu pro Britskou ekonomiku.
Smířlivá vláda
Vláda Davida Camerona zastává umírněnější postoj vůči EU. Součástí koalice je totiž nejevropštější britská strana – Liberálními demokraty Nicka Clegga. Cameron tak musí hledat cesty k uspokojení koaličního partnera i nepokojných členů strany, jíž je předsedou. Přístup Cameronovy vlády k EU se většinou omezuje na kritiku demokratického deficitu a na nezájem podílet se na prosazování společných unijních cílů „veřejného blaha, jako jsou globální oteplování, nebo různé multilaterální iniciativy, popisuje Rennie.
Britská vláda pragmaticky prosazuje hlubší politickou a hospodářskou unii mezi zeměmi se společnou měnou. „Pro Británii ale Evropa neznamená euro. Představuje jednotný trh, nehledě na měnu. Unie má pozitivní dopad na politický vývoj v zemích, které k ní přistoupily, nebo se chystají přistoupit. Proto je velmi důležité, aby Unie zůstala zachována, cituje Rennieho studie Cameronova ministra zahraničí Williama Huguea.
Labouristé řeší co s EU. Spíše proevropský postoj se jim totiž nemusí u britských voličů vyplatit. Ed Milliband tak řeší v abour party podobný problém jako Cameron. (foto: facebook)
Levice v rozpacích
Rennie se ve své studii zabývá také postojem opoziční Labour Party. Její manévrovací prostor je značně zúžený kvůli sílícímu euroskeptickému naladění společnosti. Analýza CER uvádí, že její předseda Ed Miliband se sice cíleně vyhýbá rétorice, jež by mohla být vykládána jako protievropská. Zkušení představitelé strany ale jedním dechem dodávají, že Milibandova silná podpora evropské kooperace je vzhledem k příštím volbám netaktická.
Relativní proevropskost levice je v Británii tradiční, zvláště za bývalého šéfa strany Tonyho Blaira. Uvnitř Labouristů přesto stále sílí hlasy, volající po pragmatickém využití rozporů ve vládní koalici ohledně EU. I uvnitř britských levicových kruhů tedy dochází k pnutí mezi neochvějnými zastánci evropské integrace a oportunisty, pro něž je EU především nástrojem politického boje, píše Rennie. Labouristé volající po pragmatickém přístupu získali na síle po prosincovém summitu, kdy premiér Cameron odmítl fiskální smlouvu. V následných průzkumech volebních preferencí se Konzervativci dostali poprvé po měsících před Labouristy. Voliči často oceňovali „Cameronovu rozhodnost na evropském summitu.
Proevropské kruhy okolo Eda Milibanda obhajují své postoje ekonomickou výhodností členství v Unii. Případné referendum o setrvání – nebo i značně okleštěné členství – by podle nich zásadním způsobem snížilo objem zahraničních investic do Velké Británie. Zahraniční subjekty tam, podle levice, investují nikoliv kvůli stavu britské ekonomiky, ale pro volný přístup na velký evropský trh. Přístup Konzervativců Labouristé úsměšně popisují slovy „nesvazujte nás, ale ekonomicky se nevažte bez nás. Euroskeptičtí Konzervativci jsou podle představitelů levice neschopni akceptovat čirou politickou realitu. Tedy, že bez nadnárodní regulace konkurenčního prostředí, role státu v ekonomice a bezcelních bariér, jednotný trh nebude fungovat.
Open Europe: 4 scénáře
Současně s Rennieho studií, ze které vychází výše uvedený text, ve Velké Británii vyšla neméně zajímavá zpráva vlivného euroskeptického think-tanku Open Europe. Pod názvem Je z obchodního hlediska členství v EU pro Británii stále nejlepší volbou nastiňuje čtyři scénáře. Všechny počítají s omezením legislativní provázanosti Spojeného království s EU.
Norská varianta znamená členství v Evropské hospodářské oblasti. Další možnost zpráva nazývá Švýcarskou variantou, tedy souborem bilaterálních smluv. Turecká varianta představuje obchodní unii s EU a tzv. WTO varianta úplný zánik britského členství. Z porovnávání ekonomických statistik a mapování celoevropské politické reality dospěla studie Open Europe k závěru, že žádná ze zmíněných alternativ není pravděpodobná.
Podle think-tanku by se však britská vláda měla řídit několika doporučeními. Měla by hledat nový model britsko-evropské spolupráce, který by minimalizoval „neobchodní zapojení Spojeného království do unijních záležitostí. Na druhé straně by si měla vláda vybrat několik dalších strategických oblastí unijní politiky, v nichž bude aktivní. Tím posílí svůj vliv při vyjednávání v obchodních záležitostech. Británie by měla dále prohlubovat obchod s neunijními zeměmi a minimalizovat tak svoji závislost na EU. Podle autorů studie si Británie nemůže dovolit přenechat provádění své zahraniční politiky na Unii.
Autor: Filip Tuček, Euroskop