01.02.2009
čtk
Británie se minulý týden připojila k evropským zemím, kde rostoucí krize vyvolala rozsáhlé protesty. I když britské stávky zůstaly poklidné, existují obavy, že jde jen o předzvěst rozsáhlejších nepokojů a tlaku na vytváření protekcionistických bariér.
Rozbuškou protestů totiž bylo najmutí asi 250 Italů a Portugalců na stavební práce v rafinerii Lindsey na severu Anglie. První protesty se objevily ve středu, ve čtvrtek se k nim připojili zaměstnanci z dalších rafinérií a demonstrovalo na 800 lidí. V pátek jich už bylo na 5000 na 17 místech v Anglii, Skotsku, Walesu i Severním Irsku.
Předpokládá se, že protesty budou pokračovat i v pondělí, kdy se ráno rozhodne na 800 zaměstnanců jaderné elektrárny v Sellafieldu, zda podpoří kolegy v Lindsey. Ve všech případech jde o zaměstnance najaté na stavební práce, nikoli o vlastní personál elektráren či rafinerií, takže jejich provoz nebyl zatím narušen.
Ale spontánnost protestů neorganizovaných odbory vyvolala v Británii vzpomínky na dramatické stávky v 70. a 80. letech, které od té doby země nezažila kvůli zákonům omezujícím práva odborů i pozdějšímu ekonomickému boomu. I když ani zdaleka nynější protesty nejsou tak rozsáhlé, vláda pro jistotu povolala nezávislou smírčí organizaci ACAS, aby posoudila, zda nebyli Britové při najímání diskriminováni.
Rafinerie Lindsey patří francouzské ropné společnosti Total, která dala kontrakt na stavební práce italské společnosti. Ta najala na 250 Italů a Portugalců a tvrdí, že pečlivě dodržovala britské i unijní předpisy.
Protestujícím ale vadí, že se nemohli o tato místa ani ucházet. V rozhovorech i na transparentech připomínají premiérovi Gordonu Brownovi jeho slib z roku 2007, že bude usilovat o britská místa pro britské zaměstnance. Podle komentátorů ukazuje jejich reakce na to, že Británie může být v recesi méně tolerantní vůči zahraničním zaměstnancům a že politici budou čelit protekcionistickým tlakům.
Premiér Gordon Brown přitom v pátek v Davosu varoval před tím, aby světová recese nevedla k deglobalizaci a k protekcionismu, který by nejvíc poškodil právě Británii.
Jeho vláda v posledních měsících vycházela vstříc obavám z přílivu cizinců a zavedla systém ztěžující najímání lidí ze zemí mimo Evropskou unii. Ale občané takřka všech států EU mohou být zaměstnáváni v Británii stejně jako Britové, kteří zase mohou bez překážek pracovat jinde v EU.
Total zdůrazňuje, že v Lindsey nepřišel kvůli cizincům o práci žádný Brit. Značnou část protestujících také tvořili stavební dělníci, kteří přišli o práci – nebo jim to hrozí – nezávisle na cizincích.
Protesty rovněž přicházejí paradoxně v době, kdy zahraničních zaměstnanců v Británii ubývá. Loni pracovalo v zemi 3,7 milionu lidí narozených mimo Británii a z nich bylo asi 1,4 milionu z Evropské unie.
Prosperující Británie přitahovala statisíce lidí z nových členských zemí unie, ale jejich příliv prakticky vyschl. A podle ústavu IPPR asi polovina zaměstnanců z těchto států se již vrátila domů.
Nepokoje jsou také problémem pro Brownovu labouristickou vládu. Několik průzkumů z minulého týdne potvrdilo, že labouristé se propadli za opozičními konzervativci a zaostávají o 12 až 15 procent. I když voliči dosud oceňovali kroky, které Brown proti recesi podnikal, nyní se zdá, že je zastiňují konkrétní důsledky krize.
Šéf konzervativců David Cameron v pátek v souvislosti s protesty řekl, že zcela chápe obavy lidí z nezaměstnanosti a že postup Totalu vyvolává legitimní otázky. V Davosu pak při svém vystoupení Cameron zamířil do politického středu. Hovořil o kapitalismu se svědomím a řekl, že trhy by měly sloužit společnosti a ne šlapat po jejích hodnotách.
Autor: Euroskop
