03.11.2008
čtk
Ačkoliv spolykala více než pět miliard šilinků a byla krátce před dokončením, nevyrobila rakouská jaderná elektrárna Zwentendorf nikdy ani watt elektřiny. V referendu, které se konalo 5. listopadu 1978, se totiž obyvatelé těsnou většinou vyslovili proti jejímu uvedení do provozu. Rakousko se tak před 30 lety vydalo na cestu bezjaderné energetiky.
Dnes je alpská republika známá svým odmítavým postojem k energii vyrobené štěpením jader, přesto v šedesátých letech minulého století byla situace odlišná. Žádná atomová elektrárna sice v zemi nestála, ale v roce 1968 byla zřízena společnost, která měla plány na jejich výstavbu koordinovat. Energetický plán, vypracovaný o osm let později, počítal s nutností postupně zprovoznit hned tři jaderné zdroje.
Místem, kde měla první elektrárna vyrůst, se stala dolnorakouská obec Zwentendorf, ležící na břehu Dunaje asi 40 kilometrů západně od Vídně. Sedmdesátá léta však nebyla pouze ve znamení výstavby atomových elektráren, ale i vzestupu hnutí, která proti tomuto způsobu výroby energie vystupovala. Přestože práce na elektrárně ve Zwentendorfu byly už ve značně pokročilém stádiu, rozhodl se sociálnědemokratický kancléř Bruno Kreisky vypsat na citlivé téma referendum.
Volební místnosti se otevřely 5. listopadu 1978 a cestu si do nich našly více než tři miliony voličů. Ti byli postaveni před volbu, zda podpoří či zamítnou rozhodnutí parlamentu o mírovém využití jaderné energie v Rakousku. Odmítnutí přitom automaticky znamenalo červenou pro atomovou elektrárnu. Výsledek hlasování byl velmi těsný. Proti uvedení Zwentendorfu do provozu se vyslovil 1,606.777 Rakušanů, pro bylo o 30.000 voličů méně. Odpůrci jaderné energie tedy těsně zvítězili se ziskem 50,47 procenta platných hlasů.
V souvislosti s referendem zůstává dodnes předmětem sporů, nakolik bylo rozhodnutí voličů vedeno věcnými argumenty proti jaderné energetice, nebo jak moc se na výsledku podepsala touha části Rakušanů vyjádřit svou nespokojenost s kancléřem Kreiskym, jenž výstavbu podporoval.
Betonový monument, jehož zakonzervování a mnohaletá údržba stály Rakušany další miliardy šilinků, nakonec sloužil policii pro výcvik služebních psů a pro exkurze vědců. Část technologického vybavení elektrárny byla prodána jako náhradní díly pro obdobný typ elektráren v Německu.
Vítězství odpůrců atomu znamenalo konec nejenom pro samotnou zwentendorfskou elektrárnu, ale i pro jadernou energetiku v Rakousku jako takovou. Ještě v prosinci 1978 schválil parlament zákon zakazující využití jaderného štěpení pro výrobu energie a v srpnu 1999 přijal zákon o bezjaderném Rakousku.
Autor: Euroskop
