08.06.2006
Evropská komise přišla s plánem, jak dostat Evropskou unii na vrchol světové politické scény.
Evropská komise není spokojena s účinností Evropské unie na světové scéně. Navrhla proto členským státům několik možností, jak ji zvýšit navzdory skutečnosti, že nelze použít nástroje, s nimiž počítá ústavní smlouva zamítnutá loni v referendech ve Francii a v Nizozemsku.
„Evropská unie zápolí dnes v nižší kategorii, než odpovídá její skutečné váze. Její politická role ve světě není v souladu s jejím ekonomickým a obchodním rozměrem. Budeme-li účinnější a viditelnější, bude to dobré nejen pro Evropu, ale pro celý svět,“ řekl na tiskové konferenci předseda EK José Barroso.
Pro summit EU příští týden připravila EK ovšem jen několik dílčích nápadů. Vysoký představitel EU pro zahraniční politiku (Javier Solana), který je ve službě členských států, se má zapojit do práce skupiny členů Evropské komise odpovědných za vnější vztahy. Radu EU (vlády) a komisi by v některých regionech mohl zastupovat jeden člověk, nikoli dva jako dosud. Delegace Evropské komise ve 130 zemích světa by mohly sloužit více také členským zemím.
Plán zahrnuje různé formy těsnější spolupráce institucí EU či vzájemné proškolování diplomatického personálu komise a členských států.
Barroso zdůraznil, že by si přál, aby unie mohla zřídit úřad ministra zahraničí, se kterým počítá neschválená ústava; takový člověk by se stal stálým partnerem pro všechny země světa a propojil by členské státy s Evropskou komisí. Líbilo by se mu také, kdyby unie začala podle ústavy budovat vlastní diplomatickou službu. Odmítá však vybírat „třešničky z dortu ústavy“; dokud nebude platit, je třeba se s tím smířit a pokusit se lépe fungovat podle stávajících smluv.
Připustil, že dokud bude zahraniční politika EU zcela v rukou vlád, bude dál docházet k případům, kdy se unie neshodne v názoru na tu či onu věc ve světě. Komise chce nicméně na členské země naléhat, aby více koordinovaly své postoje, aby se snažily o společný přístup ke globálním záležitostem.
Společná zahraniční politika EU je čistě mezivládní záležitostí. Komise nemá v této oblasti právo činit návrhy a Evropský parlament se sice vyjadřuje, ale o ničem nerozhoduje. Vlády o zahraničněpolitických stanoviscích rozhodují jednomyslně, mají tedy právo veta. Pravomoci EK jsou omezené na výkon úkolů, které jí vlády uloží, zejména na správu zahraniční pomoci.
Stávající smlouvy nedávají velký prostor ke změně, o čemž svědčí dnešní zpráva připravená zkušeným portugalským diplomatem Josém Cutileirem, který se radil s členskými státy a stovkami osobností. Dospívá k závěru, že je jen a jen na vládách, aby si uvědomily silný význam společných postupů a přidanou hodnotu v případech, kdy EU mluví na světové scéně jedním jazykem a kdy je schopna společnou akci podpořit i dalšími nástroji, například finančními či vojenskými.
Typickým příkladem z posledních let, kdy EU nebyla schopna zaujmout jednotné stanovisko a tudíž vypadla ze hry jako světový aktér, byla americká invaze do Iráku. Část členů EU ji podpořila, část se postavila proti, což uvnitř unie vyvolalo krizi.
Autor: kaj-iHNed,čtk
