01.06.2006
Jeden šéf odejde, druhý nastoupí. Výměna ve vedení, která běžně ve firmách většinou proběhne bez potíží, znamená pro Evropskou centrální banku nejen velkou výzvu, ale i poněkud napjatější atmosféru.
Jeden šéf odejde, druhý nastoupí. Výměna ve vedení, která běžně ve firmách většinou proběhne bez potíží, znamená pro Evropskou centrální banku nejen velkou výzvu, ale i poněkud napjatější atmosféru. Přestože tak na pozici v radě banky dnes místo někdejšího hlavního ekonoma Otmara Issinga přichází nový muž – Jürgen Starck, není ještě vůbec jasné, zda převezme i jeho úkoly. Banka se totiž rozhodla kompetence rady obsáhle přerozdělit.
Právě post hlavního ekonoma, tedy místo, které pod tímto názvem oficiálně vůbec neexistuje, je přitom jedním z nejžádanějších. Pozici, která se v bance dosud nazývala ředitel pro ekonomiku a výzkum, výrazně formoval právě Issing. Ten radě dodával pravidelné měsíční zprávy o vývoji a návrh na rozhodnutí ohledně úrokových sazeb. Pravděpodobnost, že by jej mohl nahradit právě Starck, který přichází z německé centrální banky, je ale malá, a to přestože vyložený kandidát zatím v radě neexistuje.
Jedním z favoritů je díky svým zkušenostem člen rady, Lucas Papademos, který studoval a vyučoval v USA a později šéfoval řecké národní bance. Starckovi naopak v této oblasti chybí výraznější vědecká práce, v Bundesbance se zabýval především mezinárodními vztahy.
Horší výchozí pozici v interním mocenském boji má ale narozdíl od Issinga i kvůli tomu, že přichází za jiných podmínek. Koncem 90. let mělo Německo v měnové unii velmi silnou pozici, z čehož vyplývala i jeho silná role v ECB. Také první šéf ECB, Nizozemec Willem Duisenberg, byl jedním ze favorizovaných kandidátů Němců, a první roky tak byly především ve znamení nizozemsko-německého tandemu. Z těchto zemí byli také šéfové ředitelství komunikace, měnové politiky či ekonomického vývoje.
Personální rozhodnutí v loňském roce ale ukázala, že schopnost Německa obsadit nejdůležitější posty slábne. Novým guvernérem banky se tak stal Francouz Jean-Claude Trichet, spolu s ním přišli Francouzi i do vedení komunikace a měnové politiky.
A právě to je nyní podle odborníků jedním z faktů, které by mohly zabránit také výraznější roli Papademose. Dosud nevýrazný a spíše zdrženlivý Řek by totiž mohl Tricheta, který si svou moc rád vychutnává, mírně zastínit.
Nezávisle na tom, kdo se nakonec vysněné role chopí, je ale již nyní jasné, že zřejmě dojde k rozdělení někdejšího Issingova ředitelství, aby v radě nebyl jeden člen s dominantnějšími úkoly. Možné také je, že si guvernér banky vezme část úkolů sám a bude například návrhy na stanovení úrokové sazby či zprávy o vývoji radě předkládat sám. Pokud by se Trichetovi něco takového podařilo, znamenalo by to rozšíření jeho moci.
Autor: Norbert Häring
