20.12.2005
Malta, jejíž 400 tisíc obyvatel tíhne v drtivé míře ke katolické víře, je posledním evropským státem, kde zákony neumožňují rozvod.
Šestapadesátiletý Malťan Emy Bezzina cítí frustraci a hněv. Frustrovaný je proto, že se nemůže rozvést se ženou, kterou opustil už před lety. A je rozhněvaný, protože zákon, který brání rozvodům, podle něj odsouvá středomořskou Maltu – od loňského roku člena Evropské unie – na periférii Evropy.
Bezzina se proto rozhodl založit vlastní stranu. Chce dosáhnout toho, aby nejmenší země unie některé tuhé zákony liberalizovala.
Malta, jejíž 400 tisíc obyvatel tíhne v drtivé míře ke katolické víře, je posledním evropským státem, kde zákony neumožňují rozvod.
Podle Bezziny se mnozí Malťané tomuto tématu vyhýbají, když hovoří se zahraničním partnerem. A mnoho cizinců zase nepovažuje za vhodné kontroverzní téma zmiňovat. Připadá jim to neuctivé. „Je to tak, že každý o tom raději pomlčí,“ říká Bezzina, povoláním právník.
Jeho strana vstoupila do maltské politiky, kterou charakterizovaly především dekády strnulosti a zavedených pravidel. Od vyhlášení nezávislosti na Velké Británii dominují Maltě pouze dvě strany: konzervativní nacionalisté, naklonění evropské spolupráci, a labouristé, kteří prosazují spíše princip nezúčastněnosti. Bezzinova strana Alpha má ambice zamíchat dosavadními pravidly, která v průběhu času doznala jen pár změn.
Vládní úředníci se zatím dívají na snahy nové formace s nezakrývanou shovívavostí. Bezzina se podle nich míjí s realitou.
„Lidé mají vážné obavy z rozvodů,“ míní náměstek ministra spravedlnosti a vnitra Carmelo Mifsud Bonnici. „Současně se ale obávají, že jsme vnímáni jako velmi bigotní římskokatolická země – a to určitě není pravda,“ říká Bonnici, jehož pracovnu v kamenné budově ministerstva zdobí oleje s křesťanskými motivy.
Podle jeho názoru je postoj Malťanů k rozvodům docela přirozený. „Lidé mají katolickou výchovu, není tedy těžké pochopit, co cítí – rozvody podle nich nejsou tím, co pomáhá utužit rodinné vazby.“
Obyvatelé středomořského ostrova sledují úpadek tradičních hodnot v zemích, jako je Francie či Itálie, kde jsou rozvody běžné, tvrdí Bonnici.
„Malta je bezesporu výjimkou v rámci širšího trendu. To ale neznamená, že musíme nutně následovat ostatní,“ soudí Bonnici.
Ani jinde není diskuse ještě úplně u konce. Malťané zmiňují, že v italské vládě například sílí hlasy, které stojí proti potratům. A utěšují se, že příště může ve Španělsku zvítězit pravice, která nebude zdaleka tak nakloněna svazkům homosexuálních párů jako současná socialistická vláda.
Bezzina připouští, že v případném referendu by Malťané určitě hlasovali proti rozvodům. To ale neznamená, že by na ostrově byly jen samé spokojené rodiny. Přibližně třetina manželů žije odděleně.
Stoupenci rozvodů proto chtějí změnu. Neodradil je ani fakt, že si Malta v přístupové smlouvě vyjednala klauzuli, která jí ponechává právo rozhodovat o potratech samostatně.
