Životní prostředí v červenci 2016

08.08.2016
Euroskop

Komise představila strategii pro nízkouhlíkovou ekonomiku pro vybraná odvětví, Komise žaluje ČR kvůli nezajištění přepravy toxického odpadu

  • Komise představila strategii, která má vést k nízkouhlíkové ekonomice, týkající se vybraných odvětví mimo systém emisních povolenek

  • ČR je žalována Komisí u Soudního dvora EU kvůli nebezpečnému odpadu, který byl dovezen do Polska

Komise představila strategii pro nízkouhlíkovou ekonomiku pro vybraná odvětví

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 525/2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací vztahujících se ke změně klimatu (KOM(2016)479)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 pro potřeby odolné energetické unie a za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací vztahujících se ke změně klimatu (KOM(2016)482)

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Urychlení přechodu EU na nízkouhlíkovou ekonomiku Sdělení doprovovázející opatření rámcové strategie pro energetickou unii: legislativní návrh o každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021-2030, legislativní návrh o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a sdělení o evropské strategii pro nízkoemisní mobilitu (KOM(2016)500)

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Evropská strategie pro nízkoemisní mobilitu (KOM(2016)501)

  • Komise 20. 7. 2016 představila strategii, která stanovuje roční závazné roční cíle pro produkci emisí skleníkových plynů v letech 2021-2030 v odvětvích, která nespadají do systému EU ETS. Současně představila strategii pro oblast dopravy, tj. nízkoemisních vozidel a alternativních paliv.

Pozadí

EU přijala v rámci klimaticko-energetického balíku závazek snížení emisí skleníkových plynů o 40 % do roku 2030 ve srovnání s hodnotami v roce 1990 (více v příspěvku „EU sníží emise skleníkových plynů o 40 % do roku 2030“, Životní prostředí v říjnu 2014). Pro průmyslový a energetický sektor, který je součástí režimu EU ETS, by to mělo znamenat snížení emisí o 43 % oproti roku 2005, v případě dalších odvětví včetně sektoru stavebnictví, zemědělství a využívání půdy a lesnictví a nakládání s odpady o 30 %.

Pro tato odvětví mimo EU ETS byly stanoveny národní limity již pro předcházející období v letech 2013-2020 (tzv. Effort Sharing Decision, neboli rozhodnutí č. 406/2009).

EU současně přijala závazky Pařížské dohody o změně klimatu (více v příspěvku „Nová klimatická dohoda byla oficiálně podepsána EU“, Životní prostředí v dubnu 2016). Nízkouhlíková energetika je i jednou z dimenzí chystané energetické unie (více v příspěvku „Komise navrhuje konkrétní opatření pro vybudování energetické unie“, Energie v červenci 2015).

Klíčové a sporné body

  • Komise představila návrh nařízení (tzv. Effort Sharing Regulation), který stanovuje závazné roční cíle pro emise skleníkových plynů pro léta 2021-2030, které jsou produkovány v sektorech mimo režim EU ETS, tj. odvětví dopravy (která se podílela 60 % na celkových emisích EU v roce 2014), stavebnictví, zemědělství a nakládání s odpady.

Stanovení cílů je dle Komise založeno na „zásadách spravedlnosti, solidarity, nákladové efektivity a ekologické vyváženosti“. To v důsledku znamená, že stanovení výše pro jednotlivé členské státy se výrazně liší ve prospěch států s nižším HDP/obyvatele tak, aby v součtu limitů znamenala dosažení globálního cíle 30 % pro vybraná odvětví. Národní cíle objemu emisí do roku 2030 se pohybují v rozmezí od 0 % (Bulharsko) až do 40 % (Lucembursko a Švédsko). Pro ČR je stanoven celkový cíl 14 % redukce emisí do roku 2030 ve srovnání s rokem 2005.

Jednotlivé roční limity (Annual emission alocations, AEAs) jsou u členských států každoročně stanovovány na úrovni EU a postupně se snižují. Způsob dosažení národních cílů je v kompetenci jednotlivých členských států.

  • Součástí návrhu jsou i nové nástroje flexibility, které umožňují změny ve stanovených limitech. Nově bude možné aplikovat volné emisní povolenky ze sektorů v režimu EU ETS. To bude regulováno jak maximálním objemem emisních povolenek, které bude možné transformovat (maximálně 100 mil. tun CO2 v letech 2021-2030), tak povinností informovat o tom dopředu Komisi tak, aby nedošlo k narušení trhu s obchodováním s emisními povolenkami. Stejně tak bude možné přesunout „úsporu“ emisí i ze sektoru využívání vybraných druhů půdy.

Stávající režimy flexibility umožňují členským státům „obchodovat“ s nevyužitými jednotkami přidělených limitů (alokací) mezi sebou, uchovat si je pro využití v následujících letech nebo naopak využít dopředu.

  • Nově Komise navrhuje zahrnout do regulačního rámce i oblast využívání půdy a lesnictví, kde chce aplikovat pravidlo tzv. nulového dluhu.

To znamená, že výsledná bilance emisí členského státu produkovaných v daném sektoru využívání půdy (např. v sektoru biomasy) a současně absorbovaných pomocí lesů a půdy, by musela být nulová. To by po členských státech vyžadovalo, aby opatření, která povedou ke zvýšení produkce emisí (např. odlesňování) byla ve stejném rozsahu kompenzována, ať už například novou výsadbou lesů či zlepšením obhospodařování stávajících lesů či zemědělské půdy ve prospěch udržitelného rozvoje. Součástí návrhu je i soubor pravidel, který má nastavit systém sbírání informací a měření. I v tomto případě bude možná flexibilita ve smyslu uchování úspor emisí pro další roky a využití úspor emisí z jiných odvětví (viz výše) pro dosažení nulové bilance. Výjimku by mělo být možné získat v případě živelných katastrof, jako jsou lesní požáry.

Strategie pro nízkoemisní mobilitu se skládá z těchto klíčových oblastí: (1) zvýšení efektivnosti dopravy za využití digitálních technologií, (2) urychlení procesu zavedení nízkoemisních technologií v dopravě (3) přesun k bezemisním vozidlům včetně důrazu na snížení emisí u těžkých nákladních vozidel a autobusů a (4) globální spolupráce v oblasti snižování emisí z letecké a námořní dopravy.

K vybraným tématům byly otevřeny veřejné konzultace.

Předpokládaný další vývoj

Komise chystá akční plán pro nízkoemisní mobilitu a další iniciativy v této oblasti, např. co se týče obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti.

Zdroje

Komise žaluje ČR kvůli nezajištění přepravy toxického odpadu

  • Komise 22. 7. 2016 podala žalobu na ČR k Soudnímu dvoru EU, protože ČR nezajistila zpětné vzetí 20 tis. tun nebezpečného odpadu, který jeden z českých podniků koncem roku 2010 a počátkem roku 2011 přepravil do polských Katovic.

Pozadí

Nařízení o přepravě odpadů č. 1013/2006 stanoví pravidla, jež zajišťují, aby přeprava odpadů probíhala způsobem šetrným k životnímu prostředí a byly při ní dodržovány evropské a mezinárodní předpisy. Pokud se příslušné orgány v členském státě určení a v členském státě původu nemohou dohodnout na tom, zda určitá zásilka představuje odpad či nikoli, musí se s danou zásilkou zacházet jako s odpadem, a země původu ji tudíž musí vzít zpět. Ukládání odpadů na skládky nebo nestandardní nakládání s odpady má závažné dopady na životní prostředí a nese s sebou dlouhodobá zdravotní rizika pro občany i zaměstnance dotčených podniků.

SFEU dává Komisi pravomoc přijmout právní kroky proti členskému státu, který neplní své povinnosti, jež pro něj vyplývají z práva EU. Řízení o nesplnění povinnosti začíná zasláním žádosti o informace dotčenému členskému státu. Pokud Komise není s poskytnutými informacemi spokojena a dojde k závěru, že dotčený členský stát neplní své povinnosti, může zaslat formální výzvu ke splnění práva EU (tzv. odůvodněné stanovisko), v níž je členský stát vyzván, aby Komisi ve stanovené lhůtě informoval o přijatých opatřeních k dosažení souladu. Pokud členský stát soulad s právem EU nezajistí, může Komise rozhodnout o postoupení jeho případu Soudnímu dvoru EU. Rozhodne-li SDEU v neprospěch členského státu, musí dotčený stát přijmout nezbytná opatření (včetně případných sankcí), aby jednal v souladu s tímto rozsudkem.

Klíčové a sporné body

Případ je součástí sporu mezi Polskem a ČR ohledně klasifikace přepraveného odpadu. Polské orgány odmítly předmětné zásilky přijmout z důvodu, že byly realizovány v rozporu s nařízením o přepravě odpadů. Před přemístěním odpadu mělo dojít k písemnému oznámení a operace měla být odsouhlasena. Zásilky však oznámeny nebyly, a považují se tak za „nedovolenou přepravu“. České orgány by tudíž měly podniknout nezbytné kroky, aby byl odpad navrácen do země původu. Pokud by ČR požadovaná opatření nepřijala, znamenalo by to porušení právních předpisů EU.

České orgány nicméně zpětné vzetí zásilek odmítly s odůvodněním, že dotčený materiál (kyselé dehty ze zpracování ropy, uhelný prach a oxid vápenatý) není odpad, nýbrž produkt registrovaný v souladu s nařízením REACH č. 1907/2006. V návaznosti na stížnost zasáhla do záležitosti Komise, aby spor mezi oběma státy rozřešila. V listopadu 2015 bylo ČR zasláno odůvodněné stanovisko, ve kterém byly její argumenty, že by měly být zásilky klasifikovány jako produkt v gesci režimu REACH, zamítnuty a země byla vyzvána, aby zajistila odvoz odpadu zpět na své území.

Předpokládaný další vývoj

Vzhledem k tomu, že české orgány toto zpětné vzetí stále odmítají, postupuje Komise věc Soudnímu dvoru EU.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality