Petr Pospíšil, Euroskop, 7.9.2021

REPORTÁŽ – Nový víceletý finanční rámec i priority Evropské komise staví oblast ekologie a zelené transformace na přední příčku. Do oblasti životního prostředí mají v nejbližších letech Unie i jednotlivé členské státy investovat nemalé finanční částky. Nedílnou součást mozaiky ekologických témat představuje problematika tzv. staré ekologické zátěže, s níž se musí evropské země a regiony vypořádat. Právě tomuto tématu se věnovala online debata z cyklu Café Evropa.

Debaty s celým názvem „Následky ekologických zátěží – jak odstranit stopy po chemickém a těžkém průmyslu?“ se zúčastnili Katharine Klačanský z Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM, Jan Linhart z občanského sdružení Zelená pro Pardubickou a Jindřich Petrlík z neziskové organizace Arnika. Debatu moderovala Kateřina Etrychová.

Veřejnost není o toxických látkách dostatečně informována

Klačanský hned v úvodu debaty zdůraznila, že v ekologické oblasti je výrazným problémem nejen klimatická změna, ale právě přítomnost toxických chemických látek. „Stále jsou produkovány nebezpečné chemikálie a veřejnost není dostatečně informována,“ postěžovala si Klačanský, která dodala, že každý člověk má ve svém těle velké množství chemických látek, jež mohou samy o sobě, případně ve své kombinaci – tzv. koktejlovým efektem – zapříčinit závažné choroby.

Linhart upozornil, že intenzivní debata o ekologických zátěžích se vede již od přelomu tisíciletí, takže se z tohoto pohledu nejedná o žádné nové téma. Avšak jde o téma stále aktuální a bohužel, Jindřich Petrlík je přesvědčen, že aktuálním zůstane ještě dlouho. Podle něj se toxické chemické látky projevují zejména v podobě znečištění vod. Nejvíce viditelné jsou při povodních, kdy jsou toxické látky vyplavovány na břeh.

Stále vznikají i nové ekologické zátěže

Petrlík ovšem zároveň dodal, že nelze konstatovat ani to, že by ekologické zátěže byly výlučně dědictvím minulosti. Průběžně totiž vznikají i „nové“ ekologické zátěže, například kvůli toxickým látkám obsaženým v hasicích přístrojích. A kde spatřovat původ starých ekologických zátěží? Podle Petrlíka byl základ ekologických zátěží v chemickém průmyslu položen zejména po druhé světové válce, avšak s těžkým chemickým průmyslem se započalo již za druhé světové války, v podobě produkce chloru pro válečné účely.

Co je podle Katherine Klačanský potřeba ke zlepšení situace? Větší viditelnost problému v médiích, nové technologie, investice do výzkumu či větší přeshraniční výměna zkušeností v oblasti odstraňování zátěží. Speciálně důležité je podle Klačanský transparentně informovat o tom, kde se nachází potenciálně nebezpečná půda či zda zrovna někde došlo k ekologickému incidentu, jehož následky by mohly obyvatele ohrozit.

Evropskou spolupráci by zefektivnilo poradenství o technologiích

Podle výzkumnice je zapotřebí rovněž kvalitní koordinace mezi evropskou a českou úrovní. Klačanský volá po tom, aby byl v systému spojovací článek, jenž bude poskytovat poradenství ohledně volby vhodných technologií a metod k odstraňování ekologické zátěže. Jako příklad dobré praxe Klačanský zmínila unijní iniciativu s názvem REACH, jejímž cílem je vytvořit evropskou databázi ekologických zátěží.

Expertka doplnila, že v říjnu loňského roku Evropská komise přijala novou strategii pro chemické látky, která má představovat jeden z dílčích nástrojů k naplnění cílů Zelené dohody. Záměrem strategie podle Klačanský je, aby lidmi používané předměty neobsahovaly toxické látky a aby se díky tomu chránilo jak lidské zdraví, tak i životní prostředí. V současné době se s toxickými chemickými látkami stále lze setkat například v hračkách, textilu, kosmetických výrobcích nebo v čistících prostředcích.

Přínos spatřuje Petrlík v tom, že díky evropské iniciativě musí velké průmyslové podniky vypracovávat zprávu o míře znečištění na svém území. Zároveň ovšem Petrlík konstatoval, že některé procesy by se na unijní úrovni měly urychlit – například diskuze o nastavení limitů pro toxické látky v odpadech se podle něj vede již příliš dlouho. Situaci by podle Linharta rovněž pomohlo zrychlení procesu žádání o evropské dotace.

České regiony nelze srovnat, mají různou výchozí úroveň

Petrlík se vyjádřil k otázce, zda lze zobecnit, jaké tuzemské regiony si počínají v likvidaci ekologické zátěže lépe a jaké hůře. Podle něj to možné není, neboť různé české regiony byly v minulosti různou měrou ovlivněny těžkým průmyslem, z čehož vyplývá i jejich různorodá míra ekologické zátěže, a tím daná odlišná výchozí pozice.

A kdo by měl podle diskutujících za ekologickou zátěž nést zodpovědnost? Dle Petrlíka – v souladu s principem „znečišťovatel platí“ – ten, kdo ji způsobil. Je-li to v praxi někdy obtížně proveditelné, pak by dle Linharta likvidace velkých ekologických zátěží měla být primárně povinnost státu, zatímco s menšími ekologickými zátěžemi regionálního či lokálního charakteru by se mohly vypořádat kraje a města samy. Ostatně i samotný postup likvidace je vždy odvislý od typu té které ekologické zátěže.

Co ovšem diskutující hodnotí jako pozitivní vklad do budoucna, je vnímavost české veřejnosti k ekologické zátěži. „V evropském srovnání jsme na tom dobře, na podobné úrovni jako Kanada,“ zhodnotila Klačanský.

Videozáznam celé debaty je k dispozici ke zhlédnutí zde.

Autor: Petr Pospíšil, Euroskop