V pátek 24. dubna 2026 proběhl kulatý stůl Národního konventu o EU na téma “Obchodní politika EU v nepředvídatelné době: nová ekonomická partnerství a příležitosti pro Českou republiku”. Diskuze se věnovala otázce komplexních obchodních dohod EU a zájmům Česka v obchodní politice.

Současná obchodní politika EU a vyjednávané dohody mají pro Českou republiku jak pozitivní, tak potenciálně problematické dopady. Jako silně exportně orientovaná ekonomika, hluboce propojená s vnitřním trhem EU a globálními dodavatelskými řetězci, Česko výrazně těží z otevřeného obchodu. Zároveň to ale zvyšuje jeho zranitelnost vůči globálním otřesům. V zájmu ČR proto je, aby se aktivně podílela na formování unijní obchodní politiky tak, aby co nejlépe odrážela její hospodářské zájmy.

Obchodní politika EU dnes čelí tlaku řady globálních výzev: složité a nepředvídatelné vztahy s klíčovými partnery (například USA nebo Čínou) či rostoucí konkurence ze zemí, s nimiž EU uzavírá nové dohody. V době rostoucího protekcionismu a geopolitické nejistoty lze očekávat větší tlak na Evropskou komisi, aby prosazovala obchodní politiku, která bude nejen otevřená, ale také odolná, vyvážená a strategicky orientovaná.


Národní konvent o EU je platforma, která formou konstruktivní debaty o směřování a prioritách ČR v EU spojuje zástupce vlády, samospráv, parlamentu i evropských institucí se zástupci odborné veřejnosti, neziskového sektoru, sociálními partnery a dalšími. Výsledkem jednání kulatých stolů jsou doporučení pro vládu a další orgány státní správy.

Dnes se v prostorách Lichtenštejnského paláce v Praze k diskuzi nad tématem obchodní politiky EU setkalo několik desítek zástupců státní správy, akademické sféry a odborné veřejnosti. Účast byla možná také online. Odborným garantem kulatého stolu bylo Vysoká škola ekonomická v Praze.


Kulatý stůl diskutoval o těchto otázkách:

1. Je možné pokračovat ve vyjednávání komplexních dohod, které EU vyjednává, nebo je průchodnější zaměřit se na oblasti v sektorech, kde lze najít průniky rychleji? Jaké dopady to může mít na zájmy Česka v obchodní politice?

2. Jak EU a potažmo ČR může posílit přítomnost na třetích trzích a zajistit si tak přístup k strategickým surovinám a posílit tak otevřenou strategickou autonomii?

3. Struktura českého zahraničního obchodu, zejména jeho orientace na členské země EU, je relativně konzistentní. Jakými nástroji a jakým přístupem může Česko podpořit více diverzifikovanou orientaci svých firem na třetí země mimo EU?

4. Jsou standardy EU v obchodní politice s environmentálním a sociálním přesahem pro Česko více příležitostí, nebo hrozbou? Co české firmy od veřejné sféry potřebují, aby z tohoto přístupu benefitovaly?