Dokumenty EU

Zakládající smlouvy

Základní prvky Unie definovaly zakládající smlouvy. Jsou vytvářeny na základě přímých jednání mezi vládami členských států a musí být ratifikovány na vnitrostátní úrovni (národními parlamenty nebo referendem).

Za prvopočátek současných snah o evropskou integraci se pokládá Evropské společenství uhlí a oceli, založené 18. dubna 1951 v Paříži. Smlouva o ESUO byla podepsána na 50 let, vstoupila v platnost 23. července 1952 a pozbyla platnosti dne 23. července 2002.

Na základě jedné ze dvou tzv. Římských smluv, a to Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství, která byla podepsána v Římě v roce 1957 vzniklo Evropské hospodářské společenství. Současně byla podepsána Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom).

V roce 1992 byla v Maastrichtu podepsána Smlouva o Evropské unii, která také změnila název Evropského hospodářského společenství na „Evropské společenství“.

Smlouvy byly později změněny Amsterodamskou smlouvou a Smlouvou z Nice. Lisabonská smlouva navíc změnila název „Smlouvy o založení Evropského společenství“ na Smlouvu o fungování Evropské unie.

Historický vývoj zakládajících smluv

Kromě zakládajících smluv tvoří primární právo i smluvy o přístoupení nových členských států a s nimi spojené právní akty a další smlouvy a protokoly. Významné změny v primárním právu přinesly zejména níže uvedené smlouvy.

Listina základních práv EU

O vypracování Listiny základních práv EU rozhodla již 4. června 1999 Evropská rada v Kolíně nad Rýnem. V průběhu roku 2000 byl v rámci Konventu ustaveného z představitelů vlád, parlamentů a evropských institucí vypracován návrh obsahující katalog základních práv Unie. Návrh se dostal 3. října 2000 na pořad jednání Evropského parlamentu. Ten se vyjádřil ve prospěch začlenění vypracovaného dokumentu do evropského smluvního rámce, a to již na summitu v Nice, který se připravoval na prosinec téhož roku. V roce 2000 byla Listina připojena ke Smlouvě z Nice, nicméně pouze jako nezávazná politická deklarace.

Prostřednictvím Lisabonské smlouvy se právně nezávazná politická deklarace stala součástí primárního práva EU, formálně nicméně není součástí Lisabonské smlouvy. Listinou se nerozšiřují pravomoci Unie upravené Smlouvami, nýbrž zakotvují se zejména principy obsažené již v judikatuře soudního dvora a vycházející kromě jiného z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod přijaté Radou Evropy v roce 1950.

Česká republika si na zasedání Evropské rady ve dnech 29.-30. října 2009 vyjednala možnost připojit se k Protokolu o uplatňování Listiny základních práv EU v Polsku a ve Spojeném království. Přistoupení ČR k protokolu by mělo být včleněno do textu přístupové smlouvy při příštím rozšíření EU, pravděpodobně o Chorvatsko nebo Island. Protokol zpřesňuje interpretaci Listiny ve vztahu k vnitrostátním soudům a právním řádům členských zemí.

Přístupové smlouvy

• 7. rozšíření – Chorvatsko
  Smlouva ke stažení na stránkách EUR-Lex, podepsána 5. prosince 2011
  
• 6. rozšíření – Bulharsko, Rumunsko
  Smlouva ke stažení na stránkách EUR-Lex, podepsána 25. dubna 2004
  
• 5. rozšíření – Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko
  Smlouva ke stažení na stránkách EUR-Lex, podepsána 16. dubna 2003
  
• 4. rozšíření – Rakousko, Finsko, Švédsko
  Smlouva ke stažení na stránkách EUR-Lex (doc, 4,33 MB), podepsána 19. srpna 1994
  
• 3. rozšíření – Španělsko, Portugalsko
  Smlouva ke stažení na stránkách EUR-Lex (doc, 6,48 MB), podepsána 1. ledna 1995
  
• 2. rozšíření – Řecko
  Smlouva ke stažení na stránkách EUR-Lex (doc, 2,26 MB), podepsána 1. ledna 1979
  
• 1. rozšíření – Velká Británie, Irsko, Dánsko
  Smlouva ke stažení na stránkách EUR-Lex (doc, 1,17 MB), podepsána 1. ledna 1973

Autor: Euroskop

Výběr nejdůležitějších deklarací

Výběr nejdůležitějších úmluv

Lisabonská smouva

Zdroj: Internetové stránky portugalského předsednictví v Radě EU 2007