Ministři energetiky členských států se ve čtvrtek 29. října sešli v Lucemburku. Jednali o návrhu nařízení o síťových poplatcích, o energetické bezpečnosti před zimou a o cílech energetické politiky po roce 2030. Výhrady zazněly zejména k navrhovanému daňovému ustanovení v nařízení o síťových poplatcích. Podle české delegace se k nim připojuje většina členských států.

Síťové poplatky

Komise předložila návrh nařízení jako cílené opatření ke snížení cen elektřiny. Chce zlepšit strukturu síťových sazeb, aby bylo využívání sítě transparentnější, inovativnější a nákladově efektivnější. Návrh má podpořit zavádění inteligentních sítí a inteligentních elektroměrů a obsahuje daňová opatření na podporu elektrifikace.

Česká republika podpořila cíl efektivnějšího využívání sítí a nákladově orientovaných tarifů. Zdůraznila ale, že je třeba zachovat technologickou neutralitu a rozhodovací pravomoci národních regulačních orgánů.

„Pro Českou republiku je nepřípustné, aby se prostřednictvím sektorové legislativy k síťovým poplatkům zasahovalo do národních daňových kompetencí, které vyžadují jednomyslnost rozhodování členských států. Požadujeme úplné vypuštění tohoto článku z nařízení,“ uvedl náměstek ministra průmyslu a obchodu Jan Sechter.

Energetická bezpečnost

Ministři se zabývali riziky pro dodávky a ceny energií, která souvisejí s ruskou válkou proti Ukrajině a konfliktem na Blízkém východě. Z dlouhodobého hlediska se věnovali také dopadům změny klimatu. Tématem bylo také naplnění plynových zásobníků před nadcházející zimou a důsledky eskalace na Blízkém východě pro světové komoditní trhy.

Česká delegace označila za klíč k odolnosti diverzifikaci dodávek, plné využití stávající infrastruktury a jednoduchý regulační rámec bez zvyšování nákladů spotřebitelů. Jako příklad hrozícího zatížení uvedla nařízení o metanu, u něhož Česko iniciovalo odložení povinnosti pro dovozce plynu a nadále podporuje tříletý odklad nařízení.

Cíle po roce 2030

Ministři jednali také o cílech energetické politiky po roce 2030. Česko dlouhodobě preferuje jediný zastřešující cíl místo roztříštěných sektorových podcílů a u elektrifikace a sítí chce nákladově efektivní přístup. Jan Sechter uvedl, že elektrifikace je sama o sobě příspěvkem k dekarbonizaci, ale další cíl by se přidával do složité struktury cílů pro obnovitelné zdroje a energetickou účinnost. Cíl by se podle něj velmi těžko plnil a šel by proti snaze států a Komise zjednodušovat legislativu.

Národní energeticko-klimatické plány

Na pracovním obědě ministři diskutovali o mobilizaci soukromého kapitálu a o roli národních energeticko-klimatických plánů. Česko upozornilo, že mají sloužit jako strategické dokumenty, nikoli jako rigidní investiční plány. Pro investice podle něj rozhoduje stabilní a jednoduché regulační prostředí a propojení s evropskými finančními nástroji.

Česko se také formálně připojilo ke dvěma iniciativám jiných států. První je polská výzva k vypracování dlouhodobé evropské strategie pro zachování konkurenceschopných a geograficky diverzifikovaných rafinérských kapacit. Druhou je francouzská výzva k rychlému přijetí pravidel, která by umožnila výjimku pro fluorované plyny ve vysokonapěťových spínačích. Cílem je zachovat konkurenci mezi výrobci a zabránit vzniku dodavatelských monopolů.

Zdroje: Rada EU