Současně se vstupem do nového roku se Bulharsko oficiálně stalo 21. členem eurozóny. Od 1. ledna se tak v zemi nově platí eurem. Pro více než 6,4 milionu Bulharů to znamená postupné loučení s dosavadní národní měnou, kterou byl bulharský lev. Celkem tak jednotnou měnu používá již přibližně 357 milionů občanů EU.


Cesta Bulharska k euru

Bulharsko vstoupilo do takzvané „čekárny na euro“, tedy mechanismu směnných kurzů ERM II, již v červenci 2020. Přestože byla cesta k přijetí společné měny kvůli politické nestabilitě a náročnému plnění ekonomických kritérií několikrát odložena, rozhodující krok přišel 8. července 2025. Právě tehdy členské státy pod vedením předsedy Evropské rady Antonia Costy definitivně potvrdily, že Bulharsko splnilo podmínky pro vstup do eurozóny k 1. lednu 2026.

Pro běžné občany i firmy je klíčový pevně stanovený směnný kurz, který činí 1,95583 leva za jedno euro. Kromě fyzické výměny peněz přináší členství v eurozóně i zásadní posun vlivu země na evropskou měnovou politiku, neboť Bulharsko získává své místo v Radě guvernérů Evropské centrální banky.

Více než čtvrtstoletí společné měny

Historie Evropské měnové unie se začala psát 1. ledna 1999, kdy jedenáct zakládajících států začalo euro používat v bezhotovostním styku. O rok později převzala Evropská centrální banka úlohy národních bank a od začátku roku 2002 byly do oběhu uvedeny první bankovky a mince. Mezi zakládající členy patří Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko. Brzy poté se skupina začala rozšiřovat o další země, počínaje Řeckem v roce 2001.

V následujících desetiletích se eurozóna postupně rozrůstala o Slovinsko, Kypr, Maltu a Slovensko. V druhé dekádě 21. století se připojily pobaltské státy – Estonsko, Lotyšsko a Litva. Předposledním členem se v roce 2023 stalo Chorvatsko, které nyní následovalo právě Bulharsko. Kromě členských států EU používají euro na základě speciálních smluv také Andorra, Monako, Vatikán a San Marino, přičemž bez formální dohody s ním platí i v Kosovu a Černé Hoře.

Přísná pravidla pro vstup

Aby mohla země do eurozóny vstoupit, musí prokázat vysokou míru ekonomické stability splněním čtyř tzv. maastrichtských kritérií. První z nich se týká cenové stability, kdy míra inflace v dané zemi nesmí překročit o více než 1,5 procentního bodu průměrnou inflaci tří zemí eurozóny s nejnižším růstem cen. Podobně je hlídána i dlouhodobá úroková míra, která nesmí být o více než dva procentní body nad průměrem těchto tří nejstabilnějších států.

Další dvě podmínky se zaměřují na stav veřejných financí, kdy maximální rozpočtový deficit nesmí přesáhnout tři procenta hrubého domácího produktu a celkové zadlužení státu musí zůstat pod hranicí 60 procent HDP. Posledním požadavkem je minimálně dvouleté bezproblémové členství v mechanismu ERM II. Tato pravidla, včetně postihů za jejich nedodržování, jsou ukotvena v Paktu stability a růstu z roku 1997 a zajišťují, že noví členové neohrozí stabilitu společné měny.

Česko si drží korunu

I po vstupu Bulharska zůstává šest unijních států u svých národních měn. Specifickou pozici má Dánsko, které si vyjednalo tzv. opt-out, tedy trvalou výjimku, díky níž se k eurozóně připojit nemusí, ačkoliv je součástí mechanismu ERM II.

Ostatní země, včetně České republiky, Polska, Maďarska, Rumunska a Švédska, se k zavedení eura v přístupových smlouvách zavázaly, ovšem bez pevně stanoveného termínu.


Zdroj: ECB, Evropská rada, ČTK
Foto: Profimedia