Zatímco v Evropské unii jako celku téměř polovina spotřebované elektřiny pochází z čistých zdrojů, Česká republika zůstává na chvostu statistik. Podle dat Eurostatu skončilo Česko v podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny předposlední v celé unijní sedmadvacítce. Tuzemský energetický sektor se však po loňských legislativních úpravách soustředí na transformaci odvětví a modernizaci sítí.

Evropská energetika prochází největší transformací v moderních dějinách. Nedávno zveřejněná analýza Eurostatu potvrzuje, že podíl obnovitelných zdrojů energie (OZE) na spotřebě elektřiny v EU v roce 2024 vzrostl na rekordních 47,5 %. Unie se tak postupně přibližuje ke svým ambiciózním klimatickým cílům, kdy klade důraz zejména na rozvoj větrné a solární energetiky.

Zelení premianti i odpadlíci

Pohled na unijní mapu obnovitelných zdrojů ukazuje propastné rozdíly mezi státy. Na jedné straně stojí Rakousko, které díky svým hydroelektrárnám a větru pokrývá čistými zdroji neuvěřitelných 90,1 % své spotřeby elektřiny. V těsném závěsu následuje Švédsko (88,1 %) a Dánsko (79,7 %).

Česko však stojí na opačném konci žebříčku. S podílem 17,9 % jsme obsadili předposlední příčku. Hůře je na tom v rámci EU pouze Malta (10,7 %). Inspirací pro český energetický sektor by mohl být nejen náš jižní soused, ale nakonec i Slovensko (24,9 %) s Maďarskem (24,1 %), které ve srovnání vykazují dynamičtější postup směrem k dekarbonizaci.


Česko brzdí dědictví uhelného průmyslu i zastaralá infrastruktura

Důvodů, proč se České republice nedaří setřást závislost na fosilních palivech tak rychle jako ostatním, je hned několik. Experti upozorňují mimo jiné na faktor dědictví těžkého průmyslu. Česká síť je historicky nastavena na velké, centralizované zdroje (uhlí a jádro). Přechod na decentralizovanou soustavu, kde tisíce domácností a firem dodávají energii do sítě, tak naráží na technické limity rozvodných soustav, které v roce 2025 často dosahovaly své maximální kapacity.

Nelichotivé postavení Česka v evropském žebříčku je do značné míry důsledkem dekády pomalé transformace a administrativní složitosti. Povolovací proces pro větrné elektrárny u nás ještě donedávna trval průměrně 8 až 10 let, což v minulosti prakticky zastavilo rozvoj větrné energetiky. Ta je přitom v jiných vnitrozemských státech klíčová. Změna přišla až se sérií novel energetického zákona, známých jako tzv. Lex OZE, které v loňském roce přinesly klíčové změny v oblastech ukládání energie, flexibility sítí i ochrany spotřebitelů.

Česko oproti severu Evropy znevýhodňuje i absence moře a omezený potenciál velkých vodních toků. Podpora klimatických cílů je navíc poměrně nízká i u české veřejnosti. Podle průzkumu Eurobarometru z loňského června patří Češi k největším skeptikům v otázce dosažení klimatické neutrality. Pro 41 % obyvatel zůstává prioritou především nízká cena a energetická soběstačnost.

Zdroj: Eurostat, Eurobarometr, MPO