Jak funguje Evropská komise v členských státech a jakou roli hraje její zastoupení v Praze? O práci politické sekce ZEK, diplomatických misích v USA a Turecku i o tom, proč by se Češi měli více ucházet o práci v institucích EU, jsme mluvili s diplomatkou a expertkou na evropské politiky Evou Horelovou.

Jaká je role Zastoupení Evropské komise v České republice? Jaké jsou Vaše hlavní úkoly v politické sekci?

Evropská unie má standardní ambasády v zemích mimo EU, tzv. třetích zemích, a to jsou delegace Evropské unie. Nicméně v unijních státech jsou pouze Zastoupení Evropské komise, které sídlí hlavně v hlavních městech. V těch větších státech jsou i v regionech, například v Barceloně nebo ve Vratislavi.

Jejich úkolem je hlavně šíření informací o EU a roli Evropské komise v evropském legislativním procesu. Proto i většina kolegů na zastoupeních pracuje buď v komunikační, nebo tiskové sekci. Nicméně, abyste dobře informovali o zemi svého působení, potřebujete ji znát. A to je náplní práce politické sekce. Sledování dění v domácí politice, ale i v zahraniční politice České republiky, pravidelné informování o tom, jak dění v tuzemsku souvisí s evropskými politikami a s děním evropském politickém poli. Tudíž politická sekce také dává vstupy např. do organizace návštěv členů Evropské komise v České republice.

Můžete nám popsat Vaši profesní cestu od studia až po pozici, kterou nyní zastáváte? Co Vás vedlo k práci v diplomatických službách a EU institucích?

Já jsem dospívala v 90. letech, a to byla velká doba politických změn v Evropě. Konec studené války, rozpad sovětského bloku po roce 1989. A mě to strašně zajímalo.

Byla jsem velmi fascinovaná politickým děním a měla jsem velký zájem o moderní dějiny, hlavně 20. století. Chtěla jsem sama pro sebe pochopit, co se vlastně stalo v mojí zemi, hlavně po druhé světové válce a co se děje, kam vlastně směřuje v tom politickém předělu těch 90. let. Proto mě velmi zaujala nabídka tehdy nového oboru na Univerzitě Karlově Mezinárodní teritoriální studia. Musím říct, že tehdy mě od toho odrazovala pedagogická poradkyně, ale já jsem si prosadila svou a jsem za to velmi ráda.

Nejdřív mě zajímal ten prostor právě bývalého Sovětského svazu. Nicméně v roce 2001 jsem přes časopis Mezinárodní politika získala stáž v Evropském parlamentu u tehdejší německé poslankyně, a to mě strašně nadchlo. Moc se mi líbila atmosféra Bruselu jakožto hlavního města Evropské unie. A byť jsem vystudovala nakonec německá a rakouská studia, tak mě to nasměrovalo do širšího evropského prostoru.

V roce 2004 jsme jako Česko přistoupili do Evropské unie a tehdy byla jedinečná příležitost získat zaměstnání v institucích, protože se hodně nabírali občané deseti států, které v té době přistoupily. A já jsem velmi ráda, že se mi to podařilo.

Moje první část kariéry byla hlavně ve veřejné diplomacii, a to jak podpora komunikace EU delegací ve třetích zemích, hlavně v Severní Americe a v Asii. To mě potom přivedlo na čtyřletý diplomatický výjezd na EU delegaci ve Spojených státech amerických, která sídlí ve Washingtonu.

Po návratu z tohohle působení jsem trošku změnila kolej a pracovala jsem v politické sféře. Byla jsem čtyři roky referentka pro konflikt v Sýrii a také jsem následně další tři roky pracovala jako vedoucí politické sekce na EU delegaci v Turecku.

Moje stávající působení od roku 2022 na Zastoupení Evropské komise v České republice vlastně spojuje tyhle dvě části mé dosavadní profesionální cesty. Protože Zastoupení Evropské komise komunikuje hlavně evropské politiky vůči občanům Česka a dalším partnerům, které tady máme. Ale ten důraz je tady pro mě i na to politické zpravodajství, jako základ komunikační strategie.

Který moment ve Vaší kariéře považujete za klíčovou zkušenost nebo zlomový okamžik?

Jednak ty velké dějiny formují naše menší národní dějiny, ale i ty naše osobní dějiny, jak profesionální, tak osobní. A kdybychom se bavili o nějakých třech letech, které mě velmi formovaly v tom, co dělám, ale i kým jsem, tak to byly určitě roky 1989, rok 2004 a rok 2022.

Pro mě osobně hrály klíčovou roli nové možnosti v roce 1989, všechny změny v Evropě a tehdy proklamovaný návrat do Evropy. Ten se nám symbolicky podařil v roce 2004, tedy přistoupení České republiky do Evropské unie, a potom další obrovské geopolitické změny, které přinesla plnohodnotná invaze Ruska na Ukrajinu v roce 2022.

Samozřejmě máte vždycky v té profesní i osobní cestě nějaké další mezníky a ty by se určitě daly různě pojmenovat. Jak jsem už zmínila tu stáž v Evropském parlamentu, to pro mě bylo velmi důležité. Osobní zkušenost s Bruselem, přestože nejen Brusel je Evropská unie, ale zároveň je to velký symbol. A další mezníky, které vždycky máte v dané práci, vás dále motivují. Zároveň je důležité se dívat na ty kariéry seniorních kolegů tak, že byť se zdá, že stoupají od úspěchu k úspěchu, tak zároveň každá profesní cesta má i nějaké propady. Vždycky se hlásíme v diplomatických rotacích na různá místa a možná jsem chtěla někam úplně jinam, což se mi nepovedlo, ale každá cesta vás někam dál zavede.

Jak Vás Vaše zahraniční mise formovaly jako diplomatickou profesionálku?

Ten diplomatický post v Turecku je na jedné z pěti politicky nejdůležitějších diplomatických misí, které Evropská unie ve světě má. Jsou to nepřekvapivě místa v USA, v Moskvě, v Pekingu, ale ty další, důležité i pro Evropu politicky, jsou v našem sousedství. Jsou to země, které patří do tzv. rozšiřovací politiky EU a naprosto bytostně souvisí s naší prosperitou a naší bezpečností.

Turecko je obrovská země, velmi důležitý partner v různých politikách, od dopravy, přes obchod, po třeba spolupráci v podpoře demokracie. Turecko je většinově muslimská země, proto je zajímavé poznat i kulturu, která je většinově ovlivněná jiným náboženstvím než Evropský kontinent jako takový.

Zároveň je pro nás jako diplomaty výzvou dívat se na svět jinýma očima. Je to základ naší práce. V Turecku je pro většinu diplomatů výzvou, že neumí dobře jazyk té země. Je důležité, aby týmy na ambasádách byly dobře poskládány. A to jak mezi diplomaty, kteří mají třeba nějakou specifickou znalost ale i v rámci spolupráce s místními kolegy, kteří jsou tureckého občanství a národnosti.

Takže jste se musela učit turecky?

Já jsem se turečtinu učila. Je to pro českého mluvčího docela náročné, protože je to aglutinační jazyk, který je naprosto jinak postavený než indoevropské jazyky, kam patří všechny slovanské jazyky. Umět místní jazyk je podle mě naprosto nezbytné, ať už v Ankaře nebo při cestování po Turecku.

Je pravda, že kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem. Já jsem měla tehdy velké štěstí, že jsem mohla spolupracovat v týmu nejenom s tureckými kolegy, ale měla jsem i kolegyni z řecké diplomacie, která mluvila plynně turecky. A to je podstata té diplomatické spolupráce i politického zpravodajství. Nasávat co nejvíc informací, zároveň odlišit šum od toho, co je podstatné. A analyzovat to jednak z hlediska vývoje v té dané zemi, ve které pracujete, ale i jak souvisí s politikami, které má Evropská unie a její členské státy.

Máte ještě nějaké vysněné místo nebo zemi, kde byste chtěla působit?

Já bych ráda v té diplomatické práci v zahraniční politice pokračovala i po mém vyslání v České republice, protože i tato zastoupení mají kolegy, kteří, dejme tomu z jedné třetiny, mají omezené časové vyslání z bruselského ústředí na pět až maximálně sedm let. A já mezi ně patřím.

Osobně si myslím, že je obrovská výhoda, pokud sloužíte diplomaticky v regionu, kde se můžete aspoň v nějakých základech naučit jazyk. Pro mě je takové vysněné diplomatické místo střední Asie. Je to jednak příležitost si relativně rychle zlepšit ruštinu. A i ve většině těch středoasijských států je nějaký turkický jazyk, a já už mám základy turečtiny. Zároveň je to region, kde se EU víc a víc angažuje ve vztazích s těmi zeměmi.

Jak vypadá Váš obvyklý pracovní den?

Můj pracovní den může začít v 8 hodin ráno v Poslanecké sněmovně, kde se koná zasedání Výboru pro Evropskou unii. Poslanci probírají mimo jiné legislativní návrhy, které přišly z Evropské komise, se zastoupením různých ministerstev. Pro nás je důležité, abychom pochopili, v jaké fázi je politická diskuze v České republice na určité téma, a jakou pozici Česká republika bude mít. Pak například dorazí e-mailová žádost z bruselského ústředí na rychlý reporting nějaké krize. Mohly to být třeba události okolo Grónska. Takže mi najednou přistane žádost, že mám do odpoledne vypracovat krátký odstavec na téma, jak se staví Česká republika ke krizi ohledně Grónska. Tam buď na základě veřejných zdrojů, anebo obtelefonování ministra zahraničních věcí či Úřadu vlády, se pokusím zjistit, jaká ta pozice je, a zareportuji zpátky.

Potom můžu mít schůzku s kolegy z tiskového oddělení, kde si řekneme, jaké jsou teď hlavní priority na základě projevu předsedkyně Evropské komise na bezpečnostní konferenci v Mnichově.

Moje odpoledne může skončit setkáním s nějakým kolegou z ambasády jedné z členských zemí Evropské unie, kde si pohovoříme o tom, jak můžeme spolupracovat na oslavách Dne Evropy 9. května. Takže ten den na jednu stranu má nějaké prvky společné, sledování jak dění politického, toho faktického a sledování komentářů, ale i tak je každý den jiný.

Češi jsou v EU institucích relativně slabě zastoupení. Co by se podle Vás mělo stát, aby se to změnilo?

Zastoupení Komise v Česku dlouhodobě pracuje s průzkumy veřejného mínění. Díky tomu máme segmentaci české veřejnosti ve vztahu k jejím postojům vůči EU a jejím různým politikám.

Obecně v České republice je nižší znalost toho, jak Evropská unie funguje a kde všude jakožto členské státy spolupracujeme s těmi ostatními. A to jak k bezpečnosti, což je poměrně nová politika, tak hlavně v té ekonomické spolupráci třeba v oblasti vnitřního trhu. Já se domnívám, že když něco nevíte, tak se o to nemůžete zajímat a nemůžete mít nějaké volání, že to aktivně chcete ovlivňovat.

Já bych ráda viděla daleko více studentských přihlášek na stáže v institucích Evropské unie. Nedávno jsme jako Evropské instituce otevřeli výběrové řízení po dlouhé době na začínající juniorní místa v Evropských institucích. Na to se můžou zájemci přihlašovat do 10. března 2026. Po dlouhé době a je to úžasná příležitost.

Co byste doporučila mladému člověku, který by si přál mít podobnou životní cestu jako Vy?

Mít oči otevřené a využívat příležitostí, které EU instituce nabízí. A to jsou hlavně stáže, které jsem už zmínila. Ty nabízí nejenom velké instituce v bruselském ústředí, ale Evropská unie má i velkou síť agentur, které se zabývají specificky nějakou politikou a její implementací. I v Praze sídlí EU agentura pro vesmírný program. Je to takový první krok, abyste si zkusili, jestli chcete pracovat i pro státní instituci, Zároveň to ale neznamená, že vás to určí na dalších 20-30 let vaší profesní kariéry. Ale ta „ochutnávka“ ze stáže vám ukáže cestu dál.