Rekordní vlny veder a výkyvy teplot se pro Evropu stávají novou realitou a velká města se během léta doslova mění v rozpálené pece. Tento fenomén, známý jako „městský tepelný ostrov“, způsobuje, že v zastavěných oblastech může být teplota až o 15 stupňů vyšší než v okolní krajině. Důvodem je koncentrace betonu a skla, které akumulují teplo, a nedostatek zelených a vodních ploch. Problém se přitom netýká jen jižních států. Dopady změny klimatu, jako jsou extrémní teploty a dlouhodobé sucho, čím dál více pociťujeme i v České republice.

Proč je ve městech takové horko a koho ohrožuje?

Městské tepelné ostrovy představují vážnou hrozbu pro veřejné zdraví, infrastrukturu i ekonomiku. Extrémní horko dopadá zejména na zranitelné skupiny obyvatel, jako jsou senioři, děti a lidé s chronickými onemocněními, zejména kardiovaskulárními chorobami. V kontextu stárnoucí evropské populace je toto riziko obzvlášť alarmující. Statistiky jsou neúprosné: více než 85 % všech úmrtí souvisejících s klimatem v Evropě mají na svědomí právě vlny veder. Vysoké teploty navíc zatěžují energetické sítě kvůli masivnímu využívání klimatizací a mohou vést k nedostatku vody či zhoršení kvality ovzduší.

Zelená, modrá a bílá: Recept EU na chladnější města

Evropská unie ve své Adaptační strategii klade důraz na budování odolnosti a systematické začleňování adaptačních opatření do všech relevantních politik. Podle analýzy Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM se města po celé Evropě touto strategií inspirují a přicházejí s inovativními řešeními, která lze rozdělit do tří hlavních kategorií:

  • Zelená infrastruktura: Městská zeleň funguje jako přírodní klimatizace. Stromy a parky ochlazují okolí díky stínu a evapotranspiraci (odpařování vody). Příkladem jde například Madrid s projektem metropolitního lesa, který má vytvořit zelený pás kolem města, nebo Barcelona se svými „superbloky“, kde jsou ulice přeměněny na zelené zóny s omezením dopravy. Populární jsou také zelené střechy a fasády, které nařizuje například švýcarská Basilej nebo Kodaň.
  • Modrá infrastruktura: Voda je klíčovým prvkem pro ochlazování měst. Města obnovují a budují vodní prvky jako fontány, jezírka, a dokonce i umělé kanály, které pomáhají regulovat teplotu. V Seville například oživili starověké vodní tunely pro pasivní chlazení ulic, zatímco Praha revitalizovala park Stromovka, kde obnovila rybníky a nahradila asfaltové cesty propustnými materiály pro lepší vsakování vody.
  • Světlé a inovativní materiály: Města také experimentují s materiály, které pohlcují méně tepla. Příkladem je používání světlých, tzv. „chladných“ chodníků nebo natírání ulic na bílo, jak to udělali v Los Angeles, aby docílili snížení povrchové teploty.

Jak je na tom Česko? Zpráva odhaluje pokrok i výzvy

Česká vláda letos v květnu projednala Zprávu o adaptaci České republiky na změnu klimatu 2025, podle které se Česko potýká s průkazným růstem průměrné roční teploty, přičemž rok 2024 byl na našem území dosud nejteplejší. Zpráva konstatuje, že dopady změn klimatu jsou intenzivnější a stále více ovlivňují ekonomiku i ekosystémy. Pozitivní je, že většina (69,2 %) úkolů z Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu je plněna. Na regionální a místní úrovni však existují rezervy. Adaptační strategii má zpracováno 6 ze 14 krajů (včetně Prahy) a pouze čtvrtina obcí s rozšířenou působností.

Mezi největší překážky pro rychlejší adaptaci v českých městech a obcích patří podle zprávy omezené personální a finanční kapacity na úřadech a také vnímání adaptace jako nepovinné agendy. Velká část financování je navíc závislá na evropských fondech. Zpráva proto doporučuje posílit odborné kapacity a lépe integrovat adaptační opatření do strategického plánování na všech úrovních. Inspiraci přitom můžeme čerpat právě z evropských měst, která již zavedla funkční a efektivní řešení. Přizpůsobení měst vysokým teplotám totiž není jen otázkou životního prostředí, ale především zdraví obyvatel, sociální spravedlnosti a ekonomické odolnosti.

Zdroj: Evropská komise, EUROPEUM, MŽP ČR
Náhledové foto: Adobe Stock