Petr Pospíšil, Euroskop, 6.4.2020

Šestice zemí ve východním sousedství Evropské unie se na summitu v Praze v roce 2009 stala součástí Východního partnerství – nově vytvořené platformy zahrnující skupinu zemí, které Unie pokládá za své strategické partnery a s nimiž chce rozvinout úzký vztah za účelem „vytvoření společné oblasti sdílené demokracie, prosperity, stability a zintenzivněné spolupráce.“ Kde si Východní partnerství stojí více než deset let od svého založení a jaké možné scénáře budoucího vývoje se mohou naplnit během nadcházející dekády?

Na portálu Visegrad Insight byl uveřejněný dokument vypracovaný na základě příspěvků od kolektivu expertů působících ve střední Evropě i v zemích Východního partnerství. Zpráva předkládá čtyři hlavní potenciální scénáře vývoje geopolitického směřování zemí Východního partnerství a zároveň očekávané dílčí trendy v následujících oblastech politiky – politika a energetika, bezpečnost, společnost a demografie, informace a digitální oblast, ekonomika a technologie, životní prostředí.

V úvodním shrnutím zpráva připomíná, že jednotlivé země Východního partnerství se v současnosti rozhodně nenachází na stejné úrovni – zatímco Gruzie, Moldavsko a Ukrajina rozvinuly užší vztahy s Unií a provedly rozsáhlé reformy za účelem posílení demokracie a ekonomické transformace, Arménie stejný kurz nabrala teprve nedávno a zbývající dvojice zemí (Ázerbájdžán a Bělorusko) neprojevují o další sbližování s Evropskou unii příliš výrazný zájem.

Významným vnějším aktérem, kterého autoři využívají jako referenční rámec pro takřka všechny scénáře, je Rusko. Právě mezi těmito dvěma geopolitickými hráči – Evropskou unií a Ruskem – se všechny země Východního partnerství nachází a již jejich prostá geografická poloha je tedy předurčuje k tomu, aby rozvíjely či nějakým způsobem udržovaly vztahy s oběma z nich.

Jakým způsobem může Východní partnerství do roku 2030 směřovat?

1. Pragmatická integrace. V příští dekádě různé země Východního partnerství různým způsobem prohloubí svoji integraci s Evropskou unií zejména v oblastech, v nichž to pro ně bude výhodné a vyústí to v určité hmotné přínosy.

2. Obnova ruské hegemonie. Východní partnerství nebude prioritou pozornosti Evropské unie a země se dostanou pod větší vliv Ruska, které je považuje za tradiční součásti své sféry vlivu.

3. Obrat EU k Rusku. Unijní lídři zvolí odlišnou strategii a prohloubí svůj vztah s Ruskem na úkor zemí Východního partnerství.

4. Občanská emancipace. Obyvatelé zemí Východního partnerství nebudou za spolehlivého partnera pokládat ani Evropskou unii, ani Rusko, a prostřednictvím masových občanských protestů a iniciativ volajících po demokratizaci a dodržování principů vlády práva přispějí k emancipaci zemí Východního partnerství.

Celý dokument si můžete stáhnout (po předchozí registraci) z portálu Visegrad Insight zde.

Autor: Petr Pospíšil, Euroskop