Jitka Látal Znamenáčková působí jako stálá představitelka ČR v Politickém a bezpečnostním výboru EU. V rozhovoru popisuje cestu, která ji k evropské diplomacii dovedla, každodenní realitu vyjednávání mezi 27 členskými státy i to, proč věří, že Česká republika má v evropské bezpečnostní politice své pevné místo.

Co Vás přivedlo k diplomacii a k práci v evropských strukturách?

Vždy jsem vnímala ukotvení České republiky v Evropské unii jako správný směr. Hodnotová orientace EU pro mě představovala přirozenou cestu, kterou by se naše země měla ubírat. Už po vysoké škole jsem se tématu EU věnovala – psala jsem o něm v médiích a zároveň se připravovala na diplomatickou dráhu. Unie pro mě vždy představovala návrat ČR do západní rodiny evropských států.

Od začátku mé kariéry ve státní správě jsem se zaměřovala na evropskou agendu. Nejprve šlo o severní Evropu, později jsem před předsednictvím ČR v Radě EU odjela do Indie jako obchodní atašé. Paradoxně právě tam jsem se k unijním tématům dostala blíže – během předsednictví jsem vedla několik místních pracovních skupin zaměřených na obchod a rozvoj. Kolegové se mi tehdy smáli, že jedu do Indie dělat EU, ale pro mě to byl zásadní formativní moment. Po návratu jsem se věnovala unijní obchodní politice a později jsem působila jako ředitelka Odboru evropských politik na MZV. Tehdy jsem si definitivně potvrdila, že EU je profesní oblastí, které se chci věnovat naplno.

Jitka Látal Znamenáčková je zástupkyní stálého představitele České republiky při Evropské unii a současně působí jako stálá představitelka ČR v Politickém a bezpečnostním výboru EU (COPS). Zastává diplomatickou hodnost velvyslankyně. Vystudovala magisterský obor na Vysoké škole ekonomické v Praze.
Foto: MZV

Jak vypadá Váš běžný pracovní den jako stálé představitelky ČR v Politickém a bezpečnostním výboru EU?

Pondělky jsou věnovány přípravě na jednání COPS, která probíhají dvakrát týdně. Připravujeme české pozice ke konkrétním bodům agendy, komunikujeme s ústředím a dolaďujeme instrukce. Vedle týdenního rytmu příprav máme i měsíční cykly, které směřují k jednáním Rady pro zahraniční věci (FAC). Tam prezentujeme výsledky práce za uplynulé čtyři týdny. Dalším důležitým cyklem je příprava Evropské rady – i když ji formálně připravuje COREPER II, zahraničněpolitická témata tam často bývají. V praxi tedy fungujeme v několika paralelních časových rámcích, které se navzájem prolínají.Jak se v COPS tvoří konsenzus mezi členskými státy?Je to čím dál tím náročnější. Od mého příjezdu do Bruselu před pěti lety práce výrazně zintenzivněla – ať už v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině, nebo vývojem v Pásmu Gazy a dalších konfliktních oblastech, například v Africe. V praxi to znamená skloubit 27 názorů. Předsedání COPS zajišťuje Evropská služba pro vnější činnost, jejímž cílem je dosáhnout konsenzu. Není to snadné – některé státy v poslední doběblokují různá témata včetně například omezení pohybu pro Ruské diplomaty v Schengenu či sankce vůči Gruzii. Ale rozdíly nejsou jen mezi konkrétními státy – často se liší i pohledy severu a jihu Evropy. Itálie má například jiný přístup k Africe než skandinávské země. Nejde tedy jen o veto jednotlivců, ale o komplexní vyjednávání v „pytli blech“.Jak by podle Vás měla EU posilovat svou geopolitickou roli a odolnost vůči globálním krizím?Klíčem je zjednodušení a zrychlení rozhodovacích procesů. Příkladem je rychlá reakce EU na změnu administrativy v USA na začátku letošního roku – schválení bílé knihy k obrannému průmyslu a rychlé přijetí nařízení SAFE. Česko ve svých pozicích dlouhodobě zdůrazňuje, že EU musí být geopolitickým aktérem. Aby toho mohla dosáhnout, potřebuje efektivně a rozhodně jednat – například v oblasti sankcí. Poslední balíček vůči Rusku byl významný. EU by měla být konkurenceschopná a propojit zahraniční, bezpečnostní i ekonomické zájmy. Nesouhlasím s názory, že EU ztratila geopolitickou váhu. Právě naše hodnotová orientace nás ve světě činí jedinečnými.Je podle Vás EU připravena nést větší odpovědnost za svou obranu – i finančně?Otázka není, zda je připravena, ale spíše tak, že bude muset. Členské státy si jižuvědomují mezery ve své obranyschopnosti a hledají cesty, jak je zaplnit – včetně finančních. Nejvíce se to projeví v příštím víceletém finančním rámci. Mluvím nyní o unijním rozpočtu, nikoliv o závazcích v rámci NATO – protože ne všechny státy EU jsou zároveň členy NATO. V rámci Unie bude nový finanční rámec klíčovým nástrojem pro budování společné obranné kapacity.Jak je v Bruselu vnímána Česká republika z pohledu obrany a bezpečnosti? Jsme aktivní, nebo spíše v pozadí?Myslím, že se naše pozice v posledních letech výrazně zlepšila. Od ruské invaze v únoru 2022 se reputace ČR v oblasti bezpečnosti posílila – velkou roli sehrála česká muniční iniciativa na podporu Ukrajiny. Obecně jsme vnímáni jako konstruktivní partner, který přichází s inovativními návrhy a je schopen hledat praktická řešení.V čem vidíte potenciál ČR – v kybernetické bezpečnosti, v obranném průmyslu nebo jinde?Podle mě je to kombinace více oblastí. Máme velmi dobré renomé v bezpečnostní spolupráci, včetně zpravodajských služeb. Příklad z nedávné doby – před evropskými volbami Česko spolu s Belgií identifikovalo hrozby z Ruska v oblasti hybridních hrozeb a dezinformací. V oblasti obranného průmyslu a muniční iniciativy jsme rovněž výrazně rezonovali. Je to tedy kombinace kapacit, na které můžeme stavět.Máte nějaký tip pro ty, kteří by se chtěli zapojit do práce v evropských institucích?Rozhodně ano. Sama jsem se touto cestou vydala a vnímám ji jako smysluplnou. Doporučuji mladším kolegům nebát se začít odspodu – kariéra nemusí být hned oslnivá, ale důležité je získat zkušenosti v unijním prostředí. Velkým přínosem jsou stáže – nejen v institucích jako Evropská komise, Evropský parlament nebo ESVČ, ale i na Stálém zastoupení. Je to skvělý způsob, jak si otevřít dveře do evropského prostředí.Děkuji za rozhovor.