Ve spolupráci s centrem pro evropskou politiku (nezisková organizace v Bratislavě, která se věnuje tématu evropské integrace a lidským právům) a s ministerstvem školství podporuje nyní vzdělávání mentorů, kteří pracují v regionálních centrech na podporu učitelů.  Mentoři mají za cíl pomoci implementaci reformy školství na Slovensku. Silný akcent je přitom dán na regionální podmínky školství. Centrum spolupracuje od roku 2009 se zakarpatským institutem post diplomového/postgraduálního vzdělávání učitelů v Užhorodě. Ze spolupráce nyní benefitujeme všichni.

Paní Oksana:

  • Jaká je současná situace v oblasti mentoringu a vyučování?
    „Co se týká vzdělávání na Ukrajině, je nyní mnohem aktivnější. Zapracovali jsme reformy, avšak je zde prostor pro zlepšení. Zabýváme se supervizí, expertízami a aktivně nabíráme zkušenosti na Slovensku, nebo v České republice. Úspěch bude, když to začne fungovat v jednom regionu. Není možné mít přehnané cíle, že dojde najednou k reformě na celé Ukrajině. A ono se to určitě jednou podaří, jakmile skoční tento těžký čas pro Ukrajinu.“
  • Co by Vám pomohlo být aktivní v mentoringu?
    „Určitě větší sdílení praxe. Další speciální programy pro mentory a pokračovat v dosavadním partnerství s instituty. Partnerství je zde často základní kámen a posouvá vzdělávání dopředu. Máme stálé partnerství se slovenskými učitelkami a učiteli a ministerstvem školství. Je to i o mezilidských vztazích.„
  • Když se zeptám nyní na současnou situaci, chápu správně, že většina toho mentoringu probíhá online?
    „Ano nyní je všechno především distančně, a to i současná výuka na Ukrajině. V tomto je ale velmi nápomocné ministerstvo školství na Ukrajině, kde všichni studenti a žáci naleznou potřebné informace, online výuku atd. Cílem je, aby žádné dítě nevypadlo ze vzdělávacího procesu. Velkým úkolem nás, ale i našich partnerů byla adaptace dětí do toho nového procesu vyučování. Začali jsme na Slovensku, kde jsme dostali žádost, abychom pomohli učitelům s výukou ukrajinštiny, aby zase oni mohli pomoct dětem z Ukrajiny. Tahle situace není jen o tom, co se děje nyní, ale i o tom, co se bude dít zítra. A já si myslím, že všechny naše děti se budou dále vzdělávat a vrátí se pak a pomůžou Ukrajině.“
  • Změnila se po začátku války situace ve spolupráci, přicházelo najednou třeba více nabídek?
    „Za jeden den jsem zaznamenala až sedm nabídek, co se týkalo vzdělávání. Lidi se nás ptali, jak mohou pomoci. O to víc člověka potěšilo, že nabídky přišly i od partnerů, se kterými jsme nebyly například chvíli v kontaktu, ale najednou se zaktivovali a nabídli nám pomoc. Školství není úplně první prioritou v této uprchlické krizi, ale je neskutečně důležité, stejně jako projekty na kterých pracujeme. Spolu s Centrem pro evropskou politiku byly projekty zaměřené na vzdělávání evropských hodnot, jak je vyučovat a pak i projekty tzv. aktivní občan, které byly zaměřeny na mládež a jejich aktivní občanská participace. Z těchto projektů máme velmi dobré výsledky.“
  • Zmínila jste základná priority, je tím například i psychická podpora, myšleno jak u učitelů, tak u žáků?
    „Ano, je to i jednou z priorit, kterou nyní mám za elementární. Je jasné, že v této situaci je situace rozdílná u každého případu. Někomu nemusí připadat, že se ho současná situace dotýká natolik, někomu naopak ano. Já sama si myslím, že jsem i silná, a dokážu si poradit s dost těžkými věcmi, ale přestože jsem nyní daleko od aktivní části války, psychologická podpora je pro mě maximálně důležité, vím, že to musím zvládnout. Je psychologická podpora na úrovni státu a máme i psychologické služby pro učitele. Samozřejmě, že nejvíce pracují s utečenci a jejich dětmi, ale pracují zároveň i s učiteli. Pozorujeme navíc, že i sami učitelé tuto podporu aktivně vyhledávali.“

Rozhovor na chvíli přeruší ukrajinské děti, které nás všechny pozvou na boršč.

  • Jak podle vás probíhá integrace ukrajinských žáků v Česku?
    „Podle mého vlastního názoru, co jsme vypozorovali i s kamarádkami ze Slovenska, je těžké děti utečenců, pokud si ještě nezvykly na cizí prostředí, dát do třídy s cizím jazykem. Děti, které jsou zvyklé na něco jiného doma, a dáte je do totálně cizího prostředí, tak to často vypadá jako byste dali raka do vroucí vody. Samozřejmě se to dá později dobře nastavit, ale vhodnější co se týče vyučování, by bylo zřízení jedné třídy dohromady s ostatními ukrajinskými dětmi a postupně se zapojili do programu na cizí škole. Podle mě je potřeba neformální integrace. Jednalo by se tedy o postupný kontaktní model, který začíná už setkáváním dětí například v jídelně a pak začít s jazykovými kurzy atd. Jakmile by pak dosáhli určitě úrovně integrace, mohly by děti nastoupit jako plnohodnotní žáci. Co ovšem podle mě nyní nejvíce děti potřebují, je učitel, který je přijme.“
  • V rámci uprchlické krize přišla i spousta učitelů z Ukrajiny. Myslíte, že je možnost je zapojit do programu?
    „Tohle je možné realizovat a samozřejmě jak na Slovensku, tak u vás v Česku. Neznám sice zákony v Česku na možnost pracovního zapojení našich učitelů, ale co se týče Slovenska, tam mám dobré informace, že nemohou přijmout oficiálně našeho učitele, nebo psychologa, nebo jiného odborníka na vzdělávání, protože potřebují potvrzení, že neměl problém se zákonem. Tyto služby ale u nás bohužel podle zákona o válce nyní nejsou k dispozici, člověk tedy toto potvrzení nemůže získat.“
  • Jste v kontaktu s nějakými učiteli, kteří došli do Čech?
    „Jsem v kontaktu s pár lidmi, ale chtěli bychom zintenzivnit náš kontakt. Ale čeká nás i rozhovor s ukrajinským velvyslancem v Česku.“
  • Je něco co by české Ministerstvo školství mohlo udělat?
    „Myslí, že základ je, že spolu naše a vaše ministerstvo spolupracuje a mají dohody. Přiznávám ale, že komunikace z naší strany není nejlepší. Můžeme to říct, že ne všichni mají možnost pracovat v Kyjevě, což komunikaci dost ztěžuje. Teď se právě ukázaly chyby v práci na našem ministerstvu.“
  • Co si myslíte, že bude největší výzva pro učitele?
  • „První výzva bude v tom, že a to nyní říkám jako člověk, který pracuje ve vzdělávání, ale i jako člověk, který by měl mít vliv na tyto věci, že uděláme všechno proto, abychom z učebnic dějepisu vyhodili vše o nepravdivých informacích Ruska. Všude kde je napsáno, že jsme jako bratři, to si nedokážu představit, že v těch učebnicích zůstane. Nechceme to udělat jako demonstraci síly, ale abychom mohli začít s čistým listem. Velká výzva bude, aby tato nenávist našich dětí vůči Rusku nezůstala. Musíme najít řešení, ale musíme jim i říct pravdu. Nesmíme je vzdělávat skrze propagandu, to bychom byli jako Rusové. Bojím se však, že než se začnou obnovovat naše vztahy s Ruskem, potrvá to déle než do konce mého života.–