V dalším z rozhovorů s úspěšným žadatelem programu CERV jsme se potkali s Gwendolyn Albert, projektovou manažerkou organizace ROMEA, která nám představila projekt RADIRIGHTS. Tato iniciativa, která byla podpořena v rámci výzvy Angažovanost občanů (CIV 2022), se zaměřovala na posílení odolnosti romských komunit vůči dezinformacím a politické manipulaci ve čtyřech zemích EU. Gwendolyn nám v rozhovoru popsala, co představuje role partnera projektu a v čem se liší od role koordinátora, sdělila zkušenosti s podáváním žádosti o grant a tvorbou rozpočtu, a také uvedla největší pozitiva i negativa celého procesu z jejího pohledu.

O PROJEKTU RADIRIGHTS

Organizace ROMEA byla partnerem v rámci úspěšného projektu RADIRIGHTS. Mohla byste nám stručně představit, kde vznikla myšlenka projektu zaměřeného na posílení schopností segregovaných romských komunit rozpoznávat a čelit dezinformacím?
Maďarská organizace Autonomia, se kterou jsme již v minulosti spolupracovali, nás oslovila s návrhem projektu zaměřeného na dezinformace a romskou komunitu. Iniciativu jsme uvítali, protože tento problém dlouhodobě sledujeme a chtěli jsme lépe porozumět zdrojům informací, které Romové považují za důvěryhodné.

Jaké bylo složení Vašeho konsorcia, znali jste se již před tímto projektem? Byly mezi organizacemi v konsorciu nějaké rozdíly?
V konsorciu jsme byli čtyři – hlavní koordinátor Autonomia z Maďarska, ROMEA za Českou republiku, Amalipe z Bulharska a katalánská organizace Fagic. Maďarská organizace postupně oslovila nás i další partnery projektu, a tak vzniklo naše konsorcium. Všechny organizace jsem znala již před projektem.

Co se týká rozdílů, organizace ROMEA je mediální – nemáme terénní nebo sociální pracovníky, zatímco organizace z dalších zemí měly své štáby, které byly dennodenně ve styku s romskými komunitami. Právě díky našim různorodým aktivitám jsme mohli společně sdílet znalosti a zkušenosti.

Jednalo se o záměrný výběr těchto čtyř zemí pro potřeby projektu?
Myslím, že snahou bylo zajistit geografický rozsah – zahrnout středoevropské, východoevropské i západoevropské země. Každá z nich je něčím specifická a já věřím, že to byl dobrý výběr. Dle mého názoru byli čtyři partneři akorát, protože jsme uskutečnili různé části projektu v různých zemích a občas to bylo logisticky náročnější, například co se týká cestování.

Kdo byl cílovou skupinou projektu a jakým způsobem jste zohledňovali genderovou vyváženost?
Cílovou skupinou byli všeobecně Romové, kteří žijí v sociálním vyloučení a kteří sledují média a jsou jimi nějakým způsobem ovlivněni. Genderová vyváženost byla pro projekt velmi důležitá, protože znalosti o dění v komunitách se liší. Romské ženy mají jiné zkušenosti a informace než muži. Zajistili jsme, aby výzkumníci, kteří měli hlavní kontakt s komunitami, byli vždy muž a žena, a zároveň jsme dbali na vyváženost respondentů, která se během projektu změnila z převahy mužů na začátku na mírnou převahu žen na konci.

Výzvou pro nás bylo udržet cílovou skupinu pohromadě po celou dobu realizace projektu, jelikož se jednalo o pracující lidi nebo lidi s rodinami. Jednotlivé schůzky se uskutečňovaly s větším časovým rozestupem, což bylo náročnější.

Jedním z výstupů byly školicí materiály pro univerzity a odborné školy, které mají potenciál oslovit mnoho dalších cílových skupin a lidí. Máte zmapováno, kolik účastníků se celkově zapojilo do vašeho projektu, přímo nebo nepřímo?
Projekt byl realizován tak, že v každé ze čtyř zemí proběhly tři schůzky se třemi různými komunitami. Museli jsme být nakonec mnohem flexibilnější, než jsme čekali. Některé schůzky jsme byli nuceni přesunout online, ale drtivá většina proběhla osobně. V rámci České republiky se projektu účastnily romské komunity v Brně, Ostravě a Ústí nad Labem.

Celkově se do projektu zapojilo přímo asi 400 romských žen a mužů. A pokud předpokládáme, že každý respondent o něm mluvil s někým externím, odhadujeme dopad na zhruba 800 lidí – tedy asi 200 na každou ze zemí.

Váš projekt byl o aktivním setkávání lidí a výměně zkušeností. Lišily se nějakým způsobem aktivity podle potřeb různých komunit respondentů v jednotlivých městech?
Ano, aktivity se týkaly hlavně potkávání se a výměny názorů. Ale v každé skupině to bylo trochu jinak. V Brně se respondenti učili rozpoznávat dezinformace, absolvovali školení kritického myšlení a o tématu debatovali i s místními politiky. V Ostravě se vše uzavřelo seminářem, kde se diskutovalo, co lidé opravdu vědí a co si jen myslí, že vědí, o místních školách. Protože dezinformace se netýkají jen politiky nebo vakcinace, ale i každodenních témat. Zjistili například, že se v komunitě šířily různé dezinformace související se zápisem dětí do škol. V Ústí nad Labem šli účastníci ještě dál – rozhodli se vstoupit do dění a zúčastnit se zasedání městské samosprávy.

Výstupy se lišily také v každém ze čtyř států, což dobře zrcadlí, jak je každá místní skupina jiná, má jiné potřeby a názory.

Jak fungoval rozpočet vašeho projektu?
Rozpočet projektu fungoval v tomto případě na bázi paušálních sazeb. (pozn. forma rozpočtu, založená na splnění dvou předem stanovených parametrů – počet účastníků a počet zemí jejich trvalého pobytu. Na základě toho je stanovena paušální částka grantu, kterou příjemce obdrží.) Musím říct, že to bylo velmi flexibilní a příjemné. Stačilo doložit prezenční listiny s počtem účastníků, takže jsme se mohli plně soustředit na obsah. Velkou výhodou bylo i to, že jsme nemuseli řešit sladění různých vyúčtovacích systémů v partnerských zemích.

ROLE PARTNERA A PRÁCE V PROJEKTOVÉM KONSORCIU

Co všechno obnášela Vaše role partnera v různých fázích projektu?
Během fáze přípravy projektové žádosti nám koordinátor zaslal její návrh, který jsme připomínkovali z pohledu našeho místního kontextu. Hlavní aktivitou byl participativní výzkum, kde se připravily stejné otázky pro všechny partnery. Koordinátor z Maďarska dal poté celou žádost dohromady. Technickou stránku žádosti měl na starosti také koordinátor, který pracoval s webovým portálem Evropské komise.

V průběhu realizace projektu dělal každý partner ty stejné aktivity a pracoval samostatně. Jedinou výzvou bylo, abychom včas vypracovali zprávy o aktivitách, které v rámci projektu probíhaly. Také se organizovala pravidelná setkání mezi partnery konsorcia, kde jsme probírali naše poznatky získané během realizace projektu.

Jak dlouho zabralo psaní projektové žádosti nebo respektive připomínkování z Vaší strany?
Ne dlouho, jednalo se řádově o týdny.

Kolik jste měli pracovních balíků*? Měl každý partner stejný počet?
(* pozn. pracovní balík představuje soubor aktivit se stejným zaměřením uskutečněných během projektu v rámci vymezeného časového období)

Všichni partneři jsme měli stejný počet pracovních balíků. Jedině koordinátor jich měl více, musel k tomu ještě komunikovat s Evropskou komisí.

Celkem bylo sedm pracovních balíků a všichni jsme měli nějaký podíl na každém z nich. Všichni partneři jsme realizovali ty stejné aktivity, každý ve své zemi. Nemuseli jsme čekat, až například partneři v Bulharsku dokončí svoji část, abychom mohli pokračovat v ČR, aktivity se konaly paralelně. Každý z partnerů si vybral tři romské komunity, se kterými pracoval v dané zemi.

Jak probíhala komunikace v rámci konsorcia? Potýkali jste se s nějakými potížemi? Když se objevil problém, dokázali jste ho jako konsorcium rychle vyřešit?
V každém skupinovém projektu je nutné mít důvěru mezi partnery a říkat si pravdu ve všech situacích. Měli jsme výhodu, že jsme všechny naše partnery znali. Existovala mezi námi vzájemná důvěra, takže se netvořily žádné komunikační šumy. Hned, jak jsme narazili na nějaký problém, tlumočili jsme ho. Když máte dlouhodobý projekt, může se stát cokoliv. Například v našem případě došlo u jednoho z partnerů k velké výměně personálu. Člověk musí být na takovéto změny připraven.

V rámci komunikace je také důležité porozumět různým pojmům, například co znamená slovo „pracovat“. Zákoník práce může být v každé zemi jiný, proto je důležité se s partnery domluvit na definicích pojmů. Ze začátku tedy byla potřeba objasnit si různé věci, ale pak to již probíhalo bez problémů.

Byla to Vaše první zkušenost s programem CERV nebo máte jako organizace ROMEA již nějaké předchozí zkušenosti?
Nebyl to náš úplně první projekt. Realizovali jsme ještě jiný projekt s název SafeNet, který se zabýval sledováním online nenávisti vůči Romům a dalším skupinám. V současnosti jako partnerská organizace dokončujeme realizaci projektu Together Against Antigypsyism Online (TAAO), který je zaměřen na systematické mapování a analýzu projevů anticiganismu v online prostředí v České republice v rámci mezinárodního konsorcia. Cílem projektu je zdokumentovat rozsah a podoby nenávistných projevů vůči Romům na sociálních sítích a porozumět tomu, jak se tyto narativy šíří a normalizují v digitálním prostoru; v této fázi probíhá vyhodnocování ročního monitoringu a příprava závěrečných výstupů.

Zároveň teď žádáme o další projekt z programu CERV spolu se slovenskou organizací, tentokrát ovšem v roli koordinátora. Projekt je zaměřen na mediální gramotnost Romů a byl podáván v rámci výzvy Angažovanost občanů.

Myslíte si, že Vám role partnera v předchozím projektu dodala odvahu, abyste se zkusili přihlásit z pozice koordinátora?
Myslím si, že určitě. Jsme velmi rádi, že vůbec existují finance na projekty s tímto zaměřením. Je to velmi výjimečné, proto jsme se to rozhodli zkusit.

UŽITEČNÉ RADY NA ZÁVĚR

Jaké jsou podle Vás výhody programu CERV? Co byste doporučila budoucím žadatelům z České republiky, kteří zvažují podání žádosti do programu?
Nejdůležitější je dobře si vybrat partnery, opravdu zjistit, že si rozumíte. Za zásadní považuji pocit důvěry, protože od toho se odvíjí všechno ostatní. Ideální je, pokud již máte nějakou zkušenost s těmito lidmi a víte, jak pracují. Pokud máte pochybnosti, raději bych do toho nešla. Podobné věci je podle mě vhodné realizovat jen s lidmi, na které se můžete spolehnout.

Co považujete za největší pozitiva programu CERV?
Určitě celkovou flexibilitu, jak co se týká rozpočtu, tak náhlých nutných změn. Důležité je nebát se do toho jít, nenechat se odradit a snažit se porozumět nastavení programu. Považuji program CERV, zejména v oblasti podpory Romů a boje proti dezinformacím, za velmi vzácný.

Naopak, překvapilo Vás něco negativně?
Zvyknout si na počítačový systém Evropské komise byl zpočátku trochu oříšek. Ale jako partner jsme podle mě byli uchráněni od většiny negativ, protože jsme měli menší zodpovědnost než koordinátor.

Některé organizace, které nemají žádné zkušenosti s programem CERV, se podání žádosti o grant obávají. My jsme chtěli tímto rozhovorem ukázat, že pokud se nejprve zapojí jako partneři, získají dobré zkušenosti a nakonec zjistí, že to není až tak složité.
Ano, souhlasím. Pokud bych ale přece měla na něco žadatele upozornit, je to nutnost být připravený na změny. Můžete mít nějakou představu o projektu, ale poskytovatel grantu má právo dělat změny. Je proto důležité být opravdu flexibilní.