Komise přijala zprávu o strategickém výhledu z roku 2022 nazvanou „Souběžná zelená a digitální transformace v novém geopolitickém kontextu“. V rámci příprav na urychlení obou transformací se ve zprávě vymezuje deset klíčových oblastí činnosti s cílem maximalizovat součinnost a soulad mezi našimi ambicemi v oblasti klimatu a digitalizace. EU tak posílí svou meziodvětvovou odolnost a otevřenou strategickou autonomii a bude lépe připravena čelit novým globálním výzvám do roku 2050.

Zelená a digitální transformace patří mezi hlavní priority politického programu Komise, který v roce 2019 představila předsedkyně Ursula von der Leyenová. S ohledem na agresi Ruska vůči Ukrajině Evropa urychluje snahu zaujmout vedoucí postavení v oblasti klimatu a digitálních technologií na celosvětové úrovni, přičemž důkladně analyzuje klíčové výzvy od energetiky a potravin až po obranu a špičkové technologie. Z tohoto hlediska se ve zprávě o strategickém výhledu z roku 2022 předkládá komplexní analýza interakcí mezi souběžnou transformací zaměřenou na budoucnost se zohledněním úlohy nových a vznikajících technologií, jakož i klíčových geopolitických, sociálních, ekonomických a regulačních faktorů ovlivňujících jejich souběžnost, tj. jejich schopnost vzájemně se posilovat.

Technologie nezbytné pro souběžnost dvojí transformace do roku 2050

Digitální technologie na jedné straně pomáhají EU dosáhnout klimatické neutrality, snížit znečištění a obnovit biologickou rozmanitost. Na druhé straně jejich rozšířené využívání zvyšuje spotřebu energie a zároveň vede k většímu množství elektronického odpadu a větší environmentální stopě.

Energetika, doprava, průmysl, stavebnictví a zemědělství – těchto pět největších producentů skleníkových plynů v EU představuje klíč k úspěšné souběžnosti zelené a digitální transformace. Technologie budou hrát při snižování uhlíkové stopy těchto odvětví klíčovou úlohu. Většina objemu poklesu emisí CO2 do roku 2030 bude pocházet z technologií, které jsou dostupné již dnes. Dosažení klimatické neutrality a oběhovosti do roku 2050 však umožní nové technologie, které jsou v současné době ve fázi experimentu, demonstrace nebo prototypu.Geopolitické, sociální, hospodářské a regulační faktory ovlivňující souběžnost zelené a digitální transformace

Souběžnost zelené a digitální transformace bude rovněž vyžadovat skloubení hospodářského modelu EU s dobrými životními podmínkami, udržitelností a oběhovostí. Postoj EU bude hrát důležitou úlohu při formování globálních norem, přičemž úspěch bude záviset i na sociální spravedlnosti a agendě dovedností spolu s mobilizací veřejných a soukromých investic. Očekává se, že do roku 2030 bude na dodatečné investice odolné vůči budoucím změnám zapotřebí téměř 650 miliard EUR.

Deset klíčových oblastí činnosti

Zpráva vymezuje oblasti, v nichž je nutná politická reakce, aby se maximalizovaly příležitosti a minimalizovala potenciální rizika vyplývající ze souběžnosti obou transformací:

  1. Posílení odolnosti a otevřené strategické autonomie v odvětvích, která mají pro souběžnou transformaci zásadní význam, například prostřednictvím činnosti Observatoře EU pro kritické technologie nebo společné zemědělské politiky při zajišťování potravin.
  2. Posílení zelené a digitální diplomacie využitím regulačního a normalizačního vlivu EU, prosazováním hodnot EU a posilováním partnerství.
  3. Strategické řízení dodávek kritických materiálů a komodit přijetím dlouhodobého systémového přístupu s cílem zabránit vzniku nové pasti závislosti.
  4. Utužení hospodářské a sociální soudržnosti, například posílením sociální ochrany a sociálního státu, přičemž důležitou úlohu hrají rovněž strategie regionálního rozvoje a investice.
  5. Přizpůsobení systémů vzdělávání a odborné přípravy tak, aby odpovídaly rychle se transformující technologické a sociálně-ekonomické realitě, jakož i podpora mobility pracovních sil napříč odvětvími.
  6. Mobilizace dalších investic odolných vůči budoucím změnám do nových technologií a infrastruktur (zejména do výzkumu a inovací a do synergií mezi lidským kapitálem a technologiemi) s přeshraničními projekty, které jsou klíčové pro sdružování unijních, vnitrostátních a soukromých zdrojů.
  7. Vytvoření monitorovacích rámců pro měření blahobytu nad rámec HDP a posouzení podpůrných účinků digitalizace a její celkové uhlíkové, energetické a environmentální stopy.
  8. Zajištění regulačního rámce jednotného trhu odolného vůči budoucím změnám, který povede k udržitelným obchodním modelům a spotřebitelským vzorcům, například trvalým snižováním administrativní zátěže, aktualizací našeho souboru nástrojů politiky státní podpory nebo uplatňováním umělé inteligence na podporu tvorby politik a zapojení občanů.
  9. Posílení globálního přístupu ke stanovování norem a využívání výhody EU z prvenství na celosvětové úrovni v konkurenceschopné udržitelnosti se zaměřením na zásadu „omezit, opravit, znovu použít a recyklovat“.
  10. Podpora spolehlivého rámce kybernetické bezpečnosti a bezpečného sdílení údajů s cílem mimo jiné zajistit, aby kritické subjekty mohly předcházet narušením, odolávat jim a zotavit se z nich, a v konečném důsledku budovat důvěru v technologie spojené se souběžnou transformací.

Zdroj: Evropská komise