Jak ses dostal na stáž do Evropského parlamentu? Co tě motivovalo?

Viděl jsem nějaké promo příspěvky na Instagramu a LinkedInu a říkal jsem si – proč to nezkusit? Nakonec to vyšlo! Líbil jsem se řediteli mé jednotky, hlavně ho zaujalo, že jsem do přihlášky napsal, že jsem „normální“. Pak se mě ptali, jak jsem to myslel, a já řekl: „Prostě jsem normální.“

 Co tě lákalo na tom přihlásit se do evropské instituce?

Asi před šesti lety jsem byl v Bruselu jako turista, navštívil jsem Parlament v rámci jedné prohlídky. Průvodce tehdy říkal, že si lidé myslí, že jsme tu v Bruselu jako na vesmírné lodi – izolovaní od zbytku světa. A že když chceš vidět celý svět, musíš být právě na té vesmírné lodi. Tehdy mi to přišlo strašně hloupé a říkal jsem si, že tady rozhodně nikdy pracovat nechci. Ale pak jsem na Erasmu a jinde poznal spoustu fajn lidí z evropských institucí, kteří rozhodně žádní „vesmírní lidé“ nebyli. A tak jsem do toho šel.

Co tě na stáži zatím překvapilo?

To množství lidí. Jsou tu opravdu lidé všech možných národností. Asi jsem to mohl čekat, ale když jdeš po chodbě a slyšíš italštinu, řečtinu, portugalštinu… je to zážitek.

Jak se ti líbí život v Bruselu? Je tu něco, co tě baví víc než jinde?

Mám rád ten způsob, jakým tu lidé „parkují“ – jdou si prostě sednout ven do parku, užít si den. V Praze třeba taky chodíme na Letnou, ale tady to berou fakt vážně – připraví se, stráví venku celý den.

Máš oblíbené místo, kam chodíš vypnout?

Běhání! Běhám kolem místních kanálů, mezi mosty, dělám takové okruhy – moc mě to baví.

Jaký byl první den stáže?

Ohromný. Byl jsem úplně ohromený. Ty budovy, vlajky, celý ten pocit, že vstupuješ do chrámu demokracie. Ani si nepamatuju, co jsem vlastně dělal – jen jsem se pořád někomu představoval a podával ruce. Byl to silný zážitek.

Co sis představoval, že budeš na stáži dělat? A naplnilo se to?

Upřímně – moc jsem nevěděl. Doufal jsem, že si mě práce nějak „najde“. A zatím to tak je. Už po měsíci kolegové vidí, co mě baví a co mi jde, a dávají mi podle toho úkoly.

A co tě baví třeba nejvíc?

Baví mě „šťourat se“ a prověřovat věci. Pracuju v jednotce, která dohlíží na to, aby europoslanci plnili všechny povinnosti, které si sami stanovili. Takže kontroluju, jestli zveřejnili deklarace, jestli mají zveřejněné schůzky s lobbisty, a pak z toho dělám třeba grafy a další výstupy.