14.03.2006
Většina členských států Evropské unie včetně České republiky chce změnit návrh směrnice o službách v EU, který minulý měsíc odhlasoval Evropský parlament.
Většina členských států Evropské unie včetně České republiky chce změnit návrh směrnice o službách v EU, který minulý měsíc odhlasoval Evropský parlament. Chtějí prosadit zejména větší uvolnění poskytování služeb přes hranice.
Česká republika si podle náměstka ministra Martina Tlapy přeje větší právní jistotu pro firmy, které budou služby přes hranice poskytovat, a širší rozsah působnosti směrnice, než pro jaký se vyslovila většina europoslanců. Odmítá také vypuštění článků, které usnadňovaly podmínky vysílání zaměstnanců firem za účelem dočasného poskytování služeb mezi zeměmi EU.
Podle diplomatů odmítlo návrh parlamentu 15 až 16 vlád, tedy nejen nové členské státy, ale také Británie, Nizozemsko, Finsko, Irsko, ale překvapivě také Itálie a Španělsko. Další postup výlučně na jeho základě žádaly naopak Německo a Francie, Dánsko, stejně jako předsedající Rakousko, které si přeje dlouhou a kontroverzní debatu o směrnici dovést do rychlého konce.
„Neskrývám, že jsme stále ještě daleko od úplné shody,“ řekl rakouský ministr hospodářství Martin Bartenstein. Ti, kdo si přejí dohodu, by podle něj neměli otevírat kompromis, ke kterému dospěl parlament. Zdůraznil, že Rakousko se bude snažit „zabránit zákopové válce mezi skupinami zemí“.
Změna je možná
ČR se podle Tlapy postavila do čela zhruba 15 států, které nepovažují verdikt EP za nutně definitivní, a snaží se spolu s Nizozemskem jejich počínání koordinovat. Tyto státy se také snaží, aby se směrnice týkala co největšího okruhu služeb a naopak aby důvody, pro které mohou úřady poskytování zakázat nebo ztížit, byly uvedeny co nejpřesněji. EP rozšířil škálu služeb, pro které nemá liberalizace platit, a dal úřadům rozsáhlou možnost zakazovat jejich poskytování, například z důvodů „veřejné politiky“.
EK původní návrh exkomisaře Fritse Bolkesteina postavila na zásadě, že ti, kdo podnikají dočasně v zahraničí, se řídí svým domácím právem, s výjimkou pracovněprávních vztahů a sociálních aspektů. EP tento princip nahradil obecnou formulací, kterou od té doby jedni vykládají jako přechod k „právu země, kde je služba poskytována“, zatímco druzí v ní vidí nadále možnost postupovat podle domácího práva poskytovatele.
Výsledkem je právní nejistota a obava, že se těmito aktivitami budou v budoucnu často muset zabývat soudy.
Smyslem směrnice je usnadnit podnikání přes hranice širokému okruhu jednotlivců a firem, od projektantů přes tlumočníky a holiče až po stavební, úklidové či pečovatelské firmy. Má vést k výraznému rozvoji služeb, vytvářet pracovní místa a podněcovat hospodářský růst. Řada starých zemí se však bojí, že povede k přílivu laciných služeb ze střední a východní Evropy a způsobí „sociální dumping“.
