02.05.2007
Na jedné straně stabilita a ekonomická prosperita spojená s růstem vývozu a přílivem zahraničních investic, na druhé straně rostoucí nedůvěra občanů i pocit, že Evropská unie je jen byrokratickým spolkem a členství v něm nepřineslo lidem mnoho dobrého.
Takový je domácí pohled na tři roky, které včera uplynuly od vstupu Česka do EU. Jaký ale panuje názor na Čechy v Bruselu?
Česko se za minulé i současné vlády řadilo mezi liberální státy, které usilují o dokončení volného unijního trhu a zboření zbývajících bariér. Na zcela jasný pohled ale od něj byla EU zvyklá prakticky v jediné věci – v kritickém postoji ke Castrově Kubě. Jiné postoje nebyly tak zřejmé.
To ale platí pro všechny unijní nováčky, kteří své priority uvnitř EU často složitě hledají. „Mají potíže formulovat národní zájem v mnoha oblastech evropské politiky,“ říká Katinka Baryschová, analytička londýnského Centra pro evropskou reformu. Minulá sociálnědemokratická vláda sice podle analytiků dokázala jednat efektivně, ale málokdo věděl, co je skutečně její prioritou. Změna přišla s koaliční vládou ODS. „Ta přinesla do evropské politiky Česka mnohem více asertivity,“ říká Antonio Missiroli, hlavní analytik bruselského Střediska evropské politiky.
Zpočátku tím unii trochu vyděsila. „Nová vláda hned nastolila dost konfrontační postoj při vyjednávání v EU. Přišla s krajní pozicí bez ochoty ke kompromisu,“ říká Věra Řiháčková z Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM. „Moc šťastné nebylo ani to, že se stavěla konfrontačně k velkým zemím unie.“
Brzo po nástupu první vlády Mirka Topolánka k moci použilo Česko poprvé od vstupu do EU právo veta a zablokovalo návrh na zvýšení minimální spotřební daně na alkohol. A to přesto, že jeho schválení by cenu českého piva nezdvihlo. „Byl v tom náznak určitého fanfarónství,“ říká Jan Hřích z Ústavu mezinárodních vztahů.
Po několika měsících, když už byla u moci druhá Topolánkova vláda, se české postoje zjevně začaly zmírňovat. Když se třeba rozhodovalo o podobné záležitosti jako s pivem, která by se mohla Česka dotknout jen teoreticky – zvýšení minimální daně na naftu, Češi byli pro. Analytici v tom vidí posun. „Každá nová vláda se v tom musí naučit chodit. V české vládě jsou ostřílení politici typu Alexandra Vondry, ale z EU tolik zkušeností nemají,“ říká Missiroli.
Změnu lze sledovat i v postoji k evropské ústavě. V unii byl dosud slyšet především hlas Václava Klause, který tvrdil, že EU by měla původní ústavu vyhodit do koše. Nyní už v souladu se stanoviskem vlády přiznává, že unie může použít původní text jako základ dalších vyjednávání.
Zmírnění postoje může mít několik příčin. Zaprvé, česká vláda se učí, jak dosáhnout v EU výsledků. Chová se dál pragmaticky, ale konstruktivněji než dřív. Zadruhé, ODS musí naslouchat jak svým koaličním partnerům, tak voličům, kteří EU většinou podporují. A zatřetí, vládu mírní blížící se vidina předsednictví Evropské unie, kterého by se měla ujmout už za půldruhého roku. „Česko si uvědomilo, že nemůže zacházet příliš daleko v odporu vůči ostatním členským zemím, zvlášť těm velkým, protože by mu to uškodilo během předsednictví,“ říká Missiroli.
I proto se Česko postupně zbavuje nálepky problémové země. Ještě nedávno bylo v Bruselu házeno do stejné euroskeptické škatulky s Polskem. I v otázce euroústavy se česká vláda snaží přiklánět spíš k Nizozemsku nebo k Británii. Je ovšem otázka, zda se své pověsti úplně zbaví. „Polsko dělá špatné jméno celé střední a východní Evropě,“ tvrdí Baryschová.
Právě ústava bude pro Česko – ale i pro ostatních nováčky – prubířským kamenem postoje k EU. „Většina členů EU chce rychlý pokrok ohledně ústavy. Pokud tomu nové členské země budou bránit, stále více se bude mluvit o rozkolu uvnitř unie,“ říká Baryschová.
Autor: Radek Honzák, Robert Břešťan, Jan Sochor
