Hana Chuka, EUROSKOP, 4. prosince 2009
Jaké jsou výhody amerického hegemonie pro svět a Spojené státy samotné? A naopak, jaká je cena tohoto výsadního postavení a nevýhody, které s sebou přináší? Nejen na tyto otázky prvního prosince v pražském americkém centru odpovídal Bradley Thayer, americký profesor politologie z Baylorské university. Mimo jiné hovořil i o podle něj nevyhnutelném konci amerického impéria, o jeho příčinami i důsledcích.
84 aliančních závazků a stejné množství vazalů
Profesor Thayer se na úvod zamyslel nad skutečnostmi a výhodami, které Spojeným státům pomohly dosáhnout, obhájit a na dlouhá léta udržet postavení světového hegemona. Na prvním místě jmenoval relativní geografickou izolaci, která v kombinaci se slabými sousedy umožnila Americe velkou míru výběru pokud jde o způsob a frekvenci zapojení do světové politiky. Jak vzápětí uvedl, existuje řada názorových proudů, které se přou, jak by měly Spojené státy s touto konkurenční výhodou naložit.
Na prvním místě připomněl z dnešního pohledu již zahanbující izolacionismus, který později nahradila pragmatická selektivní intervence v ekonomicky dynamických oblastech, tedy především v západní Evropě, na Středním východě a v Asii. Jak řekl Tahayer, v současnosti převládá takzvané primaciální hledisko, propagované jak Georgem W. Bushem, tak Barackem Obamou, které nabádá k celosvětové zahraničně-politické iniciativě a v jehož důsledku mají Spojené státy platné vojenské aliance s 84 zeměmi světa. Neopomenul poznamenat, že spíše než altruismus jsou na vině čistě sobecké důvody, které v tomto případě kompenzují ohromné břímě bezpečnostního závazku výhodami politické i ekonomické kontroly, síly a dominance.
Hegemonie je bezpečná, o to nebezpečnější je pak její konec. Na snímku americký prezident Barack Obama při projevu k zaměstnancům a jejich rodinám na Coney Island 7. září 2009. Fotot čtk
Status hegemona má mnoho výhod…
Jakéže to jsou? Podle Bradleyho Thayera především stabilita, kterou hegemon vnáší do světového uspořádání. Jako příklad uvedl mír mezi léta znesvářenými národy, namátkou Řeky a Turky, kde zbraně utišilo až členství v NATO, ale například i příměří mezi Francií a Německem, pokud uvážíme faktor americké iniciativy za vznikem Evropské unie. V této souvislosti jmenoval i příznivý vliv na vytváření aliančních struktur, dozor nad světovým obchodem a v neposlední řadě i neoddiskutovatelný přínos v humanitární oblasti. Do této kategorie patří ovšem i šíření kulturního vlivu, ke kterému prostřednictvím americké hegemonie dochází.
Thayer však neopomněl zdůraznit, že nic není zadarmo a i Spojené státy za své bezpečnostní garance přirozeně očekávají jistý revanš, třeba v podobě účasti zavázaných států na amerických vojenských misích, viz Irák nebo Afghánistán. Rovněž připustil, že s upadající silou USA doznává i celosvětová alianční struktura jistých změn, v jejichž důsledku se zejména spojenectví s Čínou stává v mezinárodní komunitě stále více žádané. V odpovědi na dotaz, zda absence kulturních vazeb mezi Pekingem a Západem neruší atraktivitu čínského aliančního partnerství, Thayer uvedl, že určující bude v tomto případě především ekonomické, nikoli kulturní souznění.
…ale i své stinné stránky
„Kupříkladu nikdo nás nemá skutečně rád,“ postěžoval si v poslední části přednášky naoko Thayer a narážel tak na nelibost, kterou svět chová k dominantním státům, pro svou viditelnost často odsuzovaným dle situace pro přehnanou, nebo minimální, zbytečně rychlou, nebo naopak pomalou akci. Zmínil rovněž případy, kdy důsledky amerických intervencí často postihují velké množství dalších aktérů, například domácí armádu, alianční partnery, vlastní obyvatelstvo i příslušníky národů, na jejichž územích Američané právě působí. Thayer neopomněl ani rizika spojená s dálkovou obranou amerických spojenců, kdy se USA při jejich ochraně často vystavují riziku nukleárního konfliktu. Na závěr přednášky ovšem zdůraznil, že i přes neoddiskutovatelné ztráty zůstávají výhody hegemonie nevyčíslitelné.
Autor: Hana Chuka, Euroskop
