Institucionální záležitosti v červnu 2012

03.07.2012
Euroskop

Měsíc ve znamení summitu Evropské rady, EP podpořil další zpřísnění Paktu stability a růstu, Finanční perspektiva 2014-2020 jako předmět jednání Rady, Evropské rady i usnesení EP, Evropská rada přijala rozhodnutí o Paktu pro růst a zaměstnanost

Měsíc ve znamení summitu Evropské rady

Řecké parlamentní volby

Rada, eurozóna i Komise přivítaly výsledek řeckých parlamentních voleb, které se konaly ve dnech 16.-17. 6. 2012.

Zvítězila v nich proevropsky orientovaná konzervativní Nová demokracie (29,7 %), která slibuje pokračovat v proreformní politice požadované EU. Jako druhá se umístila radikální levice SYRIZA (26,9 %), která se stavěla proti záchrannému programu EU. Třetí byla levo-středová strana PASOK (12,3 %). Radikální pravice, která je také proti úsporným opatřením, Nezávislé Řecko, získala 7,5 %. Voleb se účastnilo 62,5 % voličů. 20. 6. 2012 vznikla koaliční vláda Nové demokracie, PASOKu a Demokratické levice (ta získala 6,3 %), čímž si zajistila těsnou většinu v parlamentu se 162 křesly (z celkových 300). Herman Van Rompuy i José Manuel Barroso výsledek voleb přivítali a prohlásili, že chtějí Řecko jak v EU, tak eurozóně.

Vládní strany jsou však ve velké míře odpovědny za současnou situaci v zemi, jelikož řecké politice dominovaly od roku 1974. Premiérem se stal Antonis Samaras. Koalice chce pokračovat v plnění kritérií záchranného fondu EU. Český prezident Václav Klaus výsledek voleb komentoval následovně: „Řecko by potřebovalo jasné řešení a já vždycky říkám, že Řekové nezpůsobili tuto krizi, Řekové jsou obětí eurozóny.

Na řecké volby pozitivně reagovaly trhy, již 18. 6. 2012 odpoledne ale opět začaly ztrácet kvůli situaci ve Španělsku; klesla nejen hodnota eura, ale výnos španělských dluhopisů se vrátil na kritickou hranici 7,14 %, což je nejvíce od roku 1999. Když dosáhly dluhopisy Řecka, Portugalska a Irska hranice 7 %, žádaly tyto země o finanční pomoc.

Na konci června 2012 se do Athén vydala tzv. trojka, tedy zástupci EU, MMF a ECB. Zdá se, že některé podmínky pomoci Řecku uvedené v tzv. memorandu porozumění by mohly být přizpůsobeny. Německý ministr zahraničí 18. 6. 2012 prohlásil, že pravidla druhého záchranného balíku EU/MMF Řecku nejsou diskutovatelná, časový harmonogram se nicméně může změnit. Řecko má do roku 2014 snížit svoje výdaje o 11,5 mld. €. Vládní koalice chce daný požadavek posunout o 2 roky. Zdá se, že MMF bude trvat na tom, aby Řecko snížilo svůj dluh do roku 2020 na 120 % HDP a pokračovalo ve strukturálních reformách. Oli Rehn uvedl, že „trojka nebude vyjednávat o podmínkách, ale přehodnocovat.

Přehodnocení záchranného balíku další zemi, Irsku, je podle lídrů EU také možné. Uvedli to na summitu Evropské rady 29. 6. 2012.

Záchrana pokračuje: Španělsko a Kypr

Španělsko oficiálně požádalo o pomoc 25. 6. 2012. Eurozóna jednala o situaci ve Španělsku již 9. 6. 2012. Uvítala, že chce Španělsko pomoci restrukturalizovat svůj bankovní sektor a požádat EU o pomoc. Rekapitalizace proběhne prostřednictvím záchranného mechanismu EFSF a poté ESM a bude zacílena přesně podle výsledků auditu, který si nechala španělská vláda zpracovat. Podle auditu konzultačních firem Roland Berger a Oliver Wyman by španělské banky mohly potřebovat finanční injekci v rozmezí 51-62 mld. €. Uvádí to ve svých závěrech i eurozóna. Půjčka vztahující se jen na pomoc bankám je jiného charakteru nežli záchranné balíky Řecku, Irsku nebo Portugalsku.

Po kolapsu realitního trhu mají banky velký objem nesplacených úvěrů, což ohrožuje jejich likviditu a znemožňuje jejich ozdravení. Finanční pomoc bude až ve výši 100 mld. €, a to včetně jakési rezervy. Pomoc by přímo obdržel tzv. Fond na restrukturalizaci řádných bank (FROB), za který by nesla odpovědnost vláda. Zástupci eurozóny zdůraznili, že Španělsko již podniklo významné kroky vedoucí ke strukturálním reformám. Předběžná dohoda s podmínkami půjčky se bude řešit na jednání 9. 7. 2012. Španělsko také sledovalo, jakým směrem se bude vyvíjet jednání na summitu 29. 6. 2012 v souvislosti se změnami podmínek v ESFS/ESM pro poskytování půjček. Španělsko i Itálie byly pro zavedení možnosti půjčovat přímo bankám zadlužených států.

Kypr je další zemí, která oficiálně požádala eurozónu o finanční pomoc na rekapitalizaci bank, a to 25. 6. 2012, tedy stejně jako Španělsko. Kyperské banky utrpěly v Řecku značné ztráty, které nejsou schopny řešit bez mezinárodní pomoci.

Kypr chtěl pouze požádat o půjčku bankám (jak to učinilo Španělsko), neboť ty jsou sice přísněji kontrolovány, ale nejsou vázány na specifické cíle v omezování dluhu (fiskální cíle). Mělo se jednat o pomoc na rekapitalizaci bank, kterou bylo potřeba stihnout do 30. 6. 2012. Tuto lhůtu stanovila EBA minulý rok. Banky potřebují mít alespoň 9% podíl záchranného kapitálu.

Kypr dostal „první várku pomoci ve výši 2,5 mld. € od Ruska již v roce 2011poté, co byl „odstřihnut od evropského finančního trhu. Podle odhadů bude ale Kypr potřebovat alespoň 4 mld. € (23 % HDP) na ochranu svých největších bank, které jsou vystaveny řeckému vlivu. Podle jednání eurozóny 27. 6. 2012 získá Kypr standardní půjčku jako např. Řecko. Půjčka bude vyplacena z nástroje EFSF nebo ESM a bude pro Kypr znamenat řadu úsporných opatření.

Deficit Kypru činil v roce 2011 6,3 % HDP, dluh se vyšplhal na úroveň 71,6 % HDP. V řeckém soukromém sektoru mají kyperské banky nainvestováno 21,8 mld. € a drží dluhopisy za 1,7 mld. €, což je výše, která překračuje kyperské HDP. Ratingová agentura Fitch snížila Kypru na konci června 2012 rating na BB+, tedy na úroveň velmi rizikové země.

Dosavadní pomoc krachujícím státům eurozóny

Stát

Celkem

EFSM

EFSF/ESM od července 2012

Bilaterální půjčky států eurozóny

MMF

Vlastní prostředky

Potvrzení půjčky

Řecko

110

–

–

80*

30

–

květen 2010

130

–

102

–

28

–

březen 2012

Irsko

85

22,5

17,7

4,8**

22,5

17,5

prosinec 2010

Portugalsko

78

26

26

–

26

–

květen 2011

Španělsko

100***

100

–

konzultace v technických otázkách

–

červen 2012 (předběžně)

Kypr

4***

–

?

–

–

–

červen 2012 (předběžně)

Zdroj: The EU as a borrower

Poznámky: Sumy jsou uvedeny v mld. €, * země eurozóny s výjimkou Slovenska, ** Dánsko, Švédsko, Velká Británie, *** odhad

Bankovní unie

Německo přiznalo, že se kvůli hodnocení nového mechanismu ESM německým ústavním soudem uvedení tohoto fondu do praxe posune z původního 9. 7. 2012 o několik týdnů. Soud uvedl, že před schvalováním dalších balíků musí být německý parlament lépe informován. Vládní koalice i opozice se shodly na přijetí společného návrhu ESM a tzv. fiskální smlouvy 30. 6. 2012. Pomoc španělským bankám ve výši 100 mld. € nebude ohrožena, mohla by být vyplacena z EFSF. Německý soud začíná být bombardován stížnostmi na sílící přesun pravomocí na EU. A německá kancléřka Angela Merkel se ocitá pod stále větším tlakem veřejnosti.

Itálie by měla smlouvu o ESM schválit ještě před 9. 7. 2012. Aby ESM vstoupil v platnost, je zapotřebí, aby jej schválilo tolik zemí, které reprezentují 90 % jeho kapitálu. Jen Německo a Itálie dohromady mohou tento proces posunout.

Výsledky jednání eurozóny hodnotil také MMF. Podle fondu by se hlavní prioritou eurozóny mělo stát vytvoření tzv. bankovní unie (viz také níže) a větší fiskální integrace s lepší vládou a sdílením rizik.

Hlavními znaky bankovní unie by podle MMF mělo být následující: společný dohled a rámec tzv. makroekonomické obezřetnosti; systém garantovaných vkladů a jediná bankovní autorita. MMF podpořil všechny kroky, které doposud eurozóna v reakci na krizi provedla. Nejdůležitější je podpořit růst provedením strukturálních změn (reforma trhu práce, zvýšení konkurenceschopnosti, zvýšení investic do infrastruktury a lidských zdrojů, reforma trhu se zbožím). Za významné MMF považuje zmenšení propasti mezi konkurenceschopností jednotlivých zemí. Prezidentka fondu Christiane Lagarde nadto uvedla, že je potřeba zvýšit pravomoci ECB, což odmítá Německo. Za krátkodobé cíle MMF považuje kreativní měnovou politiku s možností nasměrovat ekonomické reformy na podporu „strukturálních vylepšení (a ne škrtů) a rekapitalizaci slabých bank, která by proběhla přímo prostřednictvím ESM a ne národních vlád.

Vůči bankovní unii chce být ČR opatrná. Ministr financí Miroslav Kalousek řekl, že její vytvoření by mohlo znamenat konec volného trhu v EU. Viceguvernér ČNB Miroslav Hampl ve svém článku bankovní unii považuje za nenápadný, ale nebezpečný integrační krok Unie.

Prezident Evropské rady Herman Van Rompuy na zasedání eurozóny řekl, že na summitu Evropské rady na konci června 2012 představí „plán pro budoucnost eura.

Měl tím na mysli právě vytvoření bankovní unie, která je podle něj prvním krokem na dlouhé cestě k politické unii.

Komisař Rehn uvedl, že musí dojít k vytvoření „Evropské měnové unie 2.0.

Zástupci zemí po summitu G 20 v Mexiku 20. 6. 2012 vydali komuniké, ve kterém vybízejí k dokončení hospodářské a měnové unie. To je také jedna z podmínek Německa, než začne nějakým způsobem působit v záchranných balících (nebo ECB tisknout peníze).

Na zasedání Rady ministři jednali také o navýšení kapitálu EIB o 10 mld. €. To by znamenalo možnost navýšit úvěrovou kapacitu banky o 76 mld. € na 3 nebo 4 roky. ČR je ochotna podílet se 76 mil. €.

Další jednání

O otázkách řešení krize jednali na společné schůzce 22. 6. 2012 v Římě také zástupci 4 klíčových evropských ekonomik, tedy Německa, Francie, Itálie a Španělska. Dohodli se, že se pokusí prosadit prorůstová opatření v celkovém objemu 130 mld. €, tedy 1 % HDP EU (později se pro tato opatření vžil název Pakt pro růst a zaměstnanost). Německo se i po schůzce staví negativně k zavedení eurodluhopisů. Podle kancléřky Angely Merkel by se státy musely nejprve vzdát kontroly nad rozpočty a hospodářskou politikou. Podle evropských médií kancléřka 26. 6. 2012 prohlásila, že dokud bude žít, zavedení eurobondů, a tedy ani společné ručení za dluhy ostatních, nepodpoří.

Svůj postoj před summitem Evropské rady sjednocovali 22. 6. 2012 i zástupci zemí Visegrádské čtyřky. V dopise předsedům EP, Komise a Rady prezentovali svoje společné priority. Shodují se na nezbytnosti postupovat ve strukturálních reformách a fiskální konsolidaci na národní úrovni. Cílem je nalézt nejvhodnější nástroje pro podporu zaměstnanosti a růstu a dlouhodobé udržení konkurenceschopnosti členských zemí. Neopominuli také zdůraznit potřebu dokončení jednotného trhu EU.

Výsledky Evropské rady

Zástupci členských států jednali na úrovni Evropské rady 28.-29. 6. 2012 zejm. o posílení hospodářského růstu v EU. Přijali také Pakt pro růst a zaměstnanost (viz níže), „zásadní zlom pro Itálii a Španělsko. Analytici v něm ale vidí spousty nedostatků a nezodpovězených otázek. Zástupci členských zemí uvedli, že jsou připraveni dělat zásadní kroky k tomu, aby uklidnili trhy a vrátili důvěru v euro.

Prezident Herman Van Rompuy představil zprávu „K jednotné hospodářské a měnové unii se 4 zásadními tématy: integrovaný finanční, rozpočtový a ekonomický rámec, posílená demokratická legitimita a důvěryhodnost. Nyní bude vypracován časový rámec a přezkoumány možnosti, které dávají smlouvy, resp. to, jakým způsobem by se musely smlouvy měnit. Rada bude své kroky pravidelně konzultovat se členskými státy a EP. Průběžná hodnotící zpráva bude představena v říjnu 2012, závěrečná do konce roku 2012.

Euro zaznamenalo po summitu nárůst vůči dolaru. Analytici ale nepředpokládají, že by to bylo na dlouho. Česká koruna vůči euru také posílila.

Zástupci eurozóny se 29. 6. 2012 shodli na tom soustředit se na využití všech dostupných nástrojů ke stabilitě eura, zejm. aby státy respektovaly tzv. specifická doporučení Komise v rámci evropského semestru. Eurozóna také považuje za nezbytné, aby Komise připravila návrh na zavedení jednotného kontrolního mechanismu, a vyzývá Radu, aby se jím zabývala do konce roku 2012. Tento mechanismus by umožnil ECB hlavní dohled a také to, aby banky z „postižených států čerpaly prostředky přímo z ESM, aniž by tím zvyšovaly rozpočtový schodek dané země. Díky zavedenému dohledu ECB by bylo možné provést přímou rekapitalizaci. EFSF/ESM bude moci navíc intervenovat ve prospěch zadlužených zemí nákupem jejich dluhopisů na primárním i sekundárním trhu.

Eurozóna také urgovala podepsání memoranda porozumění, které je součástí půjčky španělským bankám s tím, že finanční pomoc bude vyplacena z nástroje EFSF a posléze ESM. Eurozóna by měla uvedené závěry implementovat do 9. 7. 2012.

Odkazy

EP podpořil další zpřísnění Paktu stability a růstu

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o posílení hospodářského a rozpočtového dohledu nad členskými státy, ve kterých dochází k závažným obtížím, pokud jde o jejich finanční stabilitu v eurozóně, nebo jsou těmito obtížemi ohroženy (KOM(2011)819)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných ustanoveních týkajících se sledování a posuzování návrhů rozpočtových plánů a zajišťování nápravy nadměrného schodku členských států v eurozóně (KOM(2011)821)

Plénum EP 13. 6. 2012 přijalo zprávy Jean-Paula Gauzèse (poměrem 471:97:78) a Elisy Ferreiry (poměrem 501:138:36), a podpořilo další zpřísnění Paktu stability a růstu, tzv. dvojbalík.

Pozadí

Komise předložila 2 návrhy nařízení na zpřísnění hospodářského a rozpočtového dohledu v eurozóně v listopadu 2011 (více v příspěvku „Komise chce přísný dohled nad národními rozpočty i eurobondy, Institucionální záležitosti v listopadu 2011). Oba texty jsou založeny na čl. 136 Smlouvy o fungování EU a stavějí na tzv. šestibalíku, tj. textech, které počínaje prosincem 2011 zpřísnily Pakt stability a růstu poprvé (více v příspěvku „EP a Rada dosáhly kompromisu stran rozpočtových pravidel v eurozóně, Institucionální záležitosti v září 2011).

Komise navrhla posílit koordinaci a dohled nad rozpočtovými procesy všech členských států eurozóny, zvláště těch (1) s nadměrnými schodky, (2) s vážným rizikem finanční nestability a/nebo (3) těch, které se účastní programu finanční pomoci (např. Řecko, Irsko, Portugalsko). Země eurozóny by měly mj. obligatorně (do 15. 10.) předkládat podrobné návrhy svých rozpočtů. Komisi by pak mohla požadovat, aby tyto návrhy byly přepracovány ještě před schválením národními parlamenty (do dubna by měly země eurozóny předkládat své 3leté rozpočtové výhledy, v ideálním případě by měla být povolená výše deficitů/míra zadlužení zakotvena v ústavách členských států eurozóny; více zde).

Návrhy rozpočtů by podle Komise měly být založeny na odhadech vývoje ekonomiky od nezávislých („depolitizovaných) subjektů. Celý tento proces – včetně případných jednostranných inspekcí Komise a/nebo ECB přímo v členských státech čerpajících finanční pomoc – by měl probíhat veřejně a za hlasování kvalifikovanou většinou (tvořenou členy eurozóny). Nařízení by mělo definovat také přísnější požadavky na podávání zpráv (co 6 měsíců) zeměmi eurozóny, které se účastní postupu při nadměrném schodku. Pokud se země účastní na žádost 2/3 členů eurozóny programu finanční pomoci, přísný dohled by se měl uplatňovat do doby, než dotčený stát splatí min. 25 % poskytnuté půjčky.

Rada tzv. dvojbalík rámcově podpořila v únoru 2012 (více v příspěvku „Rada podpořila další zpřísnění Paktu stability a růstu, Institucionální záležitosti v únoru 2012), výbor ECON jej schválil relativně těsnou většinou (zprávu Jean-Paula Gauzèse poměrem 25:4:13 a zprávu Elisy Ferreiry poměrem 18:12:14) v květnu 2012 (více v příspěvku „ECON těsně podpořil další zpřísnění Paktu stability a růstu, Institucionální záležitosti v květnu 2012).

Klíčové a sporné body

Přijaté zprávy Jean-Paula Gauzèse a Elisy Ferreiry od počátku údajně tendovaly k posílení demokratických mechanismů, resp. k určitému oslabení „automatických pravomocí Komise ve prospěch EP a Rady, reálně to ovšem nebyla vždy pravda.

Např. pokud jde o ochranu před úpadkem konkrétního státu eurozóny, měla by si Komise své pravomoci ponechat, byť členské státy by měly mít 10 dní na zvrácení jejího rozhodnutí. Pokud by tak neučinily, bankrot by de iure nesměl nastat (sic!). Věřitelé by se měli za účelem dalšího řešení situace do 2 měsíců nahlásit Komisi a současně by mělo dojít ke zmrazení (nárůstu) úroků z dluhu/dluhů dotčeného členského státu.

Na druhou stranu platí, že Komise by se měla řídit tzv. akty v přenesené pravomoci, nad jejichž přijímáním by měl mít dohled EP i Rada a jejichž platnost by byla omezena lhůtou nejvýše 3 let.

Kvůli zajištění růstu v rámci eurozóny by měly její členské státy Komisi podrobně informovat o svých výdajích na posílení zaměstnanosti, přičemž se (po „keynesiánsku) počítá i s potenciálním rozvolněním požadavku na snižování deficitů veřejných financí (např. s ohledem na investice do vzdělávání nebo do zdravotnictví) či s relevantním zapojením sociálních partnerů a občanské společnosti.

Podle ECON by mělo v ideálním případě dojít k zavedení tzv. eurobondů (dluhopisů zcela nebo zčásti garantovaných EU; více v příspěvku „Komise chce přísný dohled nad národními rozpočty i eurobondy, Institucionální záležitosti v listopadu 2011), výbor nicméně uznává, že jde o velmi kontroverzní otázku.

Proto by měl měsíc po vstupu obou nových norem v platnost vzniknout alespoň Evropský fond pro zpětný odkup pohledávek (European Debt Redemption Fund) sdružující všechny dluhy členských států eurozóny, které přesahují 60% limit jejich zadlužení (ve vztahu k HDP) s tím, že Komise současně uveřejní „cestovní mapu pro zavedení eurobondů a způsob, jak alokovat alespoň 1 % HDP EU (členských států, cca 100 mld. €) ročně (po dobu 10 let) na infrastrukturní investice. Dluhy z Evropského fondu pro zpětný odkup pohledávek (odhadem 2,3 bil. €) by měly být splatné do 25 let, úroky by měly být nižší než v případě, že by dluhy splácely jednotlivé členské státy.

Předpokládaný další vývoj

Vzhledem k těsné většině, s níž ECON přijal předmětné zprávy (Jean-Paula Gauzèse a Elisy Ferreiry), padla varianta dosáhnout kompromisu o obou návrzích s Radou již v prvním čtení. Navíc Sylvie Goulard by podle zprávy z vlastní iniciativy, jíž ECON prezentovala 18. 6. 2012, šla mnohem dál než oba zpravodajové.

Proto se očekává, že po odhlasování obou zpráv plénem EP bude přijat společný postoj Rady a oba návrhy budou moci být (s největší pravděpodobností) přijaty ve druhém čtení.

Odkazy

Finanční perspektiva 2014-2020 jako předmět jednání Rady, Evropské rady i usnesení EP

Press Release. 3180th Council meeting. General Affairs, Luxembourg, 26 June 2012 (11690/12)

Závěry Evropské rady, 28. a 29. června 2012, Brusel

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2012 o víceletém finančním rámci a vlastních zdrojích

Na summitu ve dnech 28.-29. 6. 2012 hlavy států a vlád vůbec poprvé na nejvyšší úrovni jednaly o finanční perspektivě pro období 2014-2020. EP předtím na plenárním zasedání 13. 6. 2012 schválil usnesení týkající se taktéž reformy rozpočtové politiky EU pro nadcházející programovací období.

Pozadí

Summitu předcházelo jednání Rady pro všeobecné záležitosti 26. 6. 2012, které summit na debatu o otázkách týkajících se finanční perspektivy připravilo. Na téma nové finanční perspektivy se přitom uskutečnilo během první poloviny roku 2012 několik jednání Rady na základě tzv. jednací osnovy, kterou vytvořilo a pravidelně aktualizovalo dánské předsednictví (více v příspěvku „Rada poprvé diskutovala o důležitých otázkách finanční perspektivy 2014-2020, v příspěvku „Rada debatovala o výdajích finanční perspektivy 2014-2020 v oblasti zemědělství a kohezní politiky a v příspěvku „Rada zahájila diskusi o jednací osnově k finanční perspektivě 2014-2020).

Důležitou skutečností bylo, že jednací osnova sice shrnuje klíčové otázky a různé varianty vývoje, který se týká finanční perspektivy, je v ní však prozatím obsaženo jen málo konkrétních čísel, která se navíc mohou měnit. Číselné údaje totiž mají být doplňovány v průběhu jednání. Také v případě Evropské rady se očekávalo, že spíše jen vydá pokyny, jak postupovat v následujícím období při jednáních s dalšími klíčovými institucemi, EP a EK.

Předseda ER Herman Van Rompuy zaslal před summitem jednotlivým delegacím 2 klíčové otázky, kterými se mělo jednání zabývat. Obě se týkaly výdajové stránky rozpočtu EU. Na základě první otázky se představitelé jednotlivých delegací měli zamyslet nad tím, jak by měly jednotlivé politiky, na které jsou vynakládány výdaje rozpočtu EU, přispívat k dosažení růstu a tvorbě pracovních míst v EU. Druhá otázka se týkala priorit pro výdaje v jednotlivých politikách, které by měly být podle předsedy ER sladěny se strategií Evropa 2020.

Klíčové body a stav projednávání

Rada se v souvislosti s jednací osnovou zabývala především otázkami rozpočtových kapitol věnovaných konkurenceschopnosti pro růst a zaměstnanost a ekonomické, sociální a územní soudržnosti.

Dánské předsednictví navrhlo, aby bylo nadále zachováváno oddělení rozpočtových subkapitol věnovaných na jedné straně konkurenceschopnosti a na straně druhé kohezní politice, což ministři členských států vesměs přivítali. K dalším důležitým otázkám patřila strukturální politika ve vztahu k ostrovním regionům v rámci EU. Jedná se o to, zda v rámci metod přidělování prostředků ze strukturálních fondů má být specifická pozornost věnována právě ostrovním regionům, což ovšem není mezi členskými státy konsenzuální téma. Podobně se ministři neshodli na tom, zda má být speciálně zdůrazněno, že kohezní politika přispívá k ekonomickému růstu a k růstu zaměstnanosti EU, anebo si toto ocenění zaslouží i jiné politiky, především SZP. Ministři se také neshodli na tom, zda do nové finanční perspektivy mají být zařazeny rovněž výdaje na provoz mezinárodního experimentálního reaktoru pro termojadernou fúzi (ITER) nebo výdaje na evropský program, jehož cílem má být spuštění speciálního evropského systému sledování Země (GMES).

Shoda nepanovala ani o dalších, již projednávaných otázkách týkajících se kohezní politiky. Patří mezi ně omezení rozsahu podpory v rámci kohezní politiky ve srovnání s obdobím 2007-2013 a navrhovaná podmíněnost poskytování podpory z 5 strukturálních fondů uskupených do tzv. společného strategického rámce (patří sem fondy ERDF, ESF, EAFRD, EMFF a Kohezní fond) dodržováním určitých makroekonomických kritérií. Tato podmíněnost má zajistit efektivitu vynakládání prostředků strukturálních fondů.

U kapitoly zahrnující SZP stále zůstává spornou otázkou konvergence, tedy sbližování úrovně přímých plateb v rámci EU. Toto je otázka, kterou dlouhodobě akcentovaly nové členské státy, včetně ČR, při jednání o reformách SZP na mezivládní úrovni.

Jak vyplývá z výše popsaného, jednání Rady se soustředilo téměř výhradně na výdajovou stránku finanční perspektivy, neméně kontroverzní otázka příjmů rozpočtu EU byla spíše upozaděna. Zástupci členských států se neshodují na tom, zda reformovat současný systém vlastních zdrojů, anebo zachovat stávající stav.

Vzhledem k tomu, že se summit soustředil na prezentaci „Paktu pro růst a zaměstnanost, byly tyto otázky s debatou o nové finanční perspektivě velmi úzce provázány, což naznačovaly již zmíněné předběžné otázky, které předseda ER zaslal jednotlivým delegacím. Závěry ER se, pokud jde o doporučení týkající se přímo finanční perspektivy, omezují prakticky jen na doporučení, aby jednací osnova byla dále rozpracována tak, aby mohlo být dosaženo dohody o nové finanční perspektivě do konce roku 2012. ER přesto nechce proces uspěchat a zdůrazňuje, že bude platit zásada, podle níž není dohodnuto nic, dokud není dohodnuto vše. Proces se proto může protáhnout, i když ER v rámci svých závěrů vyzvala k urychlené přípravě konkrétních legislativních návrhů a k úzké spolupráci zainteresovaných orgánů.

Reformě rozpočtové politiky EU se věnovalo také usnesení, které EP přijal na svém plenárním zasedání 13. 6. 2012. Podle usnesení má být rozpočet na nové období dostatečně „silný, ale také pružný, aby mohl reagovat na nové výzvy, které před EU stojí. Za tím účelem by podle poslanců měla být posílena možnost přesunování rozpočtových položek během příslušného programovacího období nejen v rámci jednotlivých rozpočtových kapitol, ale také napříč nimi, a dokonce i mezi jednotlivými rozpočtovými roky. Zde se ovšem nabízí otázka, zda by tímto způsobem finanční perspektiva jako taková neztratila jeden ze svých důležitých atributů, pro které byla v druhé polovině 80. let tehdejším předsedou EK Jacquesem Delorsem zavedena: schopnost udržovat rozpočtovou stabilitu v ES/EU na určité delší programovací období. EP přesto hájí posílení flexibility rozpočtové politiky EU a poukazuje v usnesení na případy, kdy stávající finanční perspektiva nebyla schopna dostatečně rychle reagovat na nové potřeby, jako bylo např. financování již zmiňovaného projektu ITER.

Usnesení vyzývá také k reformě příjmové stránky, což je otázka, v níž jsou prozatím jednání na mezivládní úrovni opatrná. Současný systém, v němž je rozpočet EU de facto majoritně financován z příspěvků členských států vypočítaných na základě jejich HND, by měl být dle usnesení nahrazen jiným způsobem financování. EP zde navrhuje již diskutovanou daň z finančních transakcí anebo nový unijní zdroj založený na DPH. Podíl zdroje založeného na HND na financování rozpočtu EU by se tak podle usnesení snížil ze stávajících cca 75 % na 40 %. EP též znovu vyzval k tomu, aby mu bylo umožněno vést plnohodnotná jednání s Radou o všech aspektech přípravy nové FP.

Nelegislativní usnesení EP bylo schváleno 541 hlasem, 100 poslanců hlasovalo proti a 36 se zdrželo hlasování, což naznačuje, že vůči tomuto stanovisku existuje v EP i určitá, byť malá opozice.

Předpokládaný další vývoj

Otázku finanční perspektivy pro období 2014-2020 převzalo po dánském předsednictví předsednictví kyperské, které má dále pokračovat v jednáních. S jejich dokončením se stále počítá do konce roku 2012.

Odkazy

Evropská rada přijala rozhodnutí o Paktu pro růst a zaměstnanost

Závěry Evropské rady, 28. a 29. června 2012, Brusel

Na summitu, který se uskutečnil ve dnech 28.-29. 6. 2012, hlavy států a vlád přijaly rozhodnutí o Paktu pro růst a zaměstnanost. V dokumentu jsou uvedena opatření, která by měla přijmout jak EU, tak členské státy pro oživení hospodářského růstu, posílení investic, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti EU.

Pozadí

Dle závěrů summitu i prohlášení předsedy ER Hermana Van Rompuye je v pozadí nového projektu snaha udělat všechno pro to, aby se EU navrátila k udržitelnému růstu a růstu bez vyloučení, jak zněly v průběhu let priority nejprve Lisabonské strategie a poté strategie Evropa 2020. Skutečnost, že leadeři členských států EU chystají podpis dokumentu s tímto názvem, byla známa již před summitem.

Do debaty o prorůstovém paktu navíc před schůzkou ER přispěl také francouzský prezident Francois Hollande, který zmínil možnost vzniku evropského „paktu pro růst, jenž by měl pomoci stimulovat ekonomiky eurozóny a disponovat za tím účelem finančními prostředky ve výši až 120 mld. €. Finanční prostředky podle Hollandova plánu měly pocházet především ze strukturálních fondů, z prostředků EIB a také z dluhopisů. Server EUobserver komentuje Hollandův „pakt pro růst jako jakousi odpověď na fiskální pakt Angely Merkel, jehož cílem je naopak umenšovat zadluženost zemí eurozóny. Po francouzských prezidentských a parlamentních volbách se tedy v EU objevují 2 tendence, na jedné straně politika rozpočtové odpovědnosti, jak ji nazývají především reprezentanti Německa, na straně druhé potom francouzská pozice, která počítá spíše s navyšováním výdajů.

Pakt pro růst se nakonec v rámci summitu stal jakýmsi rukojmím. Nejprve se jej pokoušela blokovat Malta v bodech týkajících se specifických doporučení členským zemím stran reforem či rozpočtové politiky. Ještě na samém sklonku prvního dne summitu, večer 28. 6. 2012, potom podpis paktu blokovaly Španělsko a Itálie, které tuto otázku spojily s požadavkem dohody o tom, že ECB bude nakupovat španělské a italské dluhopisy, a s tématem přímé pomoci španělským a italským bankám ze strany Evropského stabilizačního mechanismu. Tuto variantu však na summitu zpočátku odmítalo Německo.

Ústupky týkající se kontroverzních bodů, jaké představovala podpora španělských a italských bank a nakupování státních dluhopisů Španělska a Itálie ze strany EFSF a později ESM, byly oznámeny předsedou ER až nad ránem druhého dne summitu, 29. 6. 2012. Tyto kroky byly médii komentovány jako vítězství především Itálie nad postojem Německa, německá kancléřka Merkelová přesto opakovala, že rozhodnutí o přímé pomoci španělským bankám ze strany EMS, který má v létě 2012 vzniknout, musí schválit německý Bundestag, bez ohledu na to, jaké bude rozhodnutí Evropské rady.

Ačkoli na výsledky summitu reagovaly burzy růstem nejen v západní Evropě, některými komentátory je hodnocen jako zklamání, protože vedle ústupků určených ke krátkodobému a částečnému uspokojení především Španělska a Itálie nepřinesl podle některých posun k posílení ekonomické a politické unie.

Klíčové body a stav projednávání

Pakt obsahuje jednak výzvy k členským státům, jednak k akcím, které mají být provedeny na úrovni EU. Pokud jde o členské státy, zde dokument vyzývá především k podniknutí takových opatření, která jsou nezbytná k dosažení cílů strategie Evropa 2020. Vyzývá proto k implementaci nových nástrojů ekonomického dohledu, které má EU k dispozici.

Podle specifických doporučení, která jsou určena členským státům, mají tyto klást důraz především na konsolidaci ve fiskální oblasti, která by ale zároveň podporovala také růst. Státy jsou vyzývány k respektování pravidel již existujícího Paktu stability a růstu, přičemž mají brát v úvahu i specifické podmínky svých jednotlivých zemí. V případě investic nový pakt vyzývá především k jejich orientaci do takových odvětví, které mají perspektivu a mají potenciál napomoci ekonomickému růstu. Zároveň jsou ale členské státy vyzývány i k zajištění udržitelnosti svých penzijních systémů. Úkolem EK má být monitoring dopadů rozpočtových úspor na veřejné investice a výdajovou politiku.

Dále jsou státy vyzývány k dokončení restrukturalizace bankovního sektoru, podpoře růstu a konkurenceschopnosti skrze strukturální reformy, podpoře digitalizace, zelené ekonomiky a usnadnění podnikání. Reformy mají být zaměřené na stimulaci zaměstnanosti, především mezi mladými lidmi (zde se mají členské státy zaměřit na podporu prvních pracovních zkušeností a participace mladých na pracovním trhu, na navazující vzdělávání a rekvalifikace, v čemž by měly pomoci i finanční prostředky z ESF). Podpora má být věnována také zranitelným sociálním skupinám. Státy proto mají implementovat své národní plány zaměstnanosti a chystat nové, ještě ambicióznější. Modernizací má projít i veřejná správa, především ve snaze předejít průtahům v soudních řízeních, omezit administrativní zátěž a rozvíjet prvky e-governmentu.

V další části dokument rozebírá, jak má k růstu a zaměstnanosti v Evropě přispět sama EU. EU je vyzývána především k prohloubení fungování vnitřního trhu odstraněním stávajících bariér. EK má během podzimu 2012 uveřejnit další prorůstová opatření, k dohodě by mělo dojít např. v oblasti uznávání odborných kvalifikací. Rezervy v implementaci jsou též, pokud jde o směrnici č. 2006/123 o službách (dokument odhaduje možný zisk až ve výši 330 mld. € na základě řádné implementace této normy). ER je pověřena do konce roku 2012 revizí pokroku v implementaci směrnice.

Do roku 2015 chce EU dosáhnout také fungujícího digitálního jednotného trhu. Důraz má být kladen na přeshraniční obchodování on-line, poskytování elektronických služeb ap. Důležitá je dostupnost vysokorychlostního internetu a modernizace režimu autorských práv v Evropě, což je významná záležitost i v souvislosti s nyní diskutovanou dohodou ACTA. Dokument klade důraz na vysoký stupeň ochrany duševního vlastnictví a zároveň i na ochranu kulturních specifik jednotlivých zemí.

Důraz je kladen i na snižování regulativní zátěže, na úrovni EU i národních států, čehož chce EK dosáhnout mj. prostřednictvím programu „lepší regulace. Do roku 2014 by též mělo dojít k dokončení vnitřního trhu s energiemi, aby do roku 2015 nebyl žádný z členských států izolován od evropských plynovodních a elektrifikačních sítí. Pakt v této souvislosti vyzývá i k důsledné implementaci směrnice o energetické účinnosti a urychlenému dosažení dohody týkající se transevropské energetické infrastruktury. EU by měla zajistit také pružnější zavádění výsledků vědeckého výzkumu do inovací v praxi, s důrazem na malé a střední podniky a oblasti, jako jsou nanotechnologie, biotechnologie či používání pokročilých materiálů.

Zdůrazňován je význam reformované kohezní politiky i jednotného evropského patentu, který je též jedním z výstupů červnového summitu. Na prorůstová opatření má být věnováno 120 mld. €, což odpovídá přibližně 1 % HND EU. Za tím účelem mají být navýšeny kapitálové platby EIB o 10 mld. € a celkově její kapacita k poskytování půjček o 60 mld. €. Pro dodatečné investice tak má být uvolněno až 180 mld. €. Pakt počítá s tím, že toto rozhodnutí do konce prosince 2012 schválí sbor guvernérů EIB. Další 4,5 mld. € investic má přinést pilotní projekt dluhopisů určených k financování projektů v oblasti dopravy či energetiky. Vše tedy odpovídá plánům odkrytým již francouzským prezidentem Hollandem.

Pakt se dále věnuje rozpočtu EU, který má v podobě nové finanční perspektivy sloužit právě ke stimulaci růstu a tvorbě nových pracovních míst, v souladu se strategií Evropa 2020. Ke konsolidaci fiskální politiky a udržitelného růstu má sloužit i daňová politika. Vrcholní představitelé EU se sice již pomalu smiřují s myšlenkou, že navrhovaná daň z finančních transakcí, která se měla stát i základem reformy příjmové složky rozpočtu EU, nebude přijata ani snadno, ani rychle. Pakt se proto zmiňuje o jiných návrzích EK, které se týkají zdanění v energetické oblasti či jednotného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob.

V neposlední řadě dokument podtrhuje důležitost mobility pracovních sil a obchodu, který se má stát efektivnějším motorem růstu. Pakt v této souvislosti klade důraz na dokončení dohod o volném obchodu se Singapurem a Kanadou. Stimulaci podle něho potřebuje jednání s Indií, a to z obou stran, stejně tak by se mělo pokračovat v jednáních o prohloubení obchodní dohody s Japonskem, která je ovšem považována za kontroverzní ze strany evropských výrobců automobilů, včetně českých producentů, kteří se obávají jejích negativních dopadů na své odvětví.

Nakonec dokument konstatuje, že základem pro růst je finanční stabilita.

Pozice ČR

Český premiér Petr Nečas na tiskové konferenci komentoval Pakt pro růst a zaměstnanost tak, že ČR v jeho rámci považuje za nejpřínosnější především pasáže týkající se prohloubení vnitřního trhu. Vyzdvihl plány na další posuny implementace příslušných opatření v oblasti liberalizace služeb, která může podle něho pro ČR přinést impulz v podobě růstu HDP až o 3 %. Dále se ČR zamlouvá důraz na snižování regulatorní zátěže v EU či na podporu inovací. Toto hodnocení odpovídá dlouhodobě sledované pozici ze strany ČR, která zdůrazňuje otevřenost a podporu liberalizace v ekonomické oblasti.

Předpokládaný další vývoj

Pakt pro růst a zaměstnanost není jediným výstupem červnového summitu. Jako úspěch je hodnocen především proto, že se vůbec podařilo po obstrukcích a blokacích některých členských zemí dosáhnout dohody.

Pakt vyzývá k řadě opatření na úrovni členských států i EU. Je otázkou, zda v praxi budou následovat skutečné posuny v oblastech, jako je vnitřní trh či zvyšování konkurenceschopnosti evropské ekonomiky. Zůstává řada otazníků, např. v oblasti návrhů Komise týkajících se daňové politiky. Na druhé straně Pakt příliš neřeší některé otevřené otázky výdajových politik EU. Podobná slova o prioritách týkajících se ekonomického růstu zaznívají opakovaně v dokumentech produkovaných orgány EU, ať již jde o strategii Evropa 2020 či návrhy nové finanční perspektivy. Je tedy otázkou, je-li si EU dlouhodobě vědoma toho, co nejvíce potřebuje, zda a jak se jí také daří tyto ambice uvádět do praxe.

Další pravidelná schůzka ER, na které by se státníci měli vrátit i k dalším výsledkům červnového summitu a jejich fungování, je plánována na říjen 2012.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality