Ondřej Krutílek, 4.1. 2016, psáno pro Euroskop
Výběr bruselského dění v prosinci 2015 očima analytika Ondřeje Krutílka. Pravidelně, každý měsíc na Euroskopu.
Korporátní daně a jejich (ne)výběr leží unijním institucím v žaludku už dlouho – a známá aféra LuxLeaks jejich bolení jen zintenzivnila. Není proto divu, že se hospodářský a měnový výbor Evropského parlamentu jal konat a 1. 12. 2015 představil seznam mimořádně ambiciózních kroků, co s tím. Jde sice o pouhá doporučení, ale po schválení plénem na ně musí Evropská komise do tří měsíců zareagovat, přičemž si může vybrat ze dvou lukrativních možností – buď předložit legislativní návrh, nebo vysvětlit, proč jej nepředložila. Doporučuji všem firmám nespouštět tento proces ze zřetele. I proto, že Rada, která reprezentuje členské státy, se začíná stále častěji přiklánět na stranu europoslanců (stačí se podívat na kadenci relevantních výstupů v první prosincové dekádě). Nemluvě o Komisi, která se 3. 12. 2015 rozhodla posvítit si i na takový moloch, jakým je McDonald’s.
Evropský parlament 2. 12. 2015 slavil – všichni europoslanci budou mít přístup k tajným pracovním dokumentům TTIP, tedy těm, jež se týkají vyjednávání Transatlantického obchodního a investičního partnerství mezi EU a USA, jež by mělo dát vzniknout největší zóně volného obchodu na světě. Sice se vše bude odehrávat za zpřísněného režimu (poslanci si například budou moci pořizovat pouze rukou psané poznámky), pokud to ale bude mít za následek prozření alespoň části těch, kteří si z “týtipu” udělali fackovacího panáka, je to jedině dobře.
Padla další bašta bankovního tajemství. Lichtenštejnsko si bude s členskými státy vyměňovat data o bankovních účtech občanů EU od roku 2018. Plénum Evropského parlamentu tento záměr podpořilo 2. 12. 2015 drtivou většinou 561 poslanců (proti jich bylo jen 49 a zdrželo se 30).
Oběhové hospodářství lze chápat jako konkrétní naplnění konceptu trvale udržitelného rozvoje. Potud asi všechno v pořádku – kdo by nechtěl, aby na Zemi mohly žít i naše děti. Když ale dojde na konkrétní návrhy (které Evropské komise předložila 2. 12. 2015 a Evropský parlament ještě téhož dne bohorovně zkritizoval), je třeba pořádně počítat. Zvládneme v EU do roku 2030 recyklovat 65 % komunálního odpadu a 75 % obalových odpadů? Můžeme se do téhož roku zavázat snížit skládkování na 10 % objemu veškerého odpadu? To jsou otázky, na které budou muset unijní instituce nalézt odpovědi. Pokud možno takové, které nás (finančně) nezabijí.
Soudní dvůr EU dozná zásadních změn: Tribunál, soud prvního stupně, bude sloučen s Soudem pro veřejnou službu a posílen o 21 soudců. Měla by se zkrátit délka řízení, jež nezřídka dosahuje až pěti let. Náklady za vynášení rozsudků v přiměřené lhůtě (dle článku 47 Listiny základních práv) přijdou bratru na 13,5 mil. eur ročně.
Libora si rozvracet nedáme. Rada 9. 12. 2015 schválila přísnější pravidla pro nakládání s úrokovými sazbami, za které si banky navzájem poskytují úvěry. Zda nová legislativa zamezí podvodům s benchmarky typu LIBOR nebo EURIBOR, jež stály u jejího zrodu, ovšem ukáže až čas.
Devátý prosincový den léta Páně 2015 možná vstoupí do historie jako den, kdy EU předložila návrh nařízení o přeshraniční přenositelnosti on-line služeb poskytujících obsah, dvě směrnice na ochranu e-spotřebitelů a nadto ještě akční plán na modernizaci předpisů EU o autorském právu. Je toho hodně (a Evropský parlament by chtěl ještě víc), je to komplikované a rozhodně se nakonec někde bude skrývat nějaké “ale”. Základní myšlenka, tedy že jednotný trh bez jednotného trhu digitálního dnes už nedává valného smyslu, je ovšem správná.
Evropská komise 10. 12. 2015 zveřejnila tradiční měsíční zprávu o tom, se kterými členskými státy zahájila řízení za neplnění povinností vyplývajících z práva EU. Když jsem se pídil po české stopě, příkaz Ctrl + F mi po vyťukání písmen CZ nabídl jedinou odpověď: Adamowicz. Čili potvrdilo se, že Češi sice občas neví, co přesně v EU chtějí, ale když už se v Bruselu, Štrasburku nebo Lucemburku něco schválí, jen málokdy to nesplníme. Zda je to dobrá vizitka, posuďte sami.
#MyMoneyEU Pod tímto hashtagem můžete na Twitteru nezávazně plkat o tom, proč jsou v EU drahé bezhotovostní platby či proč vám v zahraničí občas nefunguje platební karta, i když se pyšní logem Visa nebo Mastercard. Efektivnější ale bude zapojit se do veřejné konzultace, kterou EU zahájila 10. 12. 2015. Máte čas do 18. 3. 2016.
Na vážnost migrační krize ukazují především tvrdá data. Eurostat je zveřejnil 10. 12. 2015. Počet registrovaných žadatelů o azyl v EU se ve třetím kvartále 2015 (oproti předchozím třem měsícům) takřka zdvojnásobil a dosáhl 413 800. Třetina žadatelů byla ze Sýrie. Data ale také ukazují, že mezi jednotlivými členskými státy nejsou jen kvantitativní rozdíly (tj. kolik žadatelů registrují), ale také rozdíly kvalitativní (tj. odkud žadatelé pocházejí). S nedávno schváleným systémem kvót nová čísla pohříchu neladí ani zbla.
Evropská komise 11. 12. 2015 oznámila, že byl schválen poslední ze 118 programů rozvoje venkova pro programové období 2014-2020, a čerpání dotací z tzv. druhého pilíře společné zemědělské politiky může naplno začít v celé EU. Nepopírám, že v Česku máme s nastavením evropských dotací tisíc a jeden problém, mezi úplné “lůzry” se ale rozhodně neřadíme: náš PRV sice nebyl schválen mezi prvními, ale rozhodně ne také mezi posledními (a analogicky to platí i o ostatních operačních programech). Teď už jen zajistit, aby peníze byly vynaloženy alespoň v rámci možností na projekty, které mají smysl.
Máma, táta, děti. Přesně tak se jmenuje evropská občanská iniciativa cílící na získání unijního štemplu, že rodinu tvoří matka, otec a jejich potomci. Komise záměr zaregistrovala 11. 12. 2015 a organizátoři nyní mají rok na to, aby pro něj získali alespoň 1 mil. podpisů v nejméně 7 členských státech. Taky jste tak zvědavi, zda jim hédonistická Evropa dopřeje sluchu?
Propojit národní přenosové soustavy a vytvořit robustní vnitřní trh s elektřinou s vidinou snížení cen. Tak tuhle krásnou představu 15. 12. 2015 schválili europoslanci. Sny se ovšem promění ve skutečnost až poté, co někdo někde najde nezbytných 150 mld. eur.
Mezi dostatečně medializovanými zprávami, že vnější hranice EU má chránit evropská pohraniční a pobřežní stráž, zcela zapadla informace o tom, že Evropská komise s odůvodněním, že “naši švédští přátelé jsou v unikátní situaci”, navrhla 15. 12. 2015 udělit zemi roční výjimku z kvótového systému přidělování uprchlíků, protože Švédsko už nyní neví, co s nimi. Vzhledem k tomu, že kvóty byly kvalifikovanou většinou členských států odsouhlaseny teprve v září 2015, narazil celý koncept na své limity dost brzo.
Bylo to sice o fous, ale Evropský parlament 17. 12. 2015 nakonec přece jen zřídil pětačtyřicetičlenný vyšetřovací výbor “pro měření emisí v automobilovém průmyslu”. Jasný odkaz na volkswagenovskou kauzu Dieselgate. Za půl roku by měla být k dispozici průběžná zpráva a za dalších šest měsíců zpráva závěrečná. Terče? Evropská komise a členské státy.
Závěry Evropské rady, která se sešla 17.-18. 12. 2015, jsou zajímavé čtení. Třeba kvůli tomu, jak akcentují jednotlivá diskutovaná témata: migrace = 2 strany, boj proti terorismu = 2 strany, brexit = 4 řádky.
Jak se to má s podporou EU Izraeli, jež se dostala v poslední době několikrát (a oprávněně) na přetřes, ilustruje tisková zpráva z 21. 12. 2015: Evropská komise se před Vánoci rozhodla uvolnit na tzv. twinningové projekty ze zdrojů vyhrazených na realizaci evropské sousedské politiky celé 2 mil. eur. Tedy 0,002 % rozpočtu EU pro rok 2015.
Autor: Ondřej Krutílek, analytik Centra pro studim demokracie a kultury a B&P Research, psáno pro Euroskop