15 let ČR v EU: Co nám EU přinesla?

Magda Komínková, psáno pro Euroskop, 15. 5. 2019

• Letos 1. května uplynulo 15 let od doby, kdy Česká republika (ČR) vstoupila do Evropské unie (EU).
• ČR se společně s devíti státy po 8 letech od předložení přihlášky připojila k evropskému integračnímu projektu v roce 2004. Debaty o tom, co nám EU přinesla, zda je to pozitivní či negativní, probíhají od vstupu až do současnosti.

Vztahy ČR a EU

Česká republika oficiálně požádala o členství v roce 1996. Žádost o vstup ČR do EU předal tehdejší premiér Václav Klaus. Následně v březnu 1998 začala přístupová jednání. O pět let později v Aténách podepsal prezident Václav Klaus a premiér Vladimír Špidla Smlouvu o přistoupení, která vstoupila v platnost 1. května 2004, kdy se Česká republika stala plnoprávným členem EU. Předvstupní proces s deseti kandidátskými státy včetně ČR byl ukončen na zasedání Evropské rady v prosinci 2002 v Kodani. Zde byly uzavřeny všechny kapitoly včetně přechodných období, která poskytla novým členským zemím delší lhůtu k úspěšnému vyrovnání se všemi závazky vyplývajícími z členství v EU.

Referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii proběhlo 13. a 14. června 2003. Přes 77 % hlasujících (41,73 % ze všech oprávněných voličů) členství podpořilo, Česko tak do EU vstoupilo 1. května 2004. Pro toto referendum byl vydán speciální ad hoc ústavní zákon č. 515/2002 Sb. Dodnes jde o jediné celostátní referendum v historii Česka.

Do Schengenského prostoru patří Česká republika od 21. prosince 2007 spolu s dalšími osmi novými státy. ČR poprvé předsedala Radě Evropské unie od 1. ledna 2009 na půl roku.

S působením EU jsou úzce spojeny i ekonomické výsledky členských států. Česká republika zaznamenala během let 2004 až 2019 několik období ekonomického růstu a následného poklesu. Na negativním výkonu české ekonomiky během tohoto období se podepsala zejména finanční krize v roce 2009, která po předcházejícím čtyřletém období růstu způsobila propad HDP o 5,1 %.. Následně došlo k oživení českého hospodářství. ČR se stala dokonce zemí s nejnižší nezaměstnaností v EU. Evropská unie je již 15 let součástí každodenního života občanů členských států. Členské státy s přistoupením odevzdaly část své suverenity, pravomocí a kompetencí do rukou EU. Evropská unie vznikla na principu spolupráce mezi členskými státy v oblastech společného zájmu, čímž se EU stala konkurenceschopnějším hráčem na mezinárodním poli.

Hodnotit úspěch integračního projektu lze několika různými faktory. Nejlépe měřitelným údajem jsou hospodářské výsledky, které nicméně nemusí být úspěchem pouze EU jako takové. Pozitivní výsledek EU lze posoudit také z hodnotového hlediska. Ovšem i toto hodnocení je poměrně subjektivní. Jiný postoj mohou mít politické elity, občané, média i neziskový sektor. Následující text se zaměří na přínosy evropské integrace pro Českou republiku a dopady, které tato významná událost novodobých dějin pro ČR měla.

Česko slaví již 15 let členství v EU. zdroj: čtk

Názory Čechů na EU – Spokojeni nebo nespokojeni?

Otázka, zda jsou Češi v EU spokojeni a zda z ní profitují, se pravidelně vrací. Češi od začátku patří k zemím, které se k integraci staví poměrně rezervovaně. To se projevuje i ve speciálních výzkumech tzv. Eurobarometrech, které se zabývají (nejen) vztahem obyvatel v různých členských státech k EU. Tato hodnocení EU opakuje pravidelně každého půl roku a snaží se analyzovat změny v názorech občanů.

Navzdory tomu, že hospodářské benefity bývají často označovány jako jedna z největších výhod integrace, z průzkumů EU vyplývá něco jiného. Dle hodnocení z podzimu 2018 jako největší pozitiva EU označují Češi především svobodu cestování, studia a práce (46 %) a také mír (30 %). Ekonomickou prosperitu si s EU asociuje pouze 18 % Čechů, a to především lidé v mladším středním věku, s vyšším socioekonomickým statusem a také ti, kteří projektu EU důvěřují a mají důvěru v budoucnost EU. Tyto skupiny uvádějí ekonomickou prosperitu ve více než 30 %. Naopak nejméně tento aspekt fungování EU uvádějí osoby, které mají nižší ekonomický status a také nižší důvěru v EU obecně. Ekonomickou prosperitu si s EU spojují nejčastěji obyvatelé kandidátských zemí a také nejnovějších členů EU (Chorvatsko, Rumunsko, Bulharsko) společně se stabilními ekonomikami severských zemí a Beneluxu. Naopak nejméně je tato asociace jmenována v zemích jižní Evropy (Itálie, Franice, Řecko, Portugalsko). Češi jsou v tomto ohledu na úrovni průměru EU28 (18 %). Z negativních konotací zmiňují Češi u otázky „Co pro Vás EU osobně znamená“ nejčastěji byrokracii (41 %), plýtvání penězi (38 %) a nedostatečnou kontrolu hranic (37 %), V tomto ohledu patříme mezi největší „negativisty“ z celé EU28

K tomu, že se postoj k evropské integraci zhoršuje, přispívají nejen média, ale také euroskeptické názory části politické reprezentace. Navíc situace, ve které se EU dnes nachází, negativní vnímání ještě umocňuje. Evropa čelí nárůstu populismu a Unii opouští Velká Británie. Migrační krize odkryla vážné nedostatky a rozdílné názory mezi členskými státy. Celkově ovšem i přes výše popsaný obecně rezervovaný postoj k integraci lze za posledních několik let vysledovat ve většině průzkumů trend nárůstu podpory evropského integračního projektu, resp. důvěry v EU.

Výhody členství v EU

Mezi nejčastěji uváděné výhody spojené s integrací patří ty, které se týkají 4 svobod a hospodářského růstu. Geografická poloha ČR umožňuje využívat plně vnitřní trh EU a další příležitosti, které členství nabízí. Zejména blízkost Německa a Rakouska je pro ČR velkou výhodou.

Jednotný trh a 4 svobody

Jednotný trh, který je považován za největší úspěch projektu evropské integrace, s sebou přináší celou řadu individuálních výhod pro jednotlivé členské státy a zejména pro jejich občany. Evropané se již více než 25 let mohou díky jednotnému trhu dobrovolně rozhodnout, ve které zemi EU chtějí žít, pracovat či studovat. Jedná se o tzv. čtyři svobody – volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Volným pohybem osob se v evropském kontextu rozumí nejen volný pohyb pracovníků, studentů ale i právo podnikatelů usadit se v jiném členském státě za účelem podnikání.

Díky odstranění překážek hospodářské soutěže mohou občané EU navíc nakupovat za nižší ceny. Z odstranění překážek vnitřního trhu výrazně těží také jednotlivé firmy, které mohly rozšiřovat působnost svého podnikání a nabízen jednoduše své výrobky za hranicemi jejich státu. Pro spotřebitele to navíc znamená rozšíření nabídky o nepřeberné množství kvalitního zboží a služeb z celé Evropy.

Jednou z nejvýznamnějších svobod jednotného trhu je volný pohyb zboží mezi členskými státy EU, který, mimo období ekonomické krize mezi léty 2008–2010, zaznamenává téměř konstantní nárůst. Odstranění technických překážek bránících volnému pohybu zboží vyžadovalo harmonizaci technických požadavků a norem. Následně bylo nezbytné zajistit jejich dodržování. Přísná pravidla EU zajistila, že evropské výrobky patří mezi nejbezpečnější na světě. Navíc zde funguje speciální a společný systém varování, který má zajistit rychlé stažení případných nebezpečných výrobků, které se dostanou na společný trh EU. Tam, kde není nutné postupovat dle pravidel harmonizace, představuje důležitý krok zavedení principu vzájemného uznávání výrobků.

Kromě toho, že vnitřní trh přináší výhody především občanům a podnikatelům, prohlubování čtyř svobod napomáhá dosažení vyššího ekonomického růstu, vyšší životní úrovně a významnějšího postavení EU na mezinárodním poli. Volný pohyb zboží je základním předpokladem pro fungování vnitřního trhu EU.

Konkrétní výhody jednotného trhu

Většina podnikatelských aktivit a nabízených zaměstnání je v jednotlivých členských státech vázána na splnění určité kvalifikace. Smlouva o fungování EU stanovuje, že za účelem zjednodušení svobodného usazování a poskytování služeb může být využito vzájemné uznávání diplomů a ostatních kvalifikací, které jsou v členských státech vyžadovány pro získání přístupu k regulovaným povoláním. Uznávání kvalifikací funguje, ale přetrvávají nedostatky ve specifických segmentech. V této oblasti tedy stejně, jako v oblasti jednotného trhu služeb zůstává prostor pro zlepšení.

S jednotným trhem úzce souvisí také politika ochrany spotřebitele. Ta zajišťuje bezpečnost výrobků (zejména kosmetické výrobky, hračky, elektrická zařízení a vozidla), které procházejí přísnými bezpečnostními kontrolami, aby mohly být následně uvedeny na trh EU. Výsledkem této politiky je například to, že hračky zakoupené v EU patří k nejbezpečnějším na světě.

Pro občany je jedním z nejhmatatelnějších pozitiv budování jednotného trhu úsilí o vytvoření digitálního trhu, jehož součástí je i zrušení roamingových poplatků. Nedlouho po vstupu ČR (od roku 2007) v EU probíhala jednání ohledně snižování roamingových cen za volání, SMS a postupně také za využívání mobilních dat. Výsledkem bylo, že od června 2017 byly poplatky za roaming v EU odstraněny a občané využívající volný pohyb nemusí platit více za využívání těchto služeb.

Zdroj: Evropská komise – EU v roce 2017

Přesto, že EU od začátku integrace pokročila, přetrvávají oblasti, kde není jednotný trh dobudován a je potřeba se zaměřit na jeho dokončení. Následně bude možné využívat potenciál vnitřního trhu naplno

Růst ekonomiky

Prohloubení jednotného trhu má pozitivní dopad na zvyšování růstu HDP, životní úrovně, přímých zahraničních investic a zaměstnanosti v jednotlivých členských státech. Od svého vzniku tak například dle Evropské Komise podpořil růst HDP o 2,2 % a podpořil zaměstnanost v celé EU.

Od vstupu do EU hospodářský výkon ČR zesílil, a to i v poměru ke zbytku EU. Změny mezi lety 2007 a 2018 ukazují ekonomický růst a výkon v přepočtu na obyvatele.

ČR v 2007 – roční HDP 13 400 eur na obyvatele (průměr EU byl 28 400 eur na obyv.)

Zdroj: Eurostat

ČR v 2018 – roční HDP 19 400 eur na obyvatele (průměr EU byl 33 900 eur na obyv.)

Zdroj: Eurostat

Z map vyplývá, že se v ČR z roku 2007 do roku 2018 zvýšil z 13 400 eur na 19 400 eur na obyvatele. Hospodářsky přitom rostla i v podstatě celá EU.

Růst HDP v roce 2018 (změny v % oproti předchozímu období)

Zdroj: Eurostat

Vývoj HDP v ČR v letech 2004–2016

Růst HDP od vstupu do EU je prokazatelný. Přispěla k němu i podpora ze strany EU, kterou ČR pobírá od momentu vstupu. Finanční prostředky mají za cíl zejména kohezi regionů EU.

ČR jako „čistý příjemce“ z EU

ČR je od svého vstupu do EU čistým příjemcem. Dle dat z roku 2018 vyplývá, že celkově od vstupu do EU do konce roku 2018 zaplatila do rozpočtu EU 565,3 miliardy korun a získala z něj 1,306 bilionu korun. Celkem tedy ČR doposud získala z EU o 741 miliardy korun více, než do něj odvedla. Obdobně jsou na tom země, které vstoupily do EU v roce 2004 s ČR. Naopak objem odvodů nad příjmy převažuje u Německa, Francie, Itálie nebo Velká Británie.

Výhled na rozpočtové období 2021-8

Na konci roku 2020 bude končit třetí finanční perspektiva, na které participuje i ČR. Česká republika i v příštím období pravděpodobně zůstane čistým příjemcem. Jelikož Česko relativně bohatne, mělo by mezi lety 2021–2027 podle předběžných odhadů mělo získat 17,8 miliard €, což je méně než v období 2014–2020 (v tomto období byla ČR přidělena alokace 24 mld. €). Změnit by se mělo postavení některých českých regionů, které již dosáhly vyšší úrovně ekonomického rozvoje. Sedm českých regionů na úrovni NUTS II se od vstupu do EU posunulo o 6 až 10 procentních bodů, a jsou tedy dnes „bohatší“ než některé regiony na jihu Itálie či Španělska.

Změny by se měly týkat například Plzeňského a Jihočeského kraje. Ty by se spolu se Středočeským (a možná i Moravskoslezským) krajem měly posunout z kategorie méně vyspělých regionů (s HDP/obyv. pod 75 % průměru EU) do kategorie tzv. přechodných regionů (s HDP/obyv. mezi 75 až 90 %). Do této kategorie v současném období spadá pouze Praha. Do kategorie méně vyspělých regionů by jako doposud měly patřit sdružené kraje Severozápad (Karlovarský a Ústecký kraj), Severovýchod (Liberecký, Královehradecký a Pardubický kraj) a Střední Morava (Olomoucký a Zlínský kraj), případně Moravsko-Slezsko (Moravskoslezský kraj).

Erasmus – nové možnosti pro studenty

Program Erasmus je úspěšným projektem, který mohou využívat studenti i učitelé napříč EU. Díky programu Erasmus, který je založen na procesu vzájemného učení a výměny nejlepší praxe, může docházet k modernizaci a zvyšování vzdělávacích systémů a efektivity výukových metod. Mladým lidem program umožňuje získávat nové dovednosti a kompetence. V roce 2016 vyjelo v rámci programu Erasmus+ na studijní pobyt do zahraničí 8104 Čechů, jejich počet rok od roku stoupá. Vyplývá to ze zprávy Komise o programu Erasmus+ za rok 2016. Prostřednictvím programu získalo v roce 2016 zkušenosti v zahraničí celkem 725 tisíc studentů, učňů, stážistů či učitelů. V ČR se počet studentů a stážistů vysílaných do zahraničí v rámci Erasmus+ rok od roku zvyšuje. Zatímco v akademickém roce 2008/2009 vyslalo Česko 6 045 lidí, v roce 2015/2016 už se jednalo o 8 104 lidí.

Ještě výrazněji se zvyšuje počet studentů a stážistů, kteří do ČR v rámci programu Erasmus+ přijíždějí. V akademickém roce 2015/2016 to bylo 9 650 lidí, zatímco o sedm let dříve si ČR za svou destinaci vybrala méně než polovina (4 171).

Přínosy společných politik – dopravní politika

Jak ukazují dostupná data, kromě let 2008–2009, zaznamenaly všechny druhy dopravy v EU-28 od vzniku jednotného trhu konstantní nárůst v přepravě zboží a osob, což dále pozitivně ovlivňuje růst HDP EU. Doprava tvoří přibližně 4,8 % HDP EU a zaměstnává přes 5 % pracovní síly (11,2 mil. osob) a dle Komise přispívá k dalšímu hospodářskému růstu, tvorbě pracovních míst a podpoře konkurenceschopnosti, udržitelného rozvoje a územní soudržnosti. Fungující a konkurenceschopná doprava je klíčovým prvkem jednotného trhu. Postupná harmonizace vnitrostátních silničních předpisů přinesla dopravcům možnost provozovat vnitrostátní přepravu zboží v jiných členských státech. Společný režim licencí (nařízením (ES) č. 1071/2009), které mohou získat provozovatelé v oblasti přepravy zboží z členských států nebo do nich a na dopravu přes území jednoho nebo více členských států navíc zrušil všechna kvantitativní omezení.

Díky společné dopravní politice EU je dnes provozováno téměř 8krát více cest (v rámci všech typů dopravy), než kolik bylo v roce 1992. Nárůst počtu pozitivně ovlivnil také ceny přepravy. Zavedení nových tras v letecké dopravě mělo dle Komise zároveň pozitivní dopad i na ekonomiku EU, kdy v roce 2014 sektor letecké dopravy vytvořil 8,8 milionu pracovních míst v EU a přispěl k HDP EU více než 621 mld. €.

V roce 2007 byla navíc podepsána dohoda o leteckých službách s USA, označovaná jako Open Sky (Otevřené nebe). Tato dohoda zavedla volný přístup na trh s leteckými službami pro všechny letecké společnosti tehdejší EU-27 a USA, což umožnilo evropským i americkým aerolinkám létat z kteréhokoliv letiště v EU na kterékoliv letiště v USA a naopak.

ČR je díky své geografické poloze uprostřed Evropy důležitým transportním uzlem. K největšímu nárůstu došlo v případě železniční osobní dopravy, a to z hodnoty 6,7 mld. pkm v roce 2005 na 8,7 mld. pkm v roce 2016. Mírný nárůst zaznamenala rovněž mezinárodní a národní nákladní přeprava zboží ze 43,4 mld. tkm v roce 2005 na 50,3 mld. tkm v roce 2016 a silniční osobní doprava z 68,6 mld. pkm v roce 2005 na 72,3 mld. pkm v roce 2016.

Hlavní iniciativou EU v oblasti dopravy jsou transevropské sítě (TEN-T). Do roku 2020 má tato síť zahrnovat 90 000 km dálnic a kvalitních silnic. Cílem projektu je do roku 2030 vybudovat tzv. hlavní síť, která propojí 94 nejdůležitějších evropských přístavů železnicemi a silnicemi, 38 hlavních letišť s významnými městy pomocí železnice, 15 000 km železničních tratí zmodernizovaných na vysokorychlostní tratě, 35 významných přeshraničních projektů. Ambiciózním cílem je pak do roku 2050 tzv. globální (širší) síť, od které by neměl být nikdo v EU vzdálen více jak 30 minut jízdy autem.

Devět koridorů TEN-T

Zdroj: European Commission – Mobility and Transport: Infrastructure – TEN-T

Přínosy společných politik –kohezní politika

Kohezní politika EU neboli politika hospodářské, sociální a územní soudržnosti EU, je politikou, jejímž cílem je snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů, snížení zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů a posilování hospodářské, sociální a územní soudržnosti za účelem vývoje EU. Dominantní složku v rámci čisté pozice České republiky sehrávají příjmy pocházející z uskutečňování kohezní politiky EU, které v roce 2013 dosáhly výše 92,5 miliard korun a tím představovaly 73,5 % celkových příjmů České republiky z rozpočtu EU.

Následující graf znázorňuje dopad kohezní politiky ve třech programových obdobích od roku 2004 do roku 2020 na české HDP.

Zdroj: Quest III model, Janos Varga and Jan in ‚t Veld (2009), Janos Varga and Jan in ‚t Veld (2010)

Bez kohezní politiky by HDP České republiky mohlo být dlouhodobě o 4,7 % nižší. Do roku 2025 takto pouze kohezní politika přinese kumulativní výkon ekvivalentní 50 % HDP.

Podle studie Úřadu vlády získala ČR během let 2007-2016 celkem 928 miliard Kč z ESI fondů . Nejvíce prostředků směřuje do infrastruktury (silnice, železnice), následuje lidský kapitál (nová pracovní místa, rekvalifikace a vzdělání), soukromý sektor, výzkum a vývoj a technická pomoc. ESI fondy mají z dlouhodobého hlediska kladný vliv i na výši HDP. Největší dopad byl zaznamenán v roce 2015, kdy byl HDP o 3,5 % vyšší, než by byl pravděpodobně bez fondů. Postavení jednotlivých regionů se postupně zlepšuje, což v souvislosti s rozšířením EU o Bulharsko, Rumunsko (2007) a Chorvatsko (2013) vede k tomu, že by mělo postupně docházet ke snižování alokovaných finančních prostředků.

Další studie uvádí, že v období 2004-2015 bylo celkem utraceno za projekty spolufinancované ze zdrojů EU zhruba 939 mld. Kč, což představovalo přibližně 1,7 % kumulované hodnoty HDP za zmíněné období. Z národních veřejných zdrojů ČR bylo financováno zhruba 20 % uvedené částky.

Proti snižování přidělených finančních prostředků pro období po roce 2020 se ozývají výrazně kritické hlasy. Není ovšem možné současně bohatnout a zároveň trvale participovat na maximální výši podpory ze strany EU.

Závěr

Po dobu členství ČR v EU se ekonomická úroveň země zvýšila o více než 20 procentních bodů, ze 78 % evropského průměru v roce 2004, na 89 % v roce 2017 (měřeno HDP/os.). Kromě prostředků poskytnutých přímo ze strany EU příznivě působí zejména příliv soukromých zahraničních investic z členských zemí EU a vliv světového hospodářství.

ČR za dobu svého členství přijala několik tisíc nařízení a zavedla do svého vnitrostátního práva stovky směrnic. Stále patří k devíti zemím, které doposud nepřijaly společnou měnu euro. Unie politiku ČR ovlivňovala již před vstupem, kdy bylo potřeba se legislativě přiblížit EU a transponovat potřebné legislativní normy do právního řádu. Od té doby vliv Unie stále roste, a to jak kvantitativně, tak kvalitativně.

Pokud by měly být vyjmenovány, které oblasti národních politik EU ovlivňuje, mohly by být uvedeny takřka všechny. Silný vliv lze, kromě výše uvedených oblastí, pozorovat v oblasti bezpečnosti, zahraniční politiky (např. Východní partnerství), energetiky, životního prostředí a další. V těchto oblastech je Unie pravděpodobněji aktivnější, než by byla samotná ČR vně Společenství.

EU je již 15 let součástí každodenního života a není pouze agendou zahraniční politiky, jak bývá někdy mylně prohlašováno. Je načase si uvědomit, že EU jsme „my“ a ne „oni“. Po 15 letech jsme stále nepřijali Unii plně za svoji. Předsednictví v Radě EU se Česká republika podruhé ujme ve druhé polovině roku 2022, tedy takřka po 20 letech po přistoupení. Tehdy budeme mít další velkou příležitost vtisknout Unii „českou“ stopu.

Autor: Magda Komínková, psáno pro Euroskop