19.08.2019
Tereza Chlebounová, Kristina Kollertová Euroskop
Děkujeme všem, kdo se zúčastnili prvního kola soutěže na sociálních sítích portálu Euroskop.cz, kterou jsme připravili při příležitosti letošního 15. výročí vstupu do EU. Správná odpověď zní, že fotografie zachycuje 1. volby, ve kterých hlasovali voliči z 9 různých evropských zemí. Jedná se o první přímé volby do Evropského parlamentu, které se odehrály v roce 1979.
Správná odpověď: B – 1. volby, ve kterých hlasovali voliči z 9 různých evropských zemí.
Výhry získávají:
Gratulujeme!
Zajímavosti o evropských volbách v roce 1979
Jednalo se o první přímé volby do Evropského parlamentu, které se konaly v červnu 1979. Do té doby poslance jmenovaly národní parlamenty členských států. Mezi ně patřily Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Dánsko, Irsko a Spojené království, které tvořily takzvaná Evropská společenství, předchůdce Evropské unie.
Voleb se zúčastnilo 63 % oprávněných voličů, přičemž zdaleka nejnižší volební účast zaznamenala Británie s 32,35 %. Kromě Belgie a Lucemburska, kde je volební účast povinná, přišlo nejvíc lidí hlasovat v Itálii (84,9 %).
Voleno bylo celkem 410 poslanců a poslankyň. Ženy byly v prvním volebním období přímo zvoleného parlamentu (1979-1984) zastoupeny pouze 15,2 %, do čela instituce však byla historicky poprvé zvolena žena – francouzská liberální demokratka Simone Veil. Svůj mandát zastávala do roku 1982.
Plenární zasedání Evropského parlamentu zvoleného v prvních přímých volbách v roce 1979. Zdroj: Communauté Européenne, Evropský parlament
Evropský parlament získal větší legitimitu
Největší skupinou v parlamentu se v roce 1979 stali socialisté se 113 poslanci, druhým největším uskupením byla Evropská lidová strana se 107 poslanci. První přímé volby představovaly pro strany zásadní moment, kdy začaly uvažovat na evropské úrovni a zakládat nadnárodní centrály.
Pro Evropský parlament přímé volby znamenaly nezávislost na národních parlamentech a přispěly k vytvoření přímé vazby na občany Evropských společenství. Zároveň posílily jeho legitimitu a umožnily další posílení pravomocí parlamentu.
Trnitá cesta k přímým volbám
Cesta k přímým volbám nebyla vůbec snadná. Z Římské smlouvy, kterou bylo v roce 1957 založeno Evropské hospodářské společenství, vyplývalo, že poslanci parlamentu (tehdejšího Evropského shromáždění) budou v blízké budoucnosti voleni přímo. Nejdřív ale bylo potřeba překonat řadu překážek.
V 60. letech byl parlament považován za orgán hájící nadnárodní zájmy a zastánci mezivládní spolupráce v čele s francouzským prezidentem Charlesem de Gaullem na něj proto hleděli nepříznivě. Navíc nebyla vyřešena otázka jednotného volebního mechanismu.
Francouzský prezident Charles de Gaulle na setkání s německým kancléřem Konradem Adenauerem. Zdroj: Communautés européennes, Evropský parlament
Otázka jednotného volebního systému zůstala nedořešena
Mezi hlavní podněty, které vyvolaly závažnější diskuzi o přímých volbách, patřilo posílení rozpočtových pravomocí parlamentu. Situaci pomohla také politická vůle ze strany nového francouzského prezidenta Valéryho Giscarda d’Estaigna a německého kancléře Helmuta Schmidta.
Evropské shromáždění se také rozhodlo, že požadavek na jednotný volební systém pro všechny země bude řešit odděleně od samotného konání voleb. Evropská rada pak v reakci na tento posun slíbila uspořádat první přímé volby do Evropského parlamentu.
Podle předpokladů se měly uskutečnit v květnu nebo v červnu 1978, v Británii se ale zákon o přímých volbách nepodařilo včas ratifikovat a termín tak musel být odsunut na 7. a 10. června 1979. Otázka jednotného volebního systému zůstala nedořešena a v každém státě tak volby proběhly podle vlastního systému, stejně jako je tomu dnes.
Autor: Tereza Chlebounová, Kristina Kollertová Euroskop