V březnu Prague Security Studies Institute a americká ambasáda v Praze uspořádaly důležitou debatu o hospodářských a finančních sankcích, které budou na Rusko uvalovány v případě, že Kreml bude dále postupovat do ukrajinského vnitrozemí. Debatu vedl Roger Robinson, přední světový expert na finanční a ekonomické záležitosti týkající se Číny a Ruska, jenž dříve působil v administrativě amerického prezidenta Ronalda Reagana jakožto výkonný tajemník.
Historický vývoj sankcí proti Rusku
Robinson na úvod debaty přiblížil dlouhou historii amerických sankcí uvalovaných na Sovětský svaz a důležité kroky, který prezident Reagan učinil proti agresivnímu ruskému chování. Ronald Reagan byl jedním z prvních lídrů, kteří uznali, že narůstající spoléhání na sovětský plyn a plynovody by v budoucnu mohla být zneužita jako zbraň proti NATO, navzdory tomu, že evropští spojenci tehdy tyto obavy odmítali.
Bez pomoci evropských zemí Spojené státy zavedly sankce a importní kontroly týkající se některých evropských společností, aby se povedlo zabránit výstavbě plynovodu ze Sibiře do západní Evropy, v důsledku čehož skončil z ekonomického pohledu v troskách necelý půltucet společností. Naneštěstí muselo dojít k brutální invazi na Ukrajinu, aby se evropští spojenci nechali přesvědčit o nutnosti ukončit svoji energetickou závislost na Rusku.
Současná situace v Rusku a Číně
Zatímco Západ neúnavně pracuje na zavádění sankcí za účelem omezení finančních možností Ruska, je rovněž omezen hrozbou eskalace konfliktu v jaderou válku. Putin v nedávné době prohlásil, že Spojené státy zahájily ekonomickou válku s Ruskem, jelikož série sankcí a finančních trestů začala zanechávat dopad na ruské ekonomice. Jelikož ruské hospodářství rychle slábne, Kreml bude brzy nucen spoléhat se na své zlaté rezervy, které podle odhadů Robinsona čítají 150-200 miliard dolarů.
Mezi mnoha sankcemi se vyjímají sankce proti osmi největším ruským společnostem, jako jsou Gazprom či VEB, jež čelily již předchozím sankcím zavedeným po invazi na Krym v roce 2014. Ve skutečnosti polovina společností kvůli do očí bijícímu znaužívání lidských práv nyní čelí rovnou dvěma úrovním sankcí. Mimo to více než 70 mezinárodních korporací ukončilo vazby s Ruskem. Největší výhodou Západu je nyní skutečnost, že Čína i Rusko potřebují americký dolar a euro jakožto nekonvertibilní měnu. Velice citelné je zablokování ruských bank z mezinárodního systému SWIFT, umožňujícího realizaci bankovních převodů. Přesto panuje velké znepokojení, že navzdory sankcím jsou jejich dopady relativně pomalé a určité země, například Německo, mohou zkoušet určité části svých vazeb na Rusko zachovat. Právě na Německu nyní spočívá zrak celého světa, zda Berlín dokáže svůj nový přístup k obraně učinit udržitelným. Robinson uvedl: “Pokud tato událost nepovede k úplnému oproštění Evropy z ruského trhu s plynem a ropou, bylo by to strašně bezohledné.” Vzdor tomu již Německo oznámilo, že ruský plyn a ropu nezakáže. Snažilo se též zabránit unijním snahám o rozšíření sankcí týkající se systému SWIFT. Přes německou pozici pro Evropskou unii nazrál čas odříznout se od veškerého dovozu energie z Ruska a obrátit se k jiným zdrojům plynu a ropy.
Aby byla situace ještě horší, Čína nedávno dala souhlas k dalekosáhlé a dlouhodobé dohodě s Ruskem. Tato mocenská osa zavazuje Čínu k tomu, že bude stát po boku Ruska v boji proti Spojeným státům a Západu. Čína dohodu podepsala, neboť si slibuje, že od Ruska získá kvalitnější a podrobnější zpravodajské informace, společně s přístupem k nejnovějším zbrojním systémům a se zvýhodněnými podmínkami pro dodávky plynu a energií. Robinskon zdůraznil, že z pohledu čínských zpravodajských služeb bylo toto rozhodnutí velkým selháním a Čína toho bude brzy litovat, zejména kvůli tomu, že dohoda nezapovídá jakékoli oblasti spolupráce. Spojené státy a Západ mohou rozhodnout o zavedení sekundárních sankcí vůči Číně jakožto výsledek antidemokratické dohody, což by velice oslabilo čínskou ekonomiku.
Budoucnost konfliktu
První otázka, která padla během následné diskuze, mířila k tomu, zda jsou očekávaným výsledkem mírová jednání. Ačkoli tak mnoho lidí doufá, Robinson není zcela přesvědčen o tom, že tato tragédie dospěje do konce v podobě jakéhosi sjednaného řešení. Ve výsledku ukončení konfliktu závisí na tom, do jaké míry je Ukrajina ochotna vyhlásit svoji neutralitu a do jaké míry je Rusko schopné dále prohlubovat eskalaci eventuálně až k jaderným zbraním. Na jednu stranu je zjevné, že Putin nedává najevo žádné limity pro aktivaci svých jaderných schopností, na druhou stranu je nepravděpodobné, že by Ukrajina souhlasila s ukončení svých obranných vojenských akcí a vzdala se východních regionů. Naší poslední nadějí podle Robinsona může být ruská veřejnost. Rusové vycházejí do ulic a dávají najevo svoje znechucení nad válkou. Protivládní protesty mohou být nejlepší cestou, jak ukončit teror Kremlu. Tak či onak, z důvodu extrémních finančních nákladů spojených s válkou a kvůli sankcím lze očekávat, že celý konflikt skončí v řádu týdnů.
Protože mnoho mocných zemí nezaujalo vůči ničivé ruské invazi patřičný postoj, dost lidí uvažuje o tom, zda Západ vyvině úsilí vůči těmto zemím, aby je k větší podpoře Ukrajiny přiměl. Je pravděpodobné, že kdyby jakýkoli stát udělal rozhodnutí stát po oboku Ruska, Západ nebude mít na výběr a bude muset proti takovému státu zavést sankce. Robinson jasně konstatoval, že jakákoli země, která bude chtít podporovat Rusko, “se zařadí mezi v politickém slova smyslu nejvíce němé země světa”.
Na závěr Robinson řekl, že by se pouze obtížně hledalo zdůvodnění pro případ, kdyby Ukrajina nedostala pomoc a válečné reparace poté, co konflikt skončí. Protože je země oprávněna k bezplatným dodávkám energií, bylo by obtížné získat měnové prostředky od Ruska k úhradě reparací. V důsledku kombinace vysokých nákladů války a brutální povahy sankcí namířených proti ruské ekonomice není sporu o tom, že Rusko z toho vyjde jako raněná entita. Alternativou pro Ukrajinu tak může být měnová pomoc od zemí Západu, jako jsou Spojené státy a členské země EU.
Autor: Jessica Reilly, Euroskop
