Jakub Nečas je čerstvý absolvent oborů Mezinárodní vztahy / Evropská unie a diplomacie Univerzity Palackého. V průběhu svého studia vyjel postupně na Erasmus do nizozemského Haagu, absolvoval stáž na Stálém zastoupení ČR při EU v Bruselu a poté i stáž na Velvyslanectví České republiky v Talinnu. Jak vypadá pracovní den stážisty přímo v centru Evropské unie? Co musel doložit při přijímacím řízení? A jak je to s financemi u zahraničních stáží? Nejen odpovědi na tyto otázky se dozvíte v dnešním dílu našeho podcastu Tvoříme Evropu.
Přečtěte si ukázku rozhovoru
Jaká byla tvoje náplň práce jakožto stážisty Stálého zastoupení v Bruselu?
Stal jsem se součástí CODEV týmu, tak se tomu přezdívalo. Naší hlavní agendou byla rozvojová a humanitární pomoc. Mým hlavním úkolem, když jsem došel do práce, bylo monitorovat, co se vlastně v Bruselu, na Radě a v Komisi děje. Vyhledával jsem novinky, o kterých by bylo dobré informovat kolegy v Praze. Odpoledne nastal čas zasednout s diplomaty na některé z pracovních skupin, které se týkaly mé agendy. Hrozně zajímavá byla i ad hoc pracovní skupina pro obnovení Ukrajiny. Tam jsem si vždycky připadal jak na válečné konferenci, kde jsme probírali, co se událo, jak to budeme řešit atd. To bylo velmi zajímavé.
Máš za sebou jeden Erasmus a dvě zahraniční stáže … Jak jsi se ty osobně vyrovnal v zahraničí s prvními pocity samoty?
Já jsem do zahraničí vždycky tak trochu utíkal, takže těch první pár dnů byl docela ráj. Člověk řešil jasný problém: PŘEŽÍT. Osobně jsem měl velké štěstí, že kamkoliv jsem přijel, tak se kolem mě utvořila mezinárodní společnost, která si prošla tím stejným. Taky tam všichni byli poprvé, taky si všichni prožili strasti s ubytováním nebo zažili pocit nejistoty. Obzvlášť v Bruselu jsem ale cítil obrovské přijetí hned na začátku, protože jsme tam všichni byli na jedné lodi. Já bych v tomto ohledu rád uklidnil všechny studenty, kteří přemýšlejí o takové stáži … Lidi, co jsou s vámi v tom zahraničí na stejné lodi, se vždycky najdou.
Doporučil bys osobně ostatním studentům, aby vyjeli ať už na Erasmus, nebo na zahraniční stáž?
Pokud jenom trochu člověk cítí, že by chtěl roztáhnout křídla a letět, tak by rozhodně měl. Všichni jsme v různých životních situacích a někteří prostě nemohou vyjet. Pokud ta příležitost ale je, tak je velká škoda ji nevyužít, protože příště už přijít nemusí. Pro posluchače: Sněte, miřte vysoko a dostaňte se ještě výš.
