Petr Pospíšil, Euroskop, 1.3.2018
Politika hospodářské a sociální soudržnosti (též kohezní či regionální politika) je z rozpočtového hlediska druhou nejvýznamnější politikou Evropské unie hned po společné zemědělské politice, přičemž poměr alokovaných prostředků v rámci kohezní politiky se vůči politice zemědělské stále zvyšuje. Dotace zprostředkované fondy ESIF (Evropské strukturální a investiční fondy) představují nemalou část příjmů zemí střední a východní Evropy. V rámci debat o evropském rozpočtu tak vyvstávají otázky a obavy ohledně jejich budoucí výše.
Regionální politika je součástí debat o novém rozpočtu
Vystoupení Velké Británie z EU má výrazný vliv na jednání o konkrétní podobě unijního rozpočtu (tzv. víceletého finančního rámce) pro následující rozpočtový cyklus 2021-2027. Podle odhadů brexit způsobí snížení rozpočtu o 12 – 13 miliard eur (304 – 330 miliard korun) za rok a není jisté, zda ztráta bude kompenzována navýšením příspěvků ostatních členských států. Unie tedy stojí před citlivou otázkou, jak prostředky přerozdělit úsporněji, pokud bude celkový rozpočet nižší než dosud.
V probíhajícím rozpočtovém období (2014-2020) celkové výdaje v rámci kohezní politiky činily 351,8 miliard eur, což je částka dosahující téměř třetiny celkového unijního rozpočtu. Evropská komise předloží návrh nového rozpočtu v květnu. Již v polovině února ovšem vydala Sdělení, v němž nastiňuje různé možnosti budoucí podoby rozpočtu v jednotlivých oblastech unijní politiky.
Corina Cretuová, komisařka pro regionální politiku. Zdroj: European Commission Audiovisual Service
V současnosti mohou alespoň na určité typy prostředků z fondů ESIF dosáhnout regiony ze všech členských zemí. Samotné Sdělení (str. 12) si klade otázku, zda status quo zachovat, anebo omezit dostupnost fondů regionální politiky pouze pro země resp. regiony, které se kvalifikují jako méně rozvinuté. Ať bude otázka způsobilosti k čerpání z fondů nakonec vyřešena tak či onak, jiné téma představuje rozsah ambicí – jinými slovy kolik prostředků budou mít regiony, které budou k čerpání způsobilé, celkově k dispozici.
Stávající podoba regionální politiky
Jak je současná regionální politika koncipována? Jedná se o jednu z klíčových unijních politik, jež si klade za cíl dosáhnout hospodářské, sociální a územní koheze (sblížení, soudržnosti) mezi členskými zeměmi Unie. Nástrojem pro dosažení tohoto ambiciózního cíle jsou již zmíněné fondy ESIF (Evropské strukturální a investiční fondy), které zahrnují širší instrumentárium několika dílčích fondů, které se odlišují primárně svým účelem, zaměřením, podmínkami pro čerpání aj.
Evropské regiony jsou pro potřeby regionální politiky a vyhodnocování způsobilosti k čerpání z fondů ESIF klasifikovány do tří kategorií: méně rozvinuté regiony (less developed regions; HDP na hlavu v nich nedosahuje 75 procent průměru unijní sedmadvacítky), přechodové regiony (transition regions; HDP per capita se pohybuje v rozmezí 75 – 90 procent průměru EU-27) a rozvinutější regiony (developed regions, HDP na hlavu zde převyšuje 90 procent unijního průměru). Výraznou většinu všech prostředků z fondů ESIF v současnosti získávají nejméně rozvinuté regiony, ale čerpat z nich za současné situace mohou regiony ze všech členských zemí.
Scénáře budoucí podoby kohezní politiky představené Komisí
Graf zobrazující jednotlivé varianty způsobilosti pro čerpání fondů kohezní politiky. Zdroj: Sdělení Evropské komise COM(2018) 98 final ze dne 14.2.2018, str. 12.
Vysvětlivky ke grafu:
Scénář č. 1: Sytě oranžová – méně rozvinuté regiony, oranžová – přechodové regiony, žlutá – rozvinutější regiony. Způsobilé pro čerpání by zůstaly všechny regiony.
Scénář č. 2: Fialová – regiony, které by zůstaly způsobilé pro fondy regionální podpory (Evropský fond regionálního rozvoje, Evropský sociální fond) a pro Kohezní fond, růžová – regiony, které by byly způsobilé pouze pro podporu z Kohezního fondu.
Scénář č. 3: Fialová – regiony, které by zůstaly způsobilé pro fondy regionální podpory (Evropský fond regionálního rozvoje, Evropský sociální fond) a pro Kohezní fond, růžová – regiony, které by byly způsobilé pouze pro podporu z Kohezního fondu.
Pojďme si nyní jednotlivé scénáře budoucnosti kohezní politiky blíže představit ve světle již citovaného Sdělení Komise. První varianta počítá se zachováním současného rozsahu způsobilosti pro čerpání ze zdrojů kohezní politiky – pro čerpání z Evropského fondu regionálního rozvoje, Evropského sociálního fondu a Kohezního fondu by tak zůstaly způsobilými všechny členské země a regiony v rámci nich. I v takovém případě chce Komise dosáhnout větší efektivity, a to důrazem kladeným na inovace, průmyslovou transformaci, přechod na čistou energii, přizpůsobení klimatické změně či lepší vytváření pracovních příležitostí.
Druhá varianta již počítá s rozpočtovými škrty. Rozvinutější a přechodové regiony by podle tohoto scénáře pozbyly možnost čerpat z Evropského fondu regionálního rozvoje a Evropského sociálního fondu, díky čemuž by Unie v nadcházejícím rozpočtovém cyklu ušetřila částku rovnající se 95 miliardám eur, což je suma přesahující čtvrtinu současných alokací z fondů ESIF a 8,7 procenta současného unijního víceletého finančního rámce. O možnost dosáhnout na „evropské peníze“ by přišly Rakousko, Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Irsko, Švédsko a řada regionů Španělska a Itálie.
Třetí a poslední možnost zveřejněná ve Sdělení Komise představuje ještě výraznější utahování opasků. Počítá s ukončením podpory pro méně rozvinuté regiony Francie, Itálie a Španělska – tím pádem by se tyto země přidaly k dlouhému výčtu zemí, které by již nebyly způsobilé k čerpání podle druhé varianty. Tato poslední varianta by měla přinést úsporu 124 miliard eur, což odpovídá hodnotě třetiny alokací z fondů ESIF, a tato částka tvoří 11 procent současného unijního rozpočtu.
Ačkoli ani v rámci jednoho z výše představených vývojových scénářů nehrozí, že by Česko mělo o dotace z fondů regionální politiky přijít, otázkou navýsost ožehavou ve vztahu k ČR i ostatním zemím střední a východní Evropy je výše budoucích „eurodotací“ a způsobilost jednotlivých krajů v rámci ČR.
České kraje zbohatly, jejich způsobilost pro čerpání se oslabila
Z fondů regionální politiky bylo v České republice financováno mnoho užitečných projektů, jako například environmentální centrum v Železné Rudě, podpořené z prostředků Kohezního fondu. Zdroj: čtk
Česká republika z hlediska HDP na hlavu (tedy ukazatele, který se využívá pro rozdělení regionů do jednotlivých pásem způsobilosti k čerpání) v mezidobí díky ekonomickému růstu zbohatla, a tak reálně hrozí, že v budoucím rozpočtovém cyklu hned pětice tuzemských krajů (kraje Středočeský, Plzeňský, Jihočeský, Jihomoravský a Kraj Vysočina) bude nově zařazena mezi přechodové regiony a v případě realizace druhého či třetího scénáře ztratí možnost čerpat z Evropského fondu regionálního rozvoje a Evropského sociálního fondu. Zůstala by jim tedy pouze možnost čerpat z Kohezního fondu, který je určen pro financování velkých projektů v oblasti dopravy a životního prostředí.
V probíhajícím rozpočtovém cyklu (2014-2020) statusem přechodového regionu disponuje pouze Praha. Ta by se pravděpodobně v novém cyklu posunula do nejbohatší kategorie rozvinutějších regionů.
Posun krajů do vyšší kategorie je částečně zapříčiněn brexitem, v důsledku kterého se do evropského průměru nezapočítávají britské regiony, které průměr zvyšovaly – tudíž české kraje patřily mezi relativně méně rozvinuté.
Prostředky z kohezní politiky se rovnají 2 procentům HDP
Článek zveřejněný 20. února na serveru Politico se zaměřuje na relativně chudší regiony střední a východní Evropy, jejichž představitelé v současné době hájí zachování současné úrovně rozpočtové alokace. K této snaze se podle serveru Politico.eu připojilo i Německo, které dokonce naznačilo ochotu navýšit své příspěvky do unijního rozpočtu. Vysvětlení je nasnadě – spolkové země bývalého východního Německa doposud využívaly podporu z fondů ESIF. Rozpočtové škrty, s nimiž počítá druhý a třetí scénář představený Komisí, by tak Německo negativně pocítilo.
V předchozím rozpočtovém cyklu Česká republika obdržela celkem 22,1 miliardy eur, což v součtu představuje 2 procenta českého HDP během onoho sedmiletého období a více než třetinu vládních kapitálových nákladů v témže časovém rozmezí.
Nové obranné iniciativy znamenají méně peněz na kohezi
Rakouská europoslankyně Monika Vanová, členka parlamentních výborů pro rozpočet a regionální rozvoj, uvedla pro výše citovaný článek serveru Politico, že nové unijní priority, jako např. budování obranné unie, vyústí ke snížení prostředků pro regionální politiku. Města a obce na nejistotu ohledně budoucnosti evropských fondů reagují snahou rozvíjet spolupráci se soukromými subjekty či jinými municipalitami.
Česká republika usiluje o zachování co největší podpory z fondů regionální politiky. „Máme tendenci zapomínat na důvod, proč byla původně kohezní politika vytvořena,“ připomíná státní tajemník pro evropské záležitosti Aleš Chmelař a dodává: „Pokud nastanou v kohezní politice příliš velké škrty, celý evropský projekt i jeho hlavní přínosy to vystaví riziku.“
Autor: Petr Pospíšil, Euroskop
