Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v květnu 2011

03.06.2011
Euroskop

Komise uveřejnila návrhy na zlepšení ochrany obětí trestných činů, TRAN souhlasí s trestáním dopravních přestupků spáchaných v jiném členském státě EU, Komise předložila balík návrhů týkající se imigrace a víz

Komise uveřejnila návrhy na zlepšení ochrany obětí trestných činů

Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council establishing minimum standards on the rights, support and protection of victims of crime (COM(2011) 275)

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on mutual recognition of protection measures in civil matters (COM(2011) 276)

Komise 18. 5. 2011 přijala legislativní návrhy týkající se ochrany obětí trestných činů. Jedná se konkrétně o 2 návrhy: směrnici o minimálních normách na ochranu obětí a nařízení o vzájemném uznávání ochranných opatření občanského práva.

Pozadí

Podle odhadů Komise se každý rok v EU stane obětí trestného činu cca 75 mil. lidí. Dodatečné problémy potom nastávají, pokud dojde k trestnému činu v jiném členském státě. Podle Komise jsou právní předpisy v jednotlivých členských státech, které se vztahují např. na oběti přepadení, ale i teroristických útoků nesourodé.

V roce 1989 Evropský soudní dvůr vynesl rozsudek v případu Cowan versus Trésor public, ve kterém šlo o britského občana, který byl jako turista přepaden ve francouzském metru. Podle francouzského práva by mu v takovém případě náleželo odškodnění za utrpěnou újmu, ovšem pouze v případě, že by byl buďto francouzským občanem, nebo měl povolení k pobytu ve Francii, případně byl občanem státu, který s Francií uzavřel ve věci odškodňování obětí trestných činů reciproční dohodu. Vzhledem k tomu, že Velká Británie v té době takovou dohodu s Francií uzavřenu neměla, obrátil se poškozený William Cowan na ESD, ke kterému podal žalobu na francouzskou vládu pro diskriminaci na základě národnosti. Odvolal se přitom na to, že jako turista měl mít možnost využít volného pohybu služeb ve Společenství. ESD v tomto případě uznal porušení práva Společenství a rozhodl, že oběti trestných činů mají mít právo na odškodnění bez ohledu na jejich státní příslušnost.

Klíčové body a stav projednávání

Návrh směrnice o minimálních normách na ochranu obětí požaduje, aby byli pracovníci policie, žalobci i soudci v jednotlivých členských státech školeni, jak mají s oběťmi trestných činů zacházet s respektem. Oběti by také vždy měly obdržet informace o svém případu a o svých právech v jazyce, který je jim srozumitelný.

Každý členský stát by také měl dbát na podporu obětí, které by měly mít právo na vlastní žádost se zúčastnit řízení a sledovat soudní proces. Na druhou stranu by jim ale měla být v průběhu policejního vyšetřování a soudního řízení poskytnuta adekvátní ochrana. Odpovídající ochrana má být poskytnuta především (za tím účelem definované) kategorii zranitelných obětí, jakými jsou děti, oběti znásilnění či osoby se zdravotním postižením.

Návrh nařízení o vzájemném uznávání ochranných opatření občanského práva by měl zajistit ochranu obětí násilných činů před případným dalším ublížením ze strany pachatele. Týká se to např. obětí domácího násilí, v jejichž případě by mělo být možné na pachatele uvalit izolační ochranný režim, který by měl chránit oběti i v případě, že se odstěhují do jiného členského státu EU. Tento návrh se ovšem na půdě EU setkal i s kontroverzními reakcemi Jde totiž o to, zda příslušný členský stát podle svého právního řádu uplatňuje v případě domácího násilí a ochrany jeho obětí civilní, nebo trestní právo.

Předpokládaný další vývoj

Komise podle vlastního vyjádření v budoucnosti nechce zůstat pouze u těchto návrhů, ale hodlá podniknout další kroky. Mělo by tak být umožněno např. snáze dosáhnout náhrady škody v případě, že k trestnému činu došlo v zahraničí. Změny by se měly v budoucnosti dotknout také případů, kdy žádá o náhradu škody oběť dopravní nehody, která se stala v jiném členském státě, což bude vyžadovat i revizi stávající legislativy EU týkající se kolizních právních předpisů v této oblasti.

Odkazy

TRAN souhlasí s trestáním dopravních přestupků spáchaných v jiném členském státě EU

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o usnadnění přeshraničního vymáhání právních předpisů v oblasti bezpečnosti silničního provozu (KOM(2008)151)

Výbor TRAN 24. 5. 2011 prakticky zcela (poměrem 38:1:2) akceptoval pozici Rady k návrhu směrnice o usnadnění přeshraničního vymáhání právních předpisů v oblasti bezpečnosti silničního provozu. V praxi by se tak mohla otevřít cesta k trestání dopravních přestupků spáchaných v jiném členském státě i tehdy, pokud řidič nebyl pokutován na místě.

Pozadí

Komise svůj návrh mající usnadnit přeshraniční postih dopravních přestupků v případech, že se jich dopustí řidič s vozidlem registrovaným v jiném členském státě než v tom, kde byl dopravní přestupek spáchán, předložila v březnu 2008.

V pozadí návrhu lze číst dlouhodobou tendenci Komise ospravedlňovat vlastní legislativní iniciativy v oblasti dopravy posilováním bezpečnosti na silnicích.

V roce 2001 byl zveřejněn „závazek snížit do 10 let počet úmrtí na silnicích o polovinu, což se ovšem nepodařilo (fakt, že Komise v červenci 2010 předložila obdobný plán na dalších 10 let, na tom nic nemění). Stejně tak neúspěšné bylo uveřejnění nezávazného doporučení č. 2004/345 týkajícího se osvědčených postupů při kontrole uplatňování dopravních předpisů.

Plénum EP návrh Komise poprvé podpořilo v prosinci 2008 přijetím zprávy Inés Ayala Senderové. Rada se na (celkově „benevolentnějším) znění návrhu předběžně dohodla v prosinci 2010 (více v příspěvku „Rada: Trestejme dopravní přestupky spáchané v jiném členském státě EU, Doprava v prosinci 2010). První čtení završila v březnu 2011 (více v příspěvku „Rada souhlasí s trestáním dopravních přestupků spáchaných v jiném členském státě EU, Doprava v březnu 2011).

Klíčové body

Výbor TRAN spolu s Radou souhlasí s elektronickou výměnou údajů o přestupcích mezi jednotlivými členskými státy, resp. o jednotlivých provozovatelích registrovaných motorových vozidel.

Přestože Komise původně předpokládala, že přes hranice „přenositelnými přestupky budou nepřiměřená rychlost, nezastavení vozidla na červenou, nezapnuté bezpečnostní pásy a řízení pod vlivem alkoholu (podle Komise z těchto příčin vznikají 3/4 dopravních nehod), katalog by nakonec měl být rozšířen o další 4 položky: řízení pod vlivem návykových látek, nepoužití ochranné přilby, nezákonné použití pruhu pro průjezd vozidel s přednostním právem jízdy a nezákonné použití mobilního telefonu při řízení.

Směrnice by se měla vztahovat na všechny řidiče. Data o provozovatelích registrovaných motorových vozidel by si měly členské státy vyměňovat skrze systém Eucaris.

Mělo by nicméně vždy záležet na tom, zda stát, v němž byl přestupek spáchán, bude výměnu iniciovat, resp. bude požadovat sankcionování přestupku. V daném případě by měl být povinen zformulovat oznámení s popisem přestupku v jazyce toho, kdo přestupek spáchal (rozhodný bude jazyk země, v němž bylo zaregistrováno příslušné motorové vozidlo).

Pokud dotčený řidič pokutu neuhradí, neměla by směrnice stanovovat žádný konkrétní mechanismus.

Ten by měl být závislý na existujících (mezi)národních normách a/nebo bilaterálních dohodách mezi příslušnými členskými státy, popř. na tom, zda řidič se svým vozidlem navštíví stát, v němž přestupek spáchal, znovu. V tom případě by tamější orgány pochopitelně měly mít možnost pokutu vymáhat.

Stav projednávání

TRAN se (oproti Radě a obdobně jako v prvním čtení) postavil za vypracování zprávy Komise po 3 letech od chvíle, kdy bude směrnice implementována, aby bylo možné zvážit potenciální meritorní rozšíření dané normy. Poněkud nekonzistentně poslanci do textu vložili mj. i doporučení týkající se zvýšení silničních kontrol či kontrol na přítomnost alkoholu v krvi ze strany členských států.

Rada zase v prvním čtení (za nesouhlasu Itálie) změnila právní bázi návrhu z čl. 91 Smlouvy o fungování EU týkajícího se dopravy na čl. 87 odst. 2 téhož dokumentu týkající se policejní spolupráce. To znamená, že výslednou normu nebudou povinny implementovat Velká Británie a Irsko (plus Dánsko, jež by pro uplatnění směrnice na svém území muselo přijmout separátní mezinárodní smlouvu). Norma by podle Rady také neměla přesně specifikovat operační podmínky policejní spolupráce. V daném případě by musela být založena na čl. 87 odst. 3 Smlouvy o fungování EU a namísto kvalifikované většiny by musela být schválena jednomyslně. TRAN ale i přesto (fakticky) požaduje opak.

Komise již dříve připustila, že výměna relevantních informací bude pro členské státy minimálně zpočátku znamenat zvýšenou finanční zátěž.

Přitom podíl přestupků spáchaných cizozemci se standardně pohybuje pouze v řádu jednotek procent (s výjimkou zemí, které patří mezi oblíbené turistické destinace, např. Francie). Komise navíc ve svých materiálech tvrdí, že zamýšlené opatření nemusí nutně zajistit větší bezpečnost na silnicích, ač pohnutky k předložení příslušného textu byly právě tyto.

Rovněž je možný konflikt s platným rámcovým rozhodnutím č. 2005/214 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut. Podle Komise by měla směrnice rámcové rozhodnutí pouze doplnit a umožnit, aby otázka dopravních přestupků byla vyřešena přímo mezi příslušnou státní autoritou a provozovatelem vozidla, nikoliv mezi dvěma státy, jak to předpokládá právě rámcové rozhodnutí. Viděno z druhé strany, nová směrnice sice nebude zakládat žádnou povinnost s výjimkou výměny informací o přestupcích mezi jednotlivými členskými státy, resp. o jednotlivých provozovatelích registrovaných motorových vozidel (nebude harmonizovat ani povahu přestupků, ani tresty uložené za jejich spáchání), nicméně na základě platného rámcového rozhodnutí by mělo být možné vymáhat stanovené pokuty. Tuto interpretaci připouští i Komise.

Předpokládaný další vývoj

Plénum EP by mělo o návrhu hlasovat v červenci 2011. Ústupky výboru TRAN by měly umožnit, aby nová norma byla (ve druhém čtení) přijata.

Potvrzují to i trojstranné negociace zástupců Komise, Rady a EP. Další jednání by se mělo uskutečnit 7. 6. 2011.

Implementační lhůta nové normy by měla činit 24 měsíců. Po 3 let od vstupu směrnice v platnost by měla Komise prozkoumat možnost rozšíření seznamu „přenositelných dopravních přestupků.

Odkazy

Komise předložila balík návrhů týkající se imigrace a víz

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Dialog se zeměmi jižního Středomoří o migraci, mobilitě a bezpečnosti (KOM(2011) 292)

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě: Výroční zpráva o přistěhovalectví a azylu (2010) (KOM(2011) 291)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (KOM(2011) 290)

Komise 24. 5. 2011 zveřejnila balík návrhů, které mají pomoci EU zvládat imigraci z oblasti jižního Středomoří, která je spojena se současným děním v oblasti severní Afriky a v posledních měsících představuje zejména pro jihoevropské státy významný problém. Současně Komise navrhla pozměnit legislativu týkající se víz, aby bylo zabráněno zneužívání bezvízového styku mezi třetími zeměmi a EU. Mimořádné situaci v oblasti imigrace bylo věnováno také zvláštní zasedání Rady 12. 5. 2011.

Ve stejný den se konala v Bruselu také konference, kterou ve spolupráci s maďarským předsednictvím uspořádala komisařka pro oblast vnitřních věcí Cecilia Malmström. Týkala se také tématu usídlování uprchlíků ze severní Afriky na území EU.

Pozadí

Již 4. 5. 2011 Komise zveřejnila sdělení obsahující novou iniciativu, která vyzývala EU k tomu, aby rychleji a komplexněji reagovala na imigrační příliv z oblasti Středomoří. Komise ve sdělení navrhovala například posílení kontrol na vnějších hranicích EU, posílení akceschopnosti v rámci schengenského prostoru, změny v oblasti politiky týkající se legální migrace (zde Komise nadále zdůrazňuje, že o legální přistěhovalectví stojí, vítá ovšem příchod osob s potřebnou kvalifikací, která by napomohla vyrovnávat v EU úbytek populace v produktivním věku, což je představa, která se namnoze rozchází s realitou) či dokončení společného evropského azylového systému do roku 2012. Sdělení hovořilo také o vypracování strategického přístupu v oblasti migrace ve vztazích k třetím zemím. Zde chce EU opět posílit imigraci legální (tedy žádoucí) na úkor imigrace nelegální.

Ještě před zveřejněním sdělení, které mělo za cíl vyvolat debatu o legislativních změnách s dlouhodobým dopadem, ovšem musela Komise podniknout řadu urgentních opatření ve vztahu k alarmující situaci ve Středomoří. Území Libye od začátku roku 2011 opustilo podle zpráv Komise více než 650 tis. osob. Komise proto reagovala uvolněním finančních prostředků určených pro zvládání naléhavých humanitárních situací způsobených náhlým přílivem uprchlíků do zemí sousedících s Libyí (jde především o Tunisko a Egypt), finanční pomoc byla poskytnuta také zemím, které v EU čelí největšímu přílivu migrantů. Více než 25 tis. uprchlíků především z Tuniska se vydalo k břehům Itálie, kde situace dosáhla závažných rozměrů hlavně na ostrově Lampedusa, a Malty.

Byla proto zahájena operace agentury Frontex odpovídající za střežení vnějších hranic EU nazvaná „EPN Hermes Extension 2011 a zaměřená především na pomoc Itálii. Další „zmobilizovanou institucí byl Europol zajišťující spolupráci policejních orgánů v EU, který do Itálie vyslal tým expertů, již mají tamním orgánům pomáhat bojovat s převaděči nelegálních imigrantů.

12. 5. 2011 se potom u příležitosti mimořádného zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci konala také konference věnovaná tématu imigrace. Předmětem bylo především další rozšíření již existujícího pilotního programu, který se týká přesídlování uprchlíků, jejichž přílivu čelí Malta. Komisařka Cecilia Malmström označovala participaci členských zemí na tomto programu za demonstraci solidarity, kterou by měli projevit další členové EU i asociované země, a ulehčit tak velkému tlaku, kterému čelí právě Malta. Dlouhodobým krokem by mělo být zavedení společného evropského programu na znovuusídlování uprchlíků.

Klíčové body a stav projednávání

Balík Komise obsahuje sdělení s názvem „Dialog se zeměmi jižního Středomoří o migraci, mobilitě a bezpečnosti, výroční zprávu o přistěhovalectví a azylu za rok 2010 a návrh na změnu nařízení č. 539/2001 o vízech.

Ve sdělení Komise navrhuje zahájit se zeměmi severní Afriky jednání o migraci, mobilitě a bezpečnosti. Počítá se s jednáním o „partnerstvích v zájmu mobility – s jednotlivými zeměmi individuálně. Jejich cílem by mělo být především usnadnění legální migrace. EU má na legální migraci zájem z důvodu nedostatku pracovních sil v určitých oblastech, na druhou stranu má ale za cíl prostřednictvím smluvních partnerství mj. podněcovat to, aby se migranti po určité době snáze vraceli do země původu, kde by jim měla být např. za snadnějších podmínek uznávána kvalifikace. Partnerství v zájmu mobility by měla zavazovat třetí země také k tomu, aby účinně bránily ilegální migraci, což je další z palčivých problémů zejm. pro „nárazníkové členské země EU. Měly by také usnadňovat návrat těch svých občanů, kteří v EU nezískají právo pobytu.

Jako první byly kontaktovány Tunisko a Egypt, Komise by ale v budoucnosti ráda navázala jednání i s dalšími zeměmi, zejm. v severní Africe.

Výroční zpráva o přistěhovalectví a azylu za rok 2010 doporučuje posílení ochrany vnějších hranic, preventivních opatření v oblasti nedovolené migrace a naopak zjednodušení migrace legální, stejně jako výzvy k integraci občanů třetích zemí a projekt společného evropského azylového systému.

Účelem návrhu na změnu nařízení č. 539/2001 o vízech je přinést větší flexibilitu do rozhodování o případném přechodném znovuzavedení vízové povinnosti pro občany třetích zemí. Návrh upozorňuje na určitou těžkopádnost, kterou se vyznačuje společná vízová politika EU: rozhodování o zrušení či znovuzavedení vízové povinnosti podléhá spolurozhodovací proceduře, která je poměrně komplikovaná.

Zjednodušené přechodné zavedení vízové povinnosti by se mělo týkat mimořádných situací, např. v případě hrozby přílivu přistěhovalců či žadatelů o azyl v EU.

Předpokládaný další vývoj

Problematika migrace bude jako jedno z hlavních témat agendy institucí EU projednávána 9. 6. 2011 na zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci, rozsáhlejší diskuse by poté měla být vedena také na zasedání Evropské rady 24. 6. 2011.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality