Pátá svoboda vnitřního trhu: volný pohyb poznatků


Hodnocení neuspokojivých výsledků Lisabonské strategie provedené v roce 2004 prokázalo, že v době globalizace, v níž se objevují na světovém trhu noví aktéři s rostoucí ekonomickou silou, v době masového rozšíření nových informačních technologií, závisí postavení zemí v globálním soupeření na zcela nových faktorech. Od té doby se v zemích EU začalo hovořit o tzv. znalostním trojúhelníku, který tvoří dosažená úroveň vzdělání společnosti, výsledky vědeckého výzkumu a rychlost zavádění nových poznatků do praxe, inovace. Ve všech těchto oblastech zatím Evropa zaostává, zejména za USA. Jedna z příčin je v tom, že vnitřní trh na zmíněné výzvy reaguje zatím nedostatečně, chybí mu mechanismus, který by podněcoval k větší tvůrčí (inovační) činnosti a který by Evropu posunul na přední místo v ekonomické výkonnosti a konkurenceschopnosti.

To je důvod, proč Evropská rada na svém zasedání v březnu 2008 navrhla, aby k dosavadním čtyřem svobodám byla dodána pátá: volný pohyb znalostí.

V této nové svobodě se odpovídá na novou výzvu, na kterou není orientována žádná ze základních čtyř svobod. Obsah aktivit, které nová svoboda zahrne, je zhruba tento:

• Posílit mobilitu vědeckých pracovníků, studentů, akademiků přes hranice členských států, jež má překonat roztříštěnost vědeckého úsilí EU a zvýšit jeho výsledky,
• Přitáhnout do Evropy špičkové vědce ztřetích zemí,
• Vybudovat moderní vědeckou infrastrukturu zahrnující špičková pracoviště srovnatelná spředními světovými vědeckými centry,
• Zajistit transfer vědeckých poznatků do praxe, zejména propojením univerzit spotřebami podnikové sféry,
• Zajistit volný přístup ke znalostem a inovacím,
• Ochraňovat průmyslové a duševní vlastnictví,zejména také přijetím patentu Společenství.

Pátá svoboda by měla usnadnit Evropské unii přechod ke znalostní společnosti a udržet důstojné postavení v globální soutěži.

Klíčovým pojmem v oblasti dosažení tzv. páté svobody je volný pohyb dat, který je základním předpokladem pro růst datové ekonomiky Unie. Volný pohyb osobních dat v rámci Unie byl ustanoven v Nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR (EU) 2016/679). V oblasti přenosu neosobních dat se pak zásadním krokem stalo přijetí Nařízení Evropského parlamentu a Rady o rámci pro volný tok neosobních údajů v Evropské unii v listopadu 2018. Na základě tohoto nařízení členské státy nesmí požadovat, aby se data uchovávala pouze v určité zeměpisné oblasti, stejně jako nesmí bránit společnostem v ukládání jejich údajů v jiné zemi EU. To se týká také zadávání veřejných zakázek, například při výběru poskytovatele cloudových služeb pro uložení dat. Výjimku ovšem tvoří bezpečnostní zájmy státu. Toto nařízení také zavedlo princip přístupnosti dat, což zaručuje, že příslušné autority členských států mají nadále nárok pro přístup k datům z důvodu správy a dohledu, i pokud jsou uložena v jiné zemi.