Vytvoření vnitřního trhu po odstranění fyzických, technických a daňových překážek prohloubilo vzájemnou závislost členských zemí. Zintenzivněly obchodní vztahy mezi nimi, velká část obchodu začala probíhat mezi členskými zeměmi. Přitom však každá země prováděla vlastní měnovou politiku: v její pravomoci byla úprava směnného kurzu, devalvace, úrokové sazby. To vnášelo do obchodních vztahů mnoho nejistot. Nepředvídatelné pohyby směnných kurzů komplikovaly vzájemné obchodní styky a také pohyb kapitálu. Zakladatelé evropské integrace si byli vědomi toho, že vývoj v vnitřního trhu si vyžádá spolupráci také v měnové oblasti. Narušení stálých a předvídatelných měnových kurzů ohrožovalo stabilitu vnitřního trhu. Kolísání kurzů měn členských zemí představovalo riziko, které mohlo ekonomické subjekty odrazovat od vzájemného obchodu a přeshraničních investic. Přesto Římská smlouva se společnou měnovou politikou a zavedením společné měny nepočítala. Hlavním důvodem bylo, že tehdejší mezinárodní měnové uspořádání dávalo dostatečnou záruku stability v měnových vztazích mezi zeměmi. Upravovat zvláštní měnový systém pro Evropu nemělo smysl.

Vnější podmínky se však brzy změnily (opuštění systému fixních kurzů, devalvace dolaru, ropné šoky) a EU na ně reagovala: prvním pokusem o měnovou integraci na přelomu 60. a 70 let (Wernerův plán) a zejména založením Evropského měnového systému (EMS,1974), který měl vytvořit stabilní prostředí nezbytné pro rozvoj vnitroevropského obchodu. Záměrem bylo stabilizovat pohyby směnných kurzů měn členských zemí a snížit míru inflace.

EMS si nekladl zavádět společnou měnovou politiku nebo společnou měnu. Tyto úvahy se znovu objevily v druhé polovině 80.let pod vlivem dvou událostí : jednak pod vlivem úspěchů EMS při stabilizaci směnných kurzů, jednak pod vlivem rozhodnutí o dokončení vnitřního trhu (1985). Společná měnová politika a zavedení společné měny se jevily jako logický krok v integračním procesu, kterým bude podpořen vývoj vnitřního trhu a odstraněny zbývající měnové překážky. Do Maastrichtské smlouvy byl proto dodán článek, že úkolem Společenství je nejen vytvořit vnitřní trh, ale také „hospodářskou a měnovou unii“. V tomto duchu konstatuje zpráva Evropského parlamentu, že „úspěch vnitřního trhu si vyžaduje konvergenci měnových politik a vnitřní trh v plném smyslu toho slova zahrnuje měnovou unii“. Bez měnové unie, bez společné měny je vnitřní trh neúplný.

Mezi vnitřním trhem a měnovou unií se společnou měnou existují úzké vztahy:

1. Vnitřní trh se stabilizoval, protože odpadla nejistota ohledně vývoje směnných kurzů členských zemí a hrozby devalvací. Odpadl prostor pro spekulace, pokud jde o vývoj směnných kurzů To mělo pozitivní vliv na rozvoj vnitroevropského obchodu a přesuny investic, otevřely se nové odbytové možnosti. Dosavadní výsledky integračního procesu se tím upevnily.

2. Vzájemný obchod získal tím, že odpadly transakční náklady spojené s konverzí měn, což je přínos také pro občany jako účastníky turistického ruchu.

3. Transparentní a srovnatelné ceny v zemích, které přijaly euro, posilují konkurenční prostředí. Všechny subjekty jsou v soutěži na vnitřním trhu postaveny do rovných podmínek, které nejsou ovlivňovány odlišnými měnovými politikami členských zemí.

4. Také makroekonomické podmínky na vnitřním trhu byly ovlivněny zavedením společné měny. Vznikla oprávněná naděje na udržení nízké míry inflace, na snížení úrokových měr a tím příznivějších podmínek pro růst HDP, investic a zaměstnanosti.

• 1. Euro se vedle dolaru stalo jednou ze světových měn. Rozsáhlejší používání eura vmezinárodním obchodě znamená snížení transakčních nákladů pro země eurozóny.

Je ovšem známo, že společná měna je spojena také s určitým omezením, které dopadá na země eurozóny. Země, které přijaly euro, nemohou provádět samostatnou měnovou politiku, nemohou upravovat měnový kurz, devalvovat a ovlivňovat pohyb úrokové míry. Tyto nástroje bývají používány při narušené makroekonomické rovnováze ke zvyšování domácí konkurenceschopnosti a k nápravě situace.

Převládá názor, že přínosy společné měny pro vývoj vnitřního trhu značně převyšují náklady a omezení s tím spojená.